Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Vápenec – mimořádná hornina


Rudolf Musil, č. 2/2020, s. 9-12

Vápence vznikaly biochemickými procesy v mělkém teplém moři, ve kterém panoval velmi bohatý život rostlin, prvoků, bezobratlých živočichů a obratlovců. Jen pro představu množství tam žijících organismů uvádím, že např. schránek dírkovců v jednom krychlovém metru bývá až 60 milionů. Zatímco měkké části živočichů se velmi rychle rozložily, jejich tvrdé části zůstaly jako zkameněliny zachovány. Nacházíme je dnes ve vápencích. Jejich množství bylo tak veliké, že z mořského bahnitého sedimentu vznikla jemnozrnná kompaktní sedimentární hornina složená z velké části z uhličitanu vápenatého (více než 80 %). Možná čtenáře překvapí, že tvoří až čtyři pětiny všech sedimentů na povrchu Země.

Pro vápenec je charakteristická jedna vlastnost. I slabé huminové kyseliny vznikající v sedimentech na povrchu krasových plošin jsou schopné jej rozpouštět. Ve spojení s proudící povrchovou a podzemní vodou obohacenou o oxid uhličitý (CO2) tak vznikají různě velké jeskyně, stejně vznikají i krápníky, které se v nich nachází. Tento proces se nazývá krasovění a území, ve kterých k tomu dochází, jsou krasové oblasti. Jejich povrch bývá různě rozbrázděný a členitý (škrapy, závrty, propasti, skalní stěny, kaňony, ponory).

V České republice se nachází více krasových oblastí, než si běžný člověk uvědomuje. Snad pouze ty nejznámější: Moravský kras, Český kras, Hranický kras, Jihomoravský kras, Chýnovský kras, Mladečský kras, Severomoravský kras, Javoříčský kras, Krkonošský kras, Tišnovský kras. Nejznámější, největší a nejvýznamnější je Moravský kras (97 km2, více než 1 100 jeskyní). Nacházejí se zde také všechny krasové jevy.

Všechny krasové oblasti se podstatně odlišují od oblastí nekrasových. Týká se to nejen krasových procesů, ale především toho, že uchovávají velké množství informací z dřívějších dob, a to na poměrně malé ploše. V takové míře to u nekrasových oblastí nikdy není. Teoreticky si můžeme představit, že se jedná o velkou, několik set stránek tlustou knihu, ve které jsou zakódovány všechny informace z minulých dob. Jen je nutné umět tento kód rozluštit.

Vývoj jednotlivých krasových oblastí nebyl totožný, ale pro každou oblast je specifický. Znamená to, že by každá oblast potřebovala svůj vlastní výklad. To není samozřejmě na tomto místě možné, a proto jako modelový příklad uvádím Moravský kras, který má nejstarší historii svých výzkumů a je vlastně i kolébkou speleologie u nás.

V Moravském krasu (první latinsky psaná publikace o Moravském krasu pochází z roku 1608 a jejím autorem je Oswald Croll) bylo možné ve velkém počtu jeskyní nalézt hmotné kultury lidí všech společenských etap, od neandertálců nalezených v několika jeskyních (Kůlna, Švédův stůl) až po sapientní formy (micoquien, mousterien, bohuniciem, gravettien, epigravettien, magdalénien a holocenní kultury). Jeskyně Moravského krasu obsahovaly i nepředstavitelně velké množství kostí pleistocenních savců (Sloupsko-šošůvské jeskyně, Výpustek a další). Ve článcích z předminulého století se dokonce několikrát uvádí, že jejich nálezy jsou nevyčerpatelné. Tak tomu však nebylo. Dnes již jen stěží najdeme jeskyni, kde by se nálezy kostí vyskytovaly ve větším množství ještě in situ. Málokdo přitom ví, že nejstarší pozůstatky terestrických zvířat v Moravském krasu pocházejí již z doby před 16 miliony let (Západní lom, Mokrá), tedy z doby, kdy lidé ještě neexistovali a nemohlo být ani jasné, zda vůbec vzniknou. Na základě těchto nálezů můžeme rekonstruovat nejen tehdejší živočišné společenstvo, ale i krajinu Moravského krasu (16 milionů let starou!).

Dlouho se zdálo, že více již toho nelze zjistit, snad pouze prohlubovat detaily těchto znalostí. A není to tak dlouho, kdy se přišlo na zcela nové metody, na zcela nový a nepředpokládaný přístup k nálezům, který nám umožnil získat takové informace, o kterých jsme nikdy neuvažovali.

Když je uvádím někdy na své přednášce, mám dokonce dojem, že mi posluchači nevěří a myslí si, že vykládám pouze nějaké smyšlené věci. Jen pro zajímavost některé zmíním.

Fyzické parametry: Přesné datování v rocích v nezávislosti na časové hloubce, detailní globální, regionální a lokální environmentální změny, aridní a humidní fáze v přesných rocích, oblačnost ve spojení s velikostí srážek, s jejich ročním rozdělením a výparem, sněhová pokrývka a její mocnost, počet dní v roce se sněhem, rychlost a směr proudění větrů, průměrná teplota větrů v jednotlivých oblastech, počet dní v roce s teplotou přes 0 °C, minimální teplotní extrémy, maximální teplotní extrémy, průměrné zimní teploty, průměrné letní teploty, teplota povrchu půdy, složení a teplota pitné vody.

Biologické parametry: složení a časové změny rostlinných společenstev, zjištění složení stravy u jednotlivých druhů v posledních dnech zvířete a z delší doby, mikrobiální složení slin v ústní dutině, věk zvířete, věková struktura zvířat, sexuální dimorfismus, úmrtnost, stáří zvířete v rocích, roční sezona jejich smrti, poledníkové a rovnoběžkové migrační vlny, denní, sezonní a globální migrace druhů, refugia, vztahy megafauna-člověk, druhové závislosti, stopy po činnosti zvířat, paleopatologie zvířat, první lidské impakty na přírodu, vymírání, genetické studie, tomografie endocranií.

Ke všem těmto objevům se mohlo dojít jen proto, že současný výzkum není již jen monotematický, ale je charakterizován řadou zcela nových aspektů. Žádná vědní disciplína dnes již nevystačí pouze s informacemi, které jí poskytuje vlastní vědní obor, ale snaží se získat i doplňující informace z oborů jiných.

Všechny tyto údaje, a nejen tyto, lze dnes zjistit v krasových oblastech. Za jednoho předpokladu - že bude z čeho. Současné výzkumy jeskyní jsou totiž tak intenzivní, že dnes již nemáme vchodové sedimenty ani u jedné jeskyně v Moravském krasu a nikdo neví, kdy k tomu dojde i u sedimentů
jeskynních.

Rudolf Musil


Prof. RNDr. Rudolf Musil, DrSc., Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu