VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

… v divokosti spočívá zachování světa

Parafrázi těchto slov jsem použila ve čtvrtém čísle roku 2019 v recenzi na knihu Johna Muira, který si to zaznamenal do svého deníku. Inspiroval se filozofem, básníkem a klasikem přírodní esejistiky, o generaci starším myslitelem, kterého považoval za svůj velký vzor, Henrym Davidem Thoreauem.

Tomuto přednímu představiteli transcendentalismu se dostalo velmi důkladného a širokého vzdělání na Harvardu. Ve studiu se věnoval rétorice, řečtině, latině, filozofii, matematice, také teologii nebo mineralogii, francouzštině, němčině, italštině a španělštině. Po epizodickém pedagogickém působení (povolání učitele opustil mimo jiné i proto, že nesouhlasil s tehdy běžně praktikovanými a od učitelů vyžadovanými tvrdými fyzickými tresty páchanými na žácích od útlého věku) a práci v rodinné továrně, kdy již začíná publikovat své první eseje na přírodní témata, se postupně stahuje do samotářského způsobu života. Na pozemku svého přítele si postavil malou chatu, do níž se nastěhoval symbolicky na Den nezávislosti v roce 1845. Zde uprostřed přírody, avšak stále poblíž rodného Concordu (Massachusetts), kde žili přátelé a rodina, prožil dva roky, dva měsíce a dva dny trvající „experiment v prostém žití“. Jeho zkušenosti a zážitky ze života v chatě sepsal v knize Walden, také známé jako Život v lesích (1854).

Za zmínku stojí jeho otevřený projev občanské neposlušnosti spadající do tohoto nezávislého období. Jako protest proti neprávem vedené válce s Mexikem a toleranci otrokářství americkou vládou odmítl podporovat stát a neplatil tzv. daň z hlavy. Dlužnou daň za něj někdo (pravděpodobně rodina) zaplatil a strávil ve vězení jen jednu noc. Přestože se žádný společenský skandál nekonal, názory a postoje vedoucí ho k tomuto „kriminálnímu“ činu vypověděl ve významné eseji Odpor vůči vládě (později nazvané Občanská neposlušnost).

(Tuto odbočku jsem si neodpustila. Esej mi pomohla rozpomenout se na tento druh nesouhlasu s rozhodnutími, která jsou v rozporu s dobrými mravy.)

Thoreau nejraději trávil čas v blízkosti svého rodného kraje. Cestoval až na výjimky jen ve svém nitru a přečetl snad všechny tehdy dostupné cestopisy. Svým samotářstvím se však nestranil lidí, ale prostě se jen nechtěl vzdalovat z přírody, kterou miloval. Za svého života byl ve svém vyzdvihování divočiny a v apelu na ochranu přírody osamocen, knihy se za autorova života nesetkaly s příliš velkými a kladnými ohlasy.

Navzdory tehdejší kritice je dnes Walden a celé dílo v Americe velice ceněno. Thoreau je považován za jednoho z prvních šiřitelů myšlenky „zpátky ke kořenům“, ochrany přírody, práva odporu vůči vládě a konzumnímu způsobu života. Se vznikem environmentální historie a ekologie se dnes čtenáři i odborníci vrací k jeho textům, například k jeho dokumentu, v němž dvěma miliony slov popsal 24 let detailního pozorování okolí Concordu. Popisuje zde přírodní jevy, ale také kritizuje nešetrné lidské zásahy.

Henry David Thoreau zemřel poměrně mlád 6. května 1862 (narodil se 12. července 1817) na tuberkulózu, kterou trpěl od mládí. Teta Louisa se v jeho posledních dnech zeptala, zda se již smířil s Bohem. Thoreau odpověděl: „Nevím, že bych se s ním kdy přel.“

V češtině najdete v knihovnách Thoreauovy knihy Esence života, Týden na řekách Concord a Merrimack, Mainské lesy, Občanská neposlušnost a jiné texty o svobodě a nesvobodě, Toulky přírodou, ale především dvě stěžejní knihy Walden aneb Život v lesích a Chůze, ze které pochází citát v názvu tohoto textu.

Bohdana Fabiánová