Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Záchranný program hnědáska osikového po deseti letech


Václav John, č. 3/2020, s. 20-21

Když byl v roce 2011 schválen záchranný program pro hnědáska osikového (Euphydryas maturna), dostalo se mu cti být prvním schváleným záchranným programem pro ohrožený druh hmyzu u nás. Laická veřejnost už si tak nějak zvykla, že ochrana velkých šelem, dravců, syslů nebo i užovek stromových je důležitá, ale chránit hmyz byla u části lidí tak absurdní představa, že vyvolávala kontroverze ve stylu „K čemu to je?“. Za všechny lze zmínit např. článek „Zelený bolševismus“ (M. Fendrych, Týden 2006) kritizující zásahy ve prospěch hnědáska osikového. Přitom právě mezi hmyzem nacházíme nejlepší deštníkové druhy, jejichž ochrana pokrývá potřeby širokého spektra dalších vzácných druhů rostlin i živočichů. A právě hnědásek je přímo učebnicovým deštníkovým druhem pro vymírající faunu a flóru světlých listnatých lesů.

Zašlá sláva světlých lesů

Pokud vás po přečtení tohoto článku popadne chuť fotografovat motýly a vyrazíte do lesa, velmi brzy zjistíte, že všude v lese na motýly nenarazíte. I drtivá většina jedinců běžných druhů bude koncentrovaná na pár metrech podél lesní cesty nebo u čerstvě vytěžené paseky. A to jde o běžné druhy. Ty opravdu ohrožené už v běžném lese dávno nepotkáte, v nejlepším případě ještě v několika málo rezervacích (hnědásek osikový, okáč jílkový), v horším případě už u nás vymřely kompletně (okáč hnědý, bělásek východní). Je to dané kompletní přeměnou lesních ekosystémů vlivem člověka. Se zánikem původních evropských pralesů, plných zubrů a praturů, se ještě dokázaly tyto druhy vypořádat. Vyhovovalo jim výmladkové hospodaření formou nízkých a středních lesů. V těchto lesích hnízdili mandelíci a dudci, na osluněných výstavcích se vyvíjeli tesaříci obrovští a mezi stromy proletovali hnědásci osikoví. Bohužel intenzifikace lesního zemědělství vystavila středním a nízkým lesům stopku. Dosud přetrvává u lesníků proti tomuto tvaru lesa odpor - podle nich jde o zastaralý, překonaný způsob hospodaření. A to bez ohledu na skutečnost, že v „zaostalém“ Bavorsku se takto hospodaří dodnes. Namísto středních lesů nastoupily stejnověké vysokokmenné lesy a ty již funkci původních pralesů nejsou schopné nahradit.

S tím, jak mizely světlé lesy, mizel i hnědásek. Ani na začátku 20. století nebyl tento druh u nás plošně rozšířený, nicméně se u nás stále ještě nacházely desítky kolonií v oblasti Polabí, střední a jižní Moravy. I když byl moravský areál historicky mnohem větší, poslední jedinci zde nepřežili 90. léta 20. století, většina populací zanikla již v první polovině 20. století. V Polabí měl druh větší štěstí; ač byl považován za vymřelý, byl na začátku 90. let znovu nalezen V. Vrabcem. Populace hnědáska v Dománovicích se udržela jako poslední, byla pravidelně monitorována a v roce schválení záchranného programu byla na samé hranici přežití.

Nastupuje záchranný program

Na výzkumu a záchraně hnědáska osikového se od začátku podílela řada lidí. A to jak ze strany ekologicky orientovaných entomologů i zástupců ochrany přírody (zejm. Jiří Beneš, Pavel Bína, Oldřich Čížek, Martin Konvička, Antonína Krása, Vladimír Vrabec). Od počátku byla snaha o znovuvytvoření biotopu prosvětleného lesa, ideálně lesa středního. Tento lesní tvar totiž umožňuje dlouhodobou koexistenci světlomilných i stínomilných organismů, stejně jako hospodářský výnos. Původní idea, že od návrhu vytvoření lesa středního po jeho zavedení bude rychlá cesta, vzala ještě rychleji za své. Proběhla řada jednání na různých úrovních, ale situaci zprvu komplikovalo nepochopení tehdejšího vlastníka lesa i některých zástupců ochrany přírody. Během let došlo i k výraznějším neshodám mezi jednotlivými odborníky a účastníky, postupně se ale podařilo nastartovat dílčí opatření. Nešlo ze začátku sice o střední les, ale holosečný způsob hospodaření se změnil, vytvářely se menší paseky a hromadně se vysazovaly mladé jasany, jež jsou hlavní živnou rostlinou hnědáska. Proběhlo i dílčí proředění stromového zápoje a populace hnědáska na tyto zásahy reagovala příznivě. Pravidelný monitoring ukázal postupný nárůst populace, klíčové bylo hlavně každoroční zvyšování počtu larválních hnízd housenek a rozšiřování hnědáskem osídlené plochy. Vzrůst populace je dobře dokumentován, navíc v letech 2016 a 2017 byl proveden odhad počtu populace metodou zpětných odchytů. Ta nám ukázala, že populaci tvoří zhruba 550-700 (rok 2016) a 400-500 (rok 2017) dospělých motýlů.

Jedna populace ale nestačí…

Tyto počty vypadají hezky, zvláště ve srovnání s kritickými lety 2010-2012, a vedly od značného pesimismu (Živa 6/2009) k mírnému optimismu (Živa 4/2018), ale zdání klame. Jakkoliv se jako geneticky zabezpečená běžně uvádí populace o zhruba 500 jedincích, pro bezobratlé toto číslo neplatí a obecně se uvažuje o nejméně 2 000, ideálně ale až 5 000 jedincích jako o dlouhodobě zajištěné populaci. Populace o 500 jedincích již není na hraně zániku, ale z dlouhodobého hlediska je to stále málo. Proto jsme podnikli další kroky s cílem jednak navýšit počet jedinců v Dománovickém lese, jednak vrátit tento druh na některá historická místa výskytu.

Reintrodukce v NPR Libický luh

Reintrodukce byla zvažována dlouhodobě, její realizaci ale umožnilo až zvládnutí techniky umělého odchovu, především díky spolupráci AOPK ČR s mimořádně zkušeným chovatelem motýlů Milošem Andresem. V Libickém luhu se hnědásek osikový vyskytoval ještě v polovině 90. let 20. století, území leží relativně nedaleko od Dománovic a je územně chráněné jako národní přírodní rezervace. Proběhla úspěšná jednání se zástupci Lesů České republiky, na jádrové lokalitě byl vyřezán nálet a v letech 2018-2020 zde byly opakovaně vypuštěny housenky. Již v roce 2019 zde byla potvrzena úspěšná reprodukce druhu nálezem 25 snůšek. V letošním roce bude lokalita cílem stejně intenzivního monitoringu, jaký probíhá v Dománovicích. Situace se jeví nadějně, nicméně obsazená plocha je zatím malá a do budoucna je potřeba ji výrazně rozšířit.

Aktuální situace v Dománovicích

Po změně vlastníka se v Dománovicích situace vylepšila a to umožnilo připravit ke schválení a realizaci dosud zdaleka nejrozsáhlejší seznam opatření v rámci Dohody o péči o Dománovický les, jež byla podepsána v letošním roce mezi AOPK ČR (vedlejší účastník), Středočeským krajem (orgán ochrany přírody) a firmou Kinský dal Borgo, a.s., (vlastník lokality). Dohoda zahrnuje mj. zajištění dlouhodobé ochrany jádrových míst výskytu hnědáska v Dománovickém lese (dvě klíčové paseky), vytvoření víc než 12 hektarů prosvětleného lesa se zápojem v rozsahu 0,4-0,5 a vytvoření zhruba 2,5 hektaru lesa středního, stejně jako řadu dalších opatření menšího charakteru. První z těchto opatření již bylo v části lesa realizováno na jaře 2019 a výrazně prosvětlený porost ihned přitáhl vzácné lesní druhy hmyzu, včetně ohroženého pestrobarvce petrklíčového (Hamearis lucina).

Situace vypadala velmi nadějně, porost představoval přímo ukázkový typ biotopu pro hnědáska, v roce 2019 však přišel šok. Meziročně došlo k obrovskému propadu početnosti motýla a po 147 zjištěných hnízdech v roce 2018 bylo v roce 2019 zjištěno pouhých 15 hnízd, podobně nízký byl i počet zjištěných motýlů. K propadu došlo na všech plochách bez výjimky, včetně dvou klíčových pasek, kde se ročně vyvíjelo až 80 % populace hnědáska v Dománovicích. Jde zřejmě o souhru několika okolností. Mimořádně chladný a deštivý květen 2019 vedl k dramatickému propadu i řady dalších druhů motýlů. V chovu bylo zjištěno, že housenky, které se v této době měly zakuklit, zahynuly, přežila jich jen malá část, která se stihla zakuklit před nástupem nepříznivého počasí. Navíc negativní vliv počasí se dost možná sečetl s gradací parazitů hnědásků, ke kterým dochází pravidelně a které způsobují výkyvy populace hnědáska, jak je doloženo z různých míst v Evropě.

Výhled do budoucna

Současná situace tedy, zejména kvůli špatné sezoně 2019, vyznívá smíšeně. Na jedné straně zatím úspěšně probíhá reintrodukce v Libickém luhu, podmínky pro vývoj hnědásků v Dománovicích jsou nejlepší za dlouhou dobu a existuje záchranný odchov. Na druhé straně propad v roce 2019 na klíčové lokalitě prakticky vymazal veškerý nárůst za předcházející roky a situace se během jediného roku změnila z uspokojivé na kritickou. Další komplikací, již bohužel nelze nijak ovlivnit, je šíření parazitické houby Hymenoscyphus pseudoalbidus. Tato houba způsobuje nekrózu jasanu a vede k masivnímu úhynu stromů, jenž se v posledních letech výrazně projevuje v Dománovickém lese i Libickém luhu. Je tedy zřejmé, že ke stabilizaci populace a záchraně hnědáska povede ještě dlouhá cesta.

Realizace ZP a vznik článku byly podpořeny z grantů MGSII-3 „Realizace záchranného programu hnědáska osikového v letech 2015-2016“ a z programu TAČR (SS01010526).


Mgr. Václav John (1985) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2014 pracuje na AOPK ČR v Praze jako zoolog, v letech 2015-2017 projektový manažer projektu EHP-42 „Opatření pro zastavení úbytku biodiverzity na celostátní a regionální úrovni“, od roku 2017 koordinátor záchranného programu pro hnědáska osikového. Od roku 2019 současně doktorský student na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu