VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

I cesty půdoznaleckého bádání bývají nevyzpytatelné. Z vlastní praxe bývám překvapen pestrostí a proměnlivostí půd namnoze tak často, jak často hledím na jejich profily. A také časoprostorové badatelské souvislosti bývají neméně překvapivé. O tomto pojmu jsem poprvé četl před deseti lety v americké bezmála tisícistranné Soil Taxonomy (doporučení redakce: více viz https://cs.wikipedia.org/wiki/USDA_soil_taxonomy), o devět let později jsem na tento horizont hleděl drže jej v ruce při severní hranici amerického státu Louisiana. A necelý rok na to, přesunuv se z nekonečných amerických zvlněných plání do české kotliny, nedaleko obce Hlubočec mezi Ostravou a Opavou, na mne tento charismatický horizont zasvítil z hranice půdy a jejího podloží.

Tedy fragipan. S anglickou výslovností [frædʒipæn], původem z latinského fragilis - křehký - a anglického pan - volně přeloženo jako vrstva. Křehká, zdaleka ne za všech okolností. Křehká a drobivě lámavá za vlhka; suchá je tvrdá až spečená.

Poprvé termín fragipan použil ve své studii z roku 1942 Eric Winters z The University of Tennessee, Knoxville, který identifikoval křemitou vrstvu v půdě nedaleko Washingtonu, D.C. Na první pohled budí dojem mramorového horizontu pseudoglejů a stagnoglejů s periodickým zamokřením. Podobá se mu kontrastní dvojbarevností (střídáním šedobílé barvy se sytě rezivou až okrovorezivou), avšak liší se tvarem barevných poloh. Nejsou nepravidelné a pro pseudogleje typicky flekaté, jakoby vtlačené do plátna půdního profilu impresionistou, ale tvoří polygonální sítě. Světlá poloha jazykovitě protíná rezivou a obě se od sebe liší nejen barvou, ale i strukturou a složením.

Tento horizont vylišit znamená splnit podmínky taxonomického klasifikačního systému. Min. 15 cm mocná vrstva, strukturou hrubě prizmatická, avšak uvnitř strukturních prvků masivní až slitá. Velmi špatně propustná pro vodu a kořeny, s vysokou objemovou hmotností. Fragipan zná i taxonomický systém půd České republiky. Prof. Němeček si byl vědom možnosti jeho výskytu a vyhradil pro něj písmeno x, uváděné za kódem diagnostického horizontu, v souladu s mezinárodní nomenklaturou.

V žádném ze systémů však není tento horizont diagnostickým, resp. je pokládán za sekundárně diagnostický. Doprovází především půdy ilimerizované (ovlivněné mechanickým přemísťováním jílu), avšak také kambizemní (naše nejrozšířenější půdy typické procesem hnědnutí) a půdy podzolované (vznikající v důsledku chemického transportu železa a hliníku, případně také humusových látek, ze svrchních půdních horizontů směrem do větších hloubek). Konečně jej lze nalézt také v půdách semihydromorfních (ovlivněných kolísající hladinou podzemní vody), při severním okraji České republiky především v pseudoglejích luvických (ilimerizovaná půda s výrazným hydrickým ovlivněním), v o něco sušších a také ilimerizovaných luvizemích oglejených nebo hnědozemích. Takto jsou také popisované a mapované nedaleko od Hlubočce, v polských flyšových Karpatech.

Toto rozšíření je v kontextu se způsobem vzniku a vývoje fragipanu očekávatelné. Jakkoli názory na jeho vývoj nejsou jednotné, historicky se ustálily dva směry, vždy zohledňující roli lesnaté vegetace. V USA především ve smyslu recentního postglaciálního procesu v humidním klimatu, v Evropě především ve smyslu periglaciálních procesů a přítomnosti permafrostu při pleistocenním kontinentálním zalednění ve Weichselu. V tom případě se jedná o proces nikoli ryze pedogenetický, ale výrazně geologicky podmíněný. Typická je tzv. litologická diskontinuita, účast sprašových materiálů s dominancí prachu, ale také s účastí bobtnavých jílů. V těch se při vyschnutí tvoří pukliny a vertikální žíly, postupně obohacované o oxidy křemíku, ale také hliníku a železa. Ty se dostávají především na okraj strukturních útvarů a společně s jílem tvoří můstky mezi půdními částicemi. V případě fragipanu se tak nejedná vysloveně o scementování, protože tento materiál je ve vodě rozplavitelný.

Popsání a mapování fragipanu má nejen akademický rozměr. Nejvíce studií pochází ze severoamerického kontinentu, kde je fragipan mapován na více než 22 milionech hektarů, především na jihovýchodě a východě USA. Je technologickou výzvou zemědělcům i archeologům. V Evropě byl mapován přinejmenším ve Francii, Belgii a Německu nebo ve zmíněném Polsku. Nelze také vyloučit, že fragipan byl v České republice vykopán mnohokráte řadou typologů, pedologů či amatérských nadšenců, avšak půda si své tajemství uchovala.

Aleš Kučera

Ing. Aleš Kučera Ph.D., Ústav geologie a pedologie, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně.