VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jak vlastně myšlenka založit geopark Podbeskydí vznikla?

Zajímavé je, že myšlenky se občas objevují v takových rojích, vznikají stejné nebo obdobné nápady na různých místech nezávisle na sobě. Takže ve stejné době, kdy jsem nad myšlenkou geoparku v Podbeskydí přemýšlel já, přemýšlel o ní také Mirek Bubík z brněnské České geologické služby, což je oblastní geolog pro podbeskydskou část Karpat. Ale přemýšlel o tom také tehdejší štramberský starosta, konkrétně to bylo už někdy v roce 2009. Další čas pak zabral administrativní proces a kandidatura na národní geopark.

Pokud se pamatuji, tak vzniku geoparku tehdy pomohla i grantová podpora Ministerstva životního prostředí ČR, že?

Ano, pro zpracování nominační dokumentace a dalších startovních dokumentů se využily dva projekty z programu švýcarsko-české spolupráce FEO a revolvingového fondu. Ale první impulsy k založení geoparku byly starší, úplně prvním byla informace od Martiny Páskové z MŽP na setkání ke Karpatské úmluvě ve Vsetíně v roce 2006. Nezávisle na tom pak přišel asi za tři měsíce do Kopřivnice v rámci jednoho správního řízení podnět od České geologické služby, že okolní území by splňovalo kritéria geoparku. Takže vlastně ten podnět přišel z vícero stran a my, jako občanské sdružení Hájenka jsme to pak posunuli k realizaci.

Čím je tedy geopark Podbeskydí specifický, ať už ve srovnání s ostatními geoparky, či z tvého osobního pohledu?

V rámci České republiky je to aktuálně jediný národní geopark, který je v Karpatech, a žádný další se zde zatím nerýsuje. Tím je odlišný od ostatních geoparků, které jsou v českém masivu. Když se člověk podívá na moravské Karpaty jako celek, tak ten geologicky pestrý pruh se táhne od Hranic na Moravě až někam po Třinec. Jinak jsou ty horniny ve flyši poměrně fádní, vystupují z toho ale geologicky a paleontologicky významná území, jako je Pálava nebo Štramberský kras.

Co vím, tak se v geoparku dějí zajímavé aktivity pro veřejnost, zaujala mne třeba tradiční tavba železa z místních rud. To by mohlo být pro čtenáře zajímavé, řekl bys k tomuto a k dalším aktivitám více?

Geopark, podle mého, má většinou svých aktivit lidem zpřístupňovat geologické příběhy. Když před běžným člověkem otevřete geologickou mapu nebo řeknete: metabazit, tak zvedne ruce a s křikem uteče. A přitom v geologii jsou schovány velmi poutavé, dramatické příběhy a nemusí to být jenom o dinosaurech.

V případě Karpat jsou to pak příběhy vzniku jejich pohoří. Beskydy a Bílé Karpaty jsou bývalá oceánská dna, která se navíc nenacházela tady, ale horniny se usazovaly tisíc kilometrů odsud a sem pak doputovaly. Pohled na Beskydy je pro nás běžný, ale neuvědomujeme si, že je za tím děj mimo naše běžné chápání. Asi nikdo si nedokáže představit třeba to, že se dno Atlantiku zvedne a posune o tisíc kilometrů někam jinam, kde z toho pak vznikne vysoké pohoří. Nebo že jádro českomoravské Vysočiny nebo Hrubého Jeseníku jsou vlastně kořeny pohoří, které bylo kdysi vyšší, než jsou dnes nejvyšší vrcholy Himálaje.

A něco tedy konkrétně k té tavbě železa?

Díky tomu, že naším posláním je geologické příběhy zpřístupnit, tak vyhledáváme na území našeho geoparku příběhy, které by mohly být pro lidi zajímavé. Které se vážou k tomu, na co si můžou sáhnout, co si dokážou představit nebo si v tom najít něco, co jim je blízké. Naše území není prošpikováno důlními chodbami, jako třeba okolí Kutné Hory, ale příběh dolování v Karpatech taky máme a není nevýznamný.

V pásu Podbeskydí se nacházejí ložiska železných rud, která jsou poměrně chudá, tj. málo kovnatá (s nízkým obsahem železa), ale nejsou chudá množstvím výskytu. Rudy byly prokazatelně využívané od středověku, jedna z nejstarších hutí byla ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde se až do 19. století rudy dobývaly a na místě zpracovávaly. Na těchto chudých železných rudách vyrostla železářská tradice Ostravy a dalších částí severní Moravy. Vítkovická huť vznikla jako pobočný závod hutě ve Frýdlantu nad Ostravicí a ještě před postavením železnice se do Vítkovic na vozech vozila ruda třeba ze Štramberka, z Kozlovic a dalších obcí, kde se těžila. Když se pak postavila železnice, tak se začaly dovážet kovnatější železné rudy z jiných míst.

Tenhle proces staré výroby železa jsme lidem chtěli ukázat, a tak jsme zkusili experimentální tavbu železa. Z koryta potoka jsme nasbírali kusy železné rudy, ta se zpracovala postupem používaným ještě v časném středověku v replice rané slovanské pícky. A železo jsme tímto postupem z rudy vytavili.

A vyrobili jste z toho železa i něco konkrétního?

Ne, zůstalo ve formě tzv. železné houby, následně se na tomto výtavku dělaly rozbory na Vysoké škole báňské, výsledky byly dokonce i opublikované. Jen díky vysokému obsahu fosforu toto železo není kujné, což je mimochodem důvod, proč se ve Frýdlantu ve velkém vyráběla litina. Technologicky by to šlo udělat tak, aby i toto železo bylo kujné, ale to už je další část procesu jeho zpracování. Ale nezůstali jsme jen u pelokarbonátů, jak se tyto železné rudy nazývají. Dostal jsem tip, že u řeky Odry při sázení stromků narazili na železitou vrstvu, což je tzv. bahenní ruda, kdy se železo vysráží v půdě jako půdní horizont. Běžně bývá tato vrstva tlustá tak 1 cm, tady to bylo ale 15 cm, tak jsme zkoušeli vytavit i tuto železnou rudu a ačkoli to ze začátku vypadalo málo nadějně, tak nakonec se to taky podařilo. Zajímavé je, že tyto bahenní rudy jsou zdrojem železa třeba pro japonské meče katany, protože v Japonsku jiný zdroj železa nebyl.

Kromě tavby železa jsme uskutečnili třeba také workshop na štípání pazourků i místních křemenců, ze kterých byla vyrobena velká část nástrojů nalezených v jeskyni Šipka. Dělali jsme také tavby mědi a bronzu a také experimentální výpal vápna v polní peci. V opravdu primitivní pícce zahrabané v mezi, tak jak se dá občas vidět ještě někde v Rumunsku.

Teď trochu odskočím. Vím, že jsi také fotograf, který se zabývá starými technikami. Třeba mokrým kolodiovým procesem, kterým umíš dělat fotografie přímo na kameny. Zkoušel jsi fotografie i na polodrahokamy, které se vyskytují v geoparku Podbeskydí?

Ne, to zatím ne, ale technologicky by to šlo. Mám nachystané, tj. nařezané a naleštěné nějaké vzorky. Jen na ně zatím nepřišel ten správný čas. Cyklus fotografií instalovaných fantaskních výjevů krajin Mare somniorum (Moře snů) je nafocený na placky z brazilských achátů. Ty naše jsou kresbou mnohem výraznější a bylo by škoda překrývat je fotkou.

Tak tedy poslední otázka, které místo nebo část geoparku máš ty nejraději?

Nemám úplně jasné preference, jsem schopen si najít zajímavé místo úplně všude. Ale lze tu najít opravdu zajímavé unikátní věci, třeba v korytě řeky Lubiny ve Vlčovicích je odkryté takové balvaniště. Jde vlastně o podmořské skluzové těleso, velmi zjednodušeně řečeno hlubokomořský sesuv, kdy se do podmořského kaňonu sesunuly větší balvany vápence. Zajímavý je materiál, který balvany tvoří. Jedná se o horniny, které se jinde v okolí nenacházejí a vlastně se ani nacházet nemohou. Jsou totiž zbytkem mikrokontinentu či ostrovního řetězce, který byl při vrásnění Karpat seškrábnutý a semletý na balvany a valounky, a ty jsou vlastně jeho jedinými pozůstatky. Některé jsou malé, jiné jsou zase velké jako osobní auto. Taky tady, ale i všude jinde v Beskydech můžete najít ichnofosilie, tj. zkamenělé stopy po pohybu různých organismů na mořském dně, které tu můžete okukovat bez jakéhokoli muzejního vstupného.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor vedl Roman Barták.

Geopark Podbeskydí se rozkládá v centrální části Podbeskydské pahorkatiny na území 530 km². Území je na severu ohraničeno sníženinou Oderské brány, na východě úbočím Palkovických vrchů na jihu prvním hřebenem Moravskoslezských Beskyd a na západě úbočím Kojetínských vrchů. Jedná se o geologicky velmi pestré území na severozápadním okraji Karpatského oblouku budované převážně usazenými horninami jurského až křídového stáří.

Malebné území v podhůří Beskyd skrývá mnohá svědectví dramatických geologických dějů. Nalezneme zde trosky druhohorních tropických korálových útesů, mohutná souvrství hlubokomořských usazenin, pradávné podmořské sesuvy, stopy kontinentálního ledovce či sopečné horniny, které pronikly mořským dnem. S těmito pozůstatky dávných dramat se zde můžeme setkat téměř na každém kroku. Na poměrně malém území si můžete projít historií Země od dob, kdy Zemi vládli obří ještěři, až do dnešních dnů.

Geopark Podbeskydí je součástí sítě národních geoparků České republiky od června roku 2014.

Ing. Dalibor Kvita, ředitel geoparku Podbeskydí