Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Máme se bát netopýrů?


David Veselý, č. 2/2020, s. 35

Od nepaměti neměli netopýři nejlepší pověst. Například bylo známo, že netopýři létají za večera a hledají člověka, který upsal svou duši ďáblu. Jakmile ho najdou, zapletou se mu do vlasů a jeho duši odnesou do pekla. Na druhou stranu, když už někdo upsal duši peklu, dobře mu tak. Pastýřům, kteří spali v poli bez čepice, vysávali netopýři mozek a takový člověk do tří dní zemřel. Díky tomu mívali vesničané vycházející navečer z domu vždy na hlavě čepici a alespoň nenastydli. Bohužel se hrabě z Cranbrooku rozhodl ověřit pravdivost mýtu o zaplétání netopýrů do vlasů. Použil čtyři druhy netopýrů a tři odvážné dobrovolnice, které si nechaly netopýra vhodit do vlasů. Pokaždé byli netopýři schopni (zřejmě aby nás zmátli) se z vlasů vymotat sami. Od té doby chodí vesničané prostovlasí a to nedělají dobře. To nejhorší ovšem bylo, že netopýři lezli do komína a tam ohryzávali uzené maso a slaninu. Na to již omluvu nalézt nelze.

Dnes už tomu sice nevěříme, ale pro jistotu stejně nenecháváme uzené v komíně. Je to vlastně škoda. Kromě zmíněných dobrých návyků ve věci nošení čepic vymezovala tato pravidla vzájemný respekt mezi denním světem lidí a nočním královstvím netopýrů, které by se vlastně přirozeně vůbec neměly významně protínat. Dnes se tyto světy protínají naopak velmi citelně. Na indonéských ostrovech žily v podstatě bez většího kontaktu s člověkem kolonie kaloňů, kteří s netopýry patří do stejného podřádu letounů. Vypalování zdejších pralesů je ale vyhnalo až za moře do Malajsie. Zde už nenašli divoké pralesy, ale sady obhospodařované člověkem. Z nakousaného ovoce pod stromy se nejdříve nakazila prasata a z těch se nebezpečný virus nipah přenesl na člověka. Virus, který byl neškodný v nočním pralesním světě kaloňů, začal v denním světě lidí zabíjet. Možná také proto, že jsme ke světu kaloňů neměli dostatečný respekt.

Kvůli malému respektu ke světu netopýrů zřejmě vznikla i současná koronavirová krize. Možná je to jen další důkaz, kam až vede naše zpupnost a kolik nečekaných problémů nám může přinést. Přírody ani netopýrů se bát nemusíme, náš respekt si ale zaslouží. Jinak by totiž naše duše mohli netopýři znovu začít unášet do pekla.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu