VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pro specialisty na denní motýly, na relativně malou nadčeleď řádu Lepidoptera (světově přes 18 500, u nás 162 druhů), není vymírání hmyzu ničím novým. Denní motýli jsou skupinou odnepaměti ostře sledovanou, jejich milovníci upozorňovali na vymírání hmyzu jako první. V domácí literatuře najdeme vyzrálé ochranářské výzvy už v 80. letech minulého století. Naše varování vycházela z analýzy 150 000 nálezových údajů. V dalších letech objem dat rostl, pro aktuální Červený seznam bylo k dispozici přes 670 000 záznamů, nyní je jich přes 3/4 milionu.

O stavu motýlí fauny vypovídají uvedené grafy. Ztratili jsme na 10 % druhů, polovina zbytku je ohrožená. Nedávno hlásili němečtí autoři alarmující poklesy celkové hmyzí početnosti. Nizozemci zase ukázali, že pokles obsazenosti mapových polí srovnatelný se situací v České republice odpovídá poklesu počtu jedinců o 80 %. Situace je kritická, denní motýli poskytli první varování.

Zdánlivou zvláštností naší fauny je častá vazba motýlů na bezlesí všeho druhu, případně na otevřené lesy. Záhadu vyřešilo poznání historického vývoje hlavních skupin. Původ současných druhů sahá hluboko do třetihor, do světa ovládaného velkými kopytníky. Odtud vazba na mozaikovitou krajinu a živné rostliny toxické pro velké býložravce. Lidská činnost v před-intenzifikační kulturní krajině vyhovovala motýlům víc než intenzivní hospodaření současnosti i víc než krajina opuštěná a zarůstající.

Specialisté v rezervacích - situace se lepší

Motýly zaujímající v aktuálním Červeném seznamu nejvyšší kategorie ohroženosti (viz graf) lze vnímat jako specialisty přežívající v dnešním světě díky souběhu štěstí a cílené ochrany. Mezi druhy regionálně vymřelými došlo oproti roku 2002 k několika posunům. Spontánně se z východu vrátila babočka vrbová (Nymphalis xanthomelas), druh poříčních niv, a z jihozápadu ruderální bělásek jižní (Pieris mannii). Uspěly reintrodukce jasoně červenookého (Parnassius apollo) a ohniváčka rdesnového (Lycaena helle). Ztratili jsme lesostepního žluťáska barvoměnného (Colias myrmidone), lesního běláska východního (Leptidea morsei) a boreomontánního okáče stínovaného (Lasiommata petropolitana).

Osud mnoha „nelesních“ druhů (uvozovky, protože mnozí využívají dřeviny např. jako nocoviště) visí na vlásku vzdor lepšímu poznání jejich biologie. Okáč skalní (Chazara briseis) přežívá díky péči o stepi v Českém středohoří a posilováním populace ze záchranného chovu. Na managementu lokalit jsou závislí i modrásci - černoskvrnný (Phengaris arion) či černočárný (Pseudophilotes baton). Záchranné chovy a reintrodukce jsou šancí pro modráska komonicového (Polyommatus dorylas) či okáče šedohnědého (Hyponephele lycaon). Okáče metlicového (Hipparchia semele) zachránila náhradní stanoviště typu odkališť a kamenolomů. Nejkomplikovanější je ochrana druhů vyžadujících rozsáhlá území, jako perleťovce maceškového (Argynnis niobe). Sucha posledních let ohrožují zbytkové populace modráska ligrusového (Polyommatus damon), naopak prospívají soumračníku podobnému (Pyrgus armoricanus).

Ochrana „lesních“ druhů (i ty vesměs vyžadují otevřená stanoviště) vázne ze známých důvodů: Stávající legislativa pařezinám či lesní pastvě nepřeje. Na poslední lokalitě okáče jílkového (Lopinga achine) se experimentuje se sečí bylinného patra. Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) a ostruháček česvinový (Satyrium ilicis) se drží díky přece jen rozsáhlejšímu rozšíření. Ochrana hnědáska osikového (Euphydryas maturna) dospěla v Polabí do fáze rozšiřování počtu lokalit reintrodukcí. Okáči bělopásnému (Hipparchia hermione) snad pomůže pastva v acidofilních doubravách Středního Povltaví. Hnědásek podunajský (Melitaea britomartis) se v NP Podyjí přesunul z lesů na zarůstající bezlesí. Oteplení a sucho komplikují ochranu mokřadních, rašeliništních a horských druhů. Okáč stříbrooký (Coenonympha tulila) či hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina) ustupují z níže položených lokalit. Ochrana hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia) a modrásků očkovaného a bahenního (Phengaris teleius, P. nausithous) naráží na to, že zásady péče o stanoviště byly vypracovány pro obecně vlhčí poměry. Do hor ustupuje montánní okáč černohnědý (Erebia ligea). Přežití subalpínských okáčů horského a menšího (Erebia epiphron, E. sudetica) může záviset na obnově pastvy v našich nejvyšších pohořích.

Volná krajina - svět plný neznámých

Vývoj v nechráněné zemědělsko-lesnické krajině ilustruje relativně vysoký počet druhů v kategorii NT (téměř ohrožení). Patří sem nedávno ohrožené druhy, kterým prospívá oteplení klimatu (mj. chráněný otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), jakož i motýli široce rozšíření, kterým rychle klesá počet lokalit - např. ostruháček ostružinový (Callophrys rubi), perleťovec dvanáctitečný (Boloria selene). Rozpad jehličnatých plantáží prospívá perleťovcům fialkovému (Boloria euphrosyne) a prostřednímu (Argynnis adippe). S oteplením expandují např. ohniváček černočárný (Lycaena dispar) a modrásek štírovníkový (Cupido argiades). Červený seznam ovšem nepostihuje úbytek dříve hojných generalistů (druhů schopných žít na všech biotopech včetně ruderálu), který naopak vnímá široká veřejnost a jehož monitoring je v počátcích.

Zemědělství, lesnictví a péče o veřejnou zeleň zaznamenaly v posledních letech vývoj, s nímž ochranářská komunita sotva drží krok. Se zpožděním se daří měnit podmínky „ekologických“ dotací, jež zaviňovaly celoplošné ztráty nektaru z krajiny. V plenkách je pochopení dopadů nové generace insekticidů, herbicidního glyfosátu či pěstování energetických plodin. Lesnická veřejnost si začíná uvědomovat neudržitelnost plantážních monokultur. I obecní zastupitelstva se již brání devastační péči o veřejnou zeleň.

Fauna volné krajiny se hroutí pod tlakem intenzivního obhospodařování, nových agrochemikálií a změn klimatu, přičemž neznáme ani relativní význam těchto vlivů. Umíme je však studovat a víme, jak má vypadat krajina motýlům příznivá. Zásadou je různorodost, debyrokratizace, ochranářské aktivity vycházející z potřeb občanů. Nadějemi jsou společenská poptávka po potravinové soběstačnosti, krach plantážního lesnictví i obnova funkčních ekosystémů s návratem velkých kopytníků. Mizení motýlů zastavit lze, čeká nás ale spousta tvrdé práce.

Intenzivní studium denních motýlů obohatilo ochranářské myšlení o některé zásadní koncepce, které se prosadily i v ochraně ostatního hmyzu a dnes jsou nedílnou součástí ochranářských strategií.
(1) Kontinuum generalistů-specialistů odhaluje, že v narušené krajině přežívají druhy mobilní, vícegenerační, přezimující v pozdějších stadiích, žijící v malých lokálních hustotách a s menší potravní specializací. U ohrožených specialistů tomu je naopak.
(2) Metapopulační teorie popisuje, jak specialisté přežívají ve fragmentované krajině na drobných stanovištích propojených migrací jedinců.
(3) Koncepce stanovišť definovaných zdroji (orig. resource-based habitat) ukázala, že stanoviště nedefinují ani vegetační formace, ani přítomnost vybraného zdroje, například larvální živné rostliny. Nutný je průnik všech zdrojů nezbytných pro život a rozmnožování jedince.
(4) Ochrana na úrovni krajiny vychází z poznání, že metapopulace specialistů, a tudíž druhovou rozmanitost, si udrží zejména krajiny jemně zrnité a různorodě obhospodařované, podobající se v těchto ohledech jak členité preindustriální krajině, tak poměrům ještě starším, v nichž současné druhy prodělaly většinu své evoluční historie.

Za podporu děkujeme grantům TAČR (SS01010526) a AV ČR (AV21).

Doc. Martin Konvička (1969), zoolog, ekolog, ochranář a politický komentátor. Během své kariéry prosadil denní motýly jako eko-ochranářskou modelovou skupinu, vychoval celou řadu špičkových lepidopoterologů. Na katedře zoologie PřF JČU vyučuje kurzy vztahující se k ochraně přírody, ve vědecké práci vnímá motýly jako indikátory vývoje a stavu krajiny. Autor či spoluautor více než 100 vědeckých prací a čtyř odborných knih.
Jiří Beneš (1976), profesionální lepidopterolog, koordinátor celostátního mapování výskytu motýlů a pravidelný spolupracovník státní ochrany přírody i akademické sféry. Autor či spoluautor více než 50 vědeckých prací a šesti odborných knih.