VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Kaňon řeky Vltavy je důležitým ohniskem biodiverzity nejen z hlediska středních Čech. Díky změnám orientace říčního údolí se zde střídají stinné, severně orientované vlhčí lokality s extrémně teplými a suchými jižními stráněmi. A právě zde našla útočiště celá řada druhů, které z naší krajiny mizejí nebo již zmizely. Pro některé, jako například motýla okáče bělopásného, je to v rámci České republiky útočiště poslední.

Ačkoliv příčin masivního úbytku druhů z krajiny je celá řada, jedna je ve většině případů společná. Změna hospodaření v krajině. V druhé polovině dvacátého století prodělala krajina zásadní změnu prostorového uspořádání - velikost základních prvků krajinné skladby, jako jsou pole a lesy, se výrazně změnila. Vznikly jednodruhové lány polí o desítkách až stovkách hektarů a rovněž v lesích převládly monokultury tzv. hospodářských dřevin, především smrku a borovice. Intenzifikace zemědělství a zalesňování méně kvalitní půdy pohltilo ostrůvky obecních pastvin, výhřevných mezí a nezalesněných strání, dříve využívaných často k pastvě, hrabání steliva nebo získávání drobného palivového dřeva.

Špatně přístupný kaňon Vltavy se tak stal nejen pro okáče, ale i pro řadu dalších druhů motýlů a bezobratlých refugiem - posledním útočištěm, kde nacházejí potřebnou mozaiku stanovišť. Za všechny jmenujme alespoň modráska rozchodníkového, ohroženého motýla suchých skalnatých svahů, ostruháčka kapinicového, který obývá teplé stráně s trnkovými keři, okáče kluběnkového, druh zarůstajících stepních strání a rozvolněných lesních okrajů, nebo ikonického přástevníka kostivalového, evropsky chráněného motýla s výrazným červeným zbarvením křídel.

Teplé doubravy vltavského kaňonu hostí druhy, jako je roháč obecný, krasec měďák nebo tesařík broskvoňový. V minulosti tu byl prokázán i výskyt tesaříka obrovského.

Ani stráně vltavského kaňonu se ale nevyhnuly změnám, které způsobují další ubývání stanovišť druhů světlých lesů. V minulosti byl na svazích nad řekou růst lesa výrazně omezen - pastva redukovala zmlazování dřevin, lidé odebírali palivové dřevo a klest, osekávali větve a výmladky jako letninu, hrabali v lese stelivo. Na prudkých vltavských stráních kromě klasického pasečného hospodaření vysokého lesa probíhalo především hospodaření tzv. nízkého či středního lesa. Místo vzrostlých stromů se těžily výmladky z pařezů. Po ořezání pařez opět obrostl a po zesílení výmladků se celý cyklus opakoval. Pastva či hospodaření na prudkých stráních jsou dnes nerentabilní a stráně tak zarůstají. Navíc, kdo dnes má na vsi v chlívku ovci či kozu, aby ji hnal na pastvu? Svou roli zde hraje také ztráta přístupových cest i drobných sídel podél řeky, ke které došlo s napuštěním vodních děl vltavské kaskády. Stepní a skalnaté lokality se tak pomalu mění na zapojený keřový porost. Pařeziny, ponechané bez další těžby, se proměnily na husté lesy, na některých místech došlo i k zalesnění. Celkově tedy světlomilný a teplomilný hmyz, vázaný na stepní a lesostepní stráně, postupně přišel o většinu svého biotopu a rovněž saproxylický hmyz (vázaný na odumírající či mrtvé dřevo) po opuštění obnovy pařezin postupně ztratil většinu lokalit k přežití.

Český svaz ochránců přírody Vlašim proto připravil projekt Motýli vltavských strání, který má za cíl alespoň na některých místech obnovit mozaiku bezlesí a řídkého lesa a vytvořit tak stanoviště pro motýly a saproxylický hmyz. Práce probíhají celkem na 11 lokalitách nad Štěchovickou a Slapskou přehradou. Samotné zásahy spočívají v kácení a kroužkování stromů na stojato, plus výřez křovin na desítkách plošek o průměru asi 20 m v každé lokalitě. Tedy vlastně v pomístně silné probírce s tím, že okroužkované stromy postupně odumřou nastojato. Všechna místa, kde zasahujeme, jsou jižně exponovaná a jsou buď potvrzenými nebo potenciálními lokalitami okáče bělopásného s přítomností jeho živných rostlin - kostřavy ovčí a mateřídoušek. Zásah probíhá v obtížně přístupném terénu na svazích mimo hospodářsky využívané lesy. Plošky propojují nebo sousedí se stávajícími světlinami. Zásah do velkého množství dřevin, celkem bude v letech 2019-2023 pokáceno nebo okroužkováno více než 5 tisíc stromů, nám umožňuje pomoci nejen motýlům, ale zároveň právě saproxylickému hmyzu.

Kroužkování je pozapomenutá, kdysi tradiční metoda péče o nízký a střední les, běžně dodnes využívaná v řadě evropských zemí, při které se přeruší vodivá pletiva po obvodu celého kmene v pruhu o výšce 20-30 cm. Okroužkované dřeviny zůstávají stát a postupně odumírají. Tím se sníží zastínění, živné rostliny motýlů mají opět dostatek světla k růstu, ale stojící mrtvé kmeny poskytují stanoviště jak pro hmyz, tak později pro další dutinové druhy ptáků a savců.

Celý projekt provází podrobný botanický a entomologický průzkum, zaměřený mimo jiné na porovnání druhové pestrosti před a po zásahu. Sledována je rovněž změna zastínění či změna plochy živných rostlin motýlů v souvislosti se zásahem. A první úspěch se už dostavil. Na třech zrealizovaných plochách se znovu objevil kriticky ohrožený tesařík broskvoňový. Více o projektu na https://motyli.csopvlasim.cz/.

Velký dík patří majitelům pozemků, kteří s projektem souhlasili a umožnili jeho realizaci. Jsou to Jiří Barhoň, Jitka Citron, Josef a Jana Dvořákovi, Alena Houfková, Milan Troníček, Marek a Jarmila Mansfeldovi, Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, Lesy České republiky, s.p., město Neveklov, Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze a Povodí Vltavy, s.p. A také Ministerstvu životního prostředí, z jehož Operačního programu životního prostředí je projekt financován, a Středočeskému kraji, který projekt kofinancuje.

Ing. Karel Kříž (1974) je absolventem Lesnické fakulty ČZU, výkonným místopředsedou Českého svazu ochránců přírody, a jednatelem ZO ČSOP Vlašim. Zabývá se přípravou a realizací projektů v rámci managementů přírodně cenných území.
Mgr. Ondřej Pašek (1980) je absolventem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, pracuje v Českém svazu ochránců přírody ve Vlašimi jako projektový manager a zabývá se problematikou financování ochrany přírody.