Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Velkovýroba a genofond


František Burian, č. 3/1987, str. 57

V současné době nebývalého a v důsledcích nezvládnutého technického rozvoje, kořistnického využívání přírodních zdrojů a neustále  sílícího civilizačního tlaku, přihlížíme i k tomu, jak v živočišné výrobě mizí jednotlivá plemena hospodářských zvířat.

Některá jsou skutečně již nenávratně ztracena a čtenáře asi překvapí, že podle současných podrobných mezinárodních šetření je jen  v Evropě ohroženo bezprostředně 241 plemen hospodářských zvířat. Z tohoto počtu připadá 81 na skot, 51 na koně, 30 na prasata, 67 na ovce a 12 na kozy.

Genofond hospodářských zvířat představuje nedozírnou národohospodářskou hodnotu. Každé plemeno je nedílnou součástí kulturně historického bohatství každého národa, živoucí památkou, kterou je nutno uchovat nejen z kulturních, ale především z národohospodářských důvodů. Se zánikem plemene mizí nenávratně i jeho dědičná hmota, specifické geny, jejichž hodnota nemohla  být zatím z hlediska budoucího vývoje vůbec doceněna. Je proto nutné uchovávat z generace na generaci neztenčené zdroje genetické proměnlivosti jednotlivých plemen a druhů hospodářských zvířat.

Wan Dykovi se připisuje úsloví, že lidé se podobají úplně jen v jedné věci, a to že se bez výjimky odlišují navzájem. Tato variabilita,  která se rovněž vztahuje na zvířata v rámci plemene, je nadějí, ale i rizikem chovatelů. Nadějí proto, že skrývá nové možnosti pro  selekci, rizikem proto, že se mohou objevit nežádoucí změny (negativní genové kombinace). Rozsah proměnlivosti je ukazatel stálosti  plemene, ale malá variabilita neumožňuje selekční pokrok, tedy možnou reakci na změnu životních podmínek v kladném smyslu. V  současných podmínkách dynamického rozvoje živočišné výroby přestalo být plemeno konečným stupněm zootechnické práce, ale stává se výchozím materiálem, zásobárnou pro produkci vysoce užitkových specializovaných kříženců (hybridů).

Snížení počtu plemen z hlediska praktického velkochovu je nezbytné, ale řada z nich by měla být chována v čistokrevné formě v  menších počtech jako genetický rezervoár (banka genofondu) pro další možné chovatelské využití a jako kulturní památka na vývoj  živočišné výroby. Např. u skotu při technické inseminaci stačí teoreticky 500 krav pro zajištění potřebné úrovně rezervoáru  genofondu jednoho plemene. Takové stádo uherského stepního dlouhorohého skotu či stádo plemene ovcí maďarská racka lze spatřit v národním parku Kiskungságy a Hortobágy v Maďarsku. (Zde je mimochodem chov dokonale sklouben s ochranářskou i turistickou funkcí národních parků.)

Z hlediska zachování četnosti plemen pro další období jsou na tom nejlépe plemena malá, která jsou předmětem chovatelského entuziasmu drobných hospodářů. Neutěšená situace je u plemen velkých, chovaných ve velkovýrobních podmínkách.

Před II. světovou válkou existovalo přibližně 500 plemen skotu. V současné době se používá v chovatelsky vyspělých státech jen několik nejvýznačnějších plemen, vhodných k tvorbě specializovaných hybridů. Např. stavy preferovaného černostrakatého skotu v  západoevropských zemích vzrostly za posledních 10-15 let o 6 %, takže nyní činí asi 50 % stavů. V NDR, Izraeli, Kanadě, USA, ve Velké Británii, Japonsku a v Polsku se chová v současné době 90-100 % skotu černostrakatých plemen.

Chov prasat je v současné době charakterizován silným tlakem na změnu užitkovosti směrem k vysoce specializovanému užitkovému typu masnému. Z celkového počtu prasat ve světě připadá na křížence 95 %. V ČSSR, kde se např. v 30. letech chovalo asi 10 plemen prasat, se nyní chovají pouze plemena dvě (bílé ušlechtilé a přeštické černostrakaté).

Také v chovu slepic v posledních 40-50 letech došlo k zásadním změnám ve způsobu chovu. V podstatě se nyní používají dvě plemena k produkci snáškových a tři plemena k produkci masných hybridů. O původní četnosti a rozmanitosti plemen se můzeme přesvědčit na výstavách drobných chovatelů. V oblasti chovu koní existovaly u nás minimálně dvě desítky plemen, nyní se tento počet redukoval přibližně na polovinu. Všichni známe osudy koně huculského plemene; nebýt chovatelského nadšení amatérů, zmizel by vynikající genofond z našeho území.

Jaké jsou vlastně technické možnosti uchování jednotlivých plemen (genových rezerv)? Jsou to: a) chov v malých populacích, b) uchování zmrazeného ejakulátu, c) uchování zmrazených embryí, d) kombinace uvedených možností, e) kumulace genových rezerv do tzv. „genopoolu“.

Problematice uchování plemen, a tedy genetických zdrojů se věnuje v ČSSR pozornost díky iniciativě akademika Plesníka od počátku 80. let. V roce 1983 byl schválen výchozí materiál o ochraně genových rezerv u hospodářských zvířat a lovné zvěře. V rámci ČSSR jsou vytypovány jednotlivé chovy, které reprezentují domácí plemena a budou považovány za genové rezervy. Zároveň se soustřeďuje odborná literární a fotografická dokumentace o původních plemenech v rámci zřizování banky údajů o genetických zdrojích.

Současně je řešen samostatný dílčí výzkumný úkol „Charakteristika zoogenofondu v ČSSR, metody jeho ochrany a uchování“.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu