Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Dnes, na první jarní den odešel Jan Lacina najít svůj kousíček modré po pěšince za svými kamarády i malíři a básníky krajin…


Pavel Pokorný, č. 2/2020, s. 42

Takové prosté a „zlehka smutné“ bylo sdělení krátké zprávy, kterou mi odpoledne 21. března, kdy se naší krajinou snášely ještě sněhové vločky, poslala redaktorka časopisu Veronica.

V Janu Lacinovi odchází také ochraně přírody někdo vzácný. Jeho hlas nebýval slyšet v palácích posttotalitních politiků, zato mnoha svými studenty či studentkami byl milován. Také jim vždy srdečně vštěpoval, že „krajinu je třeba poznávat za každého počasí“, skrznaskrz, v obrazech, v ptačích hlasech i napříč časem - a vcházet do ní. Zůstane jedním z nemnoha, kteří svoje krajiny, zvláště ty tišnovské či hornosvratecké ctili a procházeli ještě pěšky, jen v nenápadném haveloku a s plátěným batůžkem přes ramena.

Jan Lacina, jedna z nejvýraznějších postav české (či spíše moravské) krajinné ekologie, byl nominován i na prestižní Cenu Josefa Vavrouška. Ta se uděluje od roku 1996 na počest prvního porevolučního ministra životního prostředí a oceňuje významné osobnosti za konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj.

V rámci své práce se věnoval geografii malých měst, významu mrtvého dřeva v říčních ekosystémech, či zatopenému přírodnímu dědictví jižní Moravy. Je autorem řady odborných i populárních publikací, jako je třeba Květnice a příroda Tišnovska, o níž také natočil unikátní sérii dokumentárních filmů, deklarující neuvěřitelně pestrou krajinu v okolí milovaného Tišnova v jejích historických a přírodovědných souvislostech. Spolu s přítelem Antonínem Bučkem byli těmi nejvýraznějšími osobnostmi klasické geobiocenologické školy a společně s Igorem Míchalem se významně podíleli i na formování dosud nedoceněného konceptu Územního systému ekologické stability krajiny.

Vysaďte pro něj kdesi, za humny u polní cesty hrušeň, která na vysokém kmeni pokvete starodávně! Potěšilo by jej to, až někdo projde kolem a nadechne se té bělostné, zelené a modré…

Pavel Pokorný

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu