Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Dnes, na první jarní den odešel Jan Lacina najít svůj kousíček modré po pěšince za svými kamarády i malíři a básníky krajin…


Pavel Pokorný, č. 2/2020, s. 42

Takové prosté a „zlehka smutné“ bylo sdělení krátké zprávy, kterou mi odpoledne 21. března, kdy se naší krajinou snášely ještě sněhové vločky, poslala redaktorka časopisu Veronica.

V Janu Lacinovi odchází také ochraně přírody někdo vzácný. Jeho hlas nebýval slyšet v palácích posttotalitních politiků, zato mnoha svými studenty či studentkami byl milován. Také jim vždy srdečně vštěpoval, že „krajinu je třeba poznávat za každého počasí“, skrznaskrz, v obrazech, v ptačích hlasech i napříč časem - a vcházet do ní. Zůstane jedním z nemnoha, kteří svoje krajiny, zvláště ty tišnovské či hornosvratecké ctili a procházeli ještě pěšky, jen v nenápadném haveloku a s plátěným batůžkem přes ramena.

Jan Lacina, jedna z nejvýraznějších postav české (či spíše moravské) krajinné ekologie, byl nominován i na prestižní Cenu Josefa Vavrouška. Ta se uděluje od roku 1996 na počest prvního porevolučního ministra životního prostředí a oceňuje významné osobnosti za konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj.

V rámci své práce se věnoval geografii malých měst, významu mrtvého dřeva v říčních ekosystémech, či zatopenému přírodnímu dědictví jižní Moravy. Je autorem řady odborných i populárních publikací, jako je třeba Květnice a příroda Tišnovska, o níž také natočil unikátní sérii dokumentárních filmů, deklarující neuvěřitelně pestrou krajinu v okolí milovaného Tišnova v jejích historických a přírodovědných souvislostech. Spolu s přítelem Antonínem Bučkem byli těmi nejvýraznějšími osobnostmi klasické geobiocenologické školy a společně s Igorem Míchalem se významně podíleli i na formování dosud nedoceněného konceptu Územního systému ekologické stability krajiny.

Vysaďte pro něj kdesi, za humny u polní cesty hrušeň, která na vysokém kmeni pokvete starodávně! Potěšilo by jej to, až někdo projde kolem a nadechne se té bělostné, zelené a modré…

Pavel Pokorný

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu