VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Oproti dramatu pana Čapka, jehož slavný název jsme si pro náš projekt vypůjčili, se snažíme podtrhnout prospěšnost hmyzu a podpořit jeho rozšíření. Jak už titulek napovídá, zachování hmyzí rozmanitosti představuje skutečné drama, jehož hlavním aktérem jsme my lidé. Mnohá hmyzí společenstva trpí lidskou činností, avšak druhy, na které se my zaměřujeme, trpí paradoxně lidskou NEčinností. Přesněji řečeno absencí hospodaření, které v minulosti bývalo součástí běžného venkovského života. Gros tohoto projektu tedy spočívá v jakémsi suplování těchto chybějících činností s cílem obnovit přirozená stanoviště pro vybrané druhy hmyzu, a to na celkové rozloze 510 hektarů v několika evropsky významných lokalitách Beskyd a Bílých Karpat na české a slovenské straně - jedná se tedy o projekt mezinárodní, za který vděčíme programu LIFE Evropské komise.

Jaká stanoviště obnovujeme a proč z krajiny vymizela?

Zaměřujeme se na obnovu tří hlavních typů stanovišť, a to pro tři typy hmyzích představitelů. Jsou to suché teplomilné pastviny, dále vlhké louky a především světlé typy lesů - pastevní lesy a tzv. pařeziny neboli výmladkové lesy. Lze shrnout, že v minulosti byla všechna tato stanoviště v zacílené oblasti zcela běžná. Extenzivní pastva hospodářských zvířat na větší ploše a pomalé ruční sečení vytvářely pestrou mozaiku různě vzrostlé vegetace, kterou dnes v krajině postrádáme. Zcela odlišné hospodaření probíhalo v lesích, kde fungovala jakási zvláštní symbióza. Hospodářská zvířata kromě otevřené pastvy zasahovala také do lesa. Například prasata se pásla přímo v lese na žaludech, bukvicích, lískových oříšcích či dalších plodech. Tento způsob znemožňoval volný růst hustého lesa a dařilo se tak silným vzrostlým stromům. Lidé se však snadno přizpůsobili a pro získávání palivového dřeva využívali schopnost listnatých stromů se po ořezání větví zmlazovat. Po několika letech tedy měli k dispozici další várku dřeva na otop, což bylo efektivnější než čekat na vzrůst nových mladých stromů. Přínosy výmladkových lesů a lesní pastvy byly dobře známé už v dávné historii a hojně využívané až přibližně do období průmyslové revoluce, kdy se zcela změnily požadavky na využití dřeva a kdy rovněž nastala změna v živočišné výrobě. Od druhé poloviny 18. století došlo dokonce k zákonnému zákazu těchto typů hospodaření, který přetrval až do dneška. V současnosti tedy na světlé lesy v podstatě nemáme možnost narazit, což je zapříčiněno také změnou druhové skladby lesů, kdy převládá zastoupení jehličnanů v hustém porostu.

Pro koho to děláme?

Obnovou světlých lesů podporujeme populace největšího evropského brouka roháče obecného, který pro mnohaletý vývoj svých larev potřebuje zároveň dostatek trouchnivějícího dřeva a pařezů. A dále motýla jasoně dymnivkového, jenž kromě dostatku živné rostliny - dymnivky duté - vyžaduje návaznost světlého lesa na rozkvetlou louku plnou nektaru. Na vlhké louky jsou vázané dva druhy modrásků, m. očkovaný a m. bahenní, jejichž rozmnožování závisí na živné rostlině krvavci totenu. Suché pastviny s porosty mateřídoušek či dobromysli potřebuje pro svůj život a vývoj modrásek černoskvrnný. Všichni jmenovaní modrásci závisí rovněž na výskytu mravenců rodu Myrmica, bez jejichž obětavé péče by jejich housenky nepřežily. Na slovenské straně Bílých Karpat dále zachraňujeme nesmírně vzácného žluťáska barvoměnného, jenž kromě živné rostliny - polokeře čilimníku - potřebuje pestré prosluněné travnaté plochy „savanového“ typu s roztroušenými keři a stromy.
Všechny uvedené druhy slouží jako tzv. deštníkové druhy, tedy nápadné druhy, jejichž přirozená stanoviště sdílí velké množství dalších, méně nápadných organismů. Znamená to tedy, že podporou těchto několika vybraných druhů hmyzu pomůžeme také plejádě ostatních.

Jaká opatření tedy provádíme?

Naši „péči“ věnujeme ve většině případů plochám, které naši předci obhospodařovali a nyní již roky (často až desítky let) leží ladem. To znamená, že postupem času zarostly více či méně náletovými dřevinami nebo se z nich stal téměř zapojený les, avšak na nelesních pozemcích. Ať už se na nich pokoušíme vytvořit jakýkoli biotop, nejprve porost musíme prořezat, a to zcela či s ponecháním vzrostlých stromů, a poté přistupujeme k následné údržbě - pastvě či kosení, případně dalším výřezům, je-li to třeba. Zní to poměrně jednoduše, nicméně všechny zásahy musíme provádět za specifických podmínek, kdy například výřezy můžeme provádět pouze v období vegetačního klidu, což není nic nového. I pastvu a seč však musíme správně načasovat, a to tak, aby naši motýli měli dostatek nektaru z lučních květů, nejen tedy těch konkrétních, na něž jsou vázány jejich housenky. Dále hlídáme způsob provedení a intenzitu všech opatření, abychom dosáhli co největší pestrosti lokalit. Např. žluťásek barvoměnný potřebuje trávníky velmi šetrně ošetřované maximálně extenzivně. Není tedy možné nastoupit s těžkou mechanizací a ušetřit si tak čas i peníze. Pro roháče obecného ponecháváme na jeho lokalitách dostatek mrtvého dřeva, a pokud je potřeba, vysazujeme živné rostliny pro motýly. Kromě toho čelíme dalším výzvám, jako jsou nepřízeň počasí, ať už jde o přílišné sucho či intenzivní deště, kůrovcová kalamita, ale především přístup vlastníků pozemků, bez jejichž zapojení bychom ničeho nedosáhli. Jak tedy vidíte, bojujeme na několika frontách.

Vedle přímých krajinotvorných opatření se snažíme co nejvíce komunikovat o záměrech našeho snažení, a to jak s laiky, tak také s odborníky. Pořádáme akce pro veřejnost, jako jsou festivaly, letní tábory, exkurze na projektové lokality, semináře či objíždíme větší regionální akce. Zaměřujeme se především na práci s dětmi, pro které jsme vytvořili dva komplexní vzdělávací programy s tématy modrásků a pařezin, s nimiž sklízíme veliký úspěch. Pokud byste měli zájem dozvědět se více, zajděte se podívat do informačního centra CHKO Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou nebo do informačního a zážitkového centra v Dolní Lomné.

Mgr. Veronika Havlíčková (1986), projektová manažerka projektu Ze života hmyzu, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.