Čtení na tyto dny

Návštěva ze souhvězdí višně

Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř

Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí

Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Bludné balvany v Sedlnicích


Dalibor Kvita, č. 2/2020, s. 18

V centru obce Sedlnice na bývalém nádvoří zámku stojí pozoruhodný pomník. Je to památník německému básníku Eichendorffovi, který na zámku bydlel a tvořil. Byl postaven ve 30. letech 20. století místními obyvateli, kteří jej měli velice rádi. Když vyzvedávali balvany z blízké říčky, určitě netušili, že zároveň budují největší sbírku bludných balvanů v dnešním geoparku Podbeskydí. Sedlnickým se tak podařilo tvůrce Darmošlapa uctít kameny, které se sem přitoulaly z daleké Skandinávie. Každý z balvanů si s sebou přinesl i příběh svého vzniku, některé nám dokonce odkrývají tajemství svého původu. Chcete-li sami poodkrýt jejich tajemství, navštivte Sedlnici. Nejlépe brzy na jaře. To zde můžete kromě odhalování kamenných tajemství na nejmenší naučné stezce v ČR obdivovat i tisíce bílých květů v zámeckém parku a na dalších místech v obci. A třeba si k tomu číst slova básníka, kterého zdejší rozkvetlá niva inspirovala:

Sněženky

Vzdáleným zpěvem
nocí tiše zněl sad
v šepotu vánku:
„Zvonečky něžné,
vzbuďte se z dlouhého spánku,
či nechcete snad radost dnů příštích
nám již zvěstovat?“
Nebyl to zpěv, byly to pocely
stříbrné zvonky zazněly
nádherou jara.
Klesly však bolestí,
když sněhy poslední
svůj závoj rozprostřely.
I básník zmlkl slovem,
jímž vzkřísil jaro
kvetoucí nad jeho hrobem.

Více naleznete na:
http://geoparkpodbeskydi.cz/geolokality.php?mn_post=21

Dalibor Kvita

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu