VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Je až ku podivu, že jsme tuto Janovu výraznou aktivitu v našem časopise nezmínili už dříve. On ji sám za nějak pozoruhodnou nepovažoval, a možná to bylo i tím, že ho strýc, známý malíř Bohdan Lacina, v dobách jeho mládí od výtvarných aktivit odrazoval slovy „Honzo, ty piš, ale do malování se nepleť“. Neprávem, a tak poněkud stranou jeho ostatních činností vyrůstalo i jeho půvabné dílo, známé spíše přátelům.

Od studentských let se věnoval psaní poetických črt a povídek, které občas doprovázel i svými kresbami, což výtvarně koncem 60. let vyústilo v půvabné krátké říkanky doprovázené poetickými kresbami, které nazval Volovinky. Jimi reagoval na vše, čím jej v tomto životním období tulácky bezbřehého vlání po lesích od Šumavy až po Vihorlat provázela profese lesního inženýra specialisty. A nebyly to vždy jen milé vtipné říkanky, protože dodnes si pamatuji i tu, na níž je ruka svírající krvácející srdce s textem: „To, co chci držet v ruce, má barvu revoluce“ z roku 1969.

Po několika letech tuláckého způsobu života změnil své zaměstnání, založil rodinu a změnil i způsob výtvarného projevu. Objevuje kouzlo staniolu evokujícího hřejivý třpyt slunce, světla a tepla prosvětlujícího šeď života a vztahů. A tak vzniká Zářivý svět koláží pro velké i malé, který ho doprovází na jeho cestě životem vědeckého pracovníka Geografického ústavu akademie věd a doprovázel ho ostatně s většími či menšími přestávkami po celý další život. Linie jeho koláží jsou a byly vždy jemné hladivé, bez ostrých hran a vedené v žensky oblých křivkách. V jeho výtvarných dílech jsou kromě slunce častá i oblaka, hory, hvězdy, stromy, ptáci, květy, postavy muže a ženy, krajiny, a to vše ve zřetelné harmonii, ostatně v takové, jaká vyzařovala z autora samého. Jeho dílo je totiž obrazem jeho duše, laskavé, poetické, dětsky hravé i objevné a objímající celý svět. A to je v dnešním umění, ale i v dnešním světě, stále vzácnější a současný svět to potřebuje nejvíce. V jeho výtvarných dílech můžeme vstoupit do zářivých světů, které nám umožní nejen odnést si z nich něco z jeho vidění světa, ale podržet si to v sobě a jako štafetu předávat dál.    

Měl jsem štěstí, že jsem výtvarné počínání Jana Laciny mohl sledovat v podstatě od významnějších začátků koncem 60. let, kdy se mi ho ještě jako studentovi podařilo přemluvit k první výstavě v Green klubu na tehdejších kolejích lesnické fakulty v Brně. A nejen k této první, ale i k druhé výstavě, tentokrát v Olomouci, zkrátka jsem mu uváděl v průběhu času ještě dalších pět výstav, které proběhly v Brně, v Olomouci a v Mikulově. I samotné názvy výstav dobře vystihovaly směr jeho celoživotního výtvarničení: Volovinky - malované říkanky pro dospělé děti, Zářivý svět pro malé i velké děti nebo Nic víc než hra. Vyjadřují autorův hravý přístup k tvorbě, neboť, kdo si hraje, ten nezlobí.

Pro budoucí historiky umění, kteří jednou objeví hodnotu výtvarných prací Jana Laciny, uvádím soupis jeho výstav:
1970 Brno, Green klub VŠZ, Volovinky - malované říkanky pro dospělé děti
1971 Olomouc, Galerie v podloubí, Volovinky - malované říkanky pro dospělé děti
1971 Brno, Green klub VŠZ, Zářivý svět - koláže
1972 Olomouc, Galerie v podloubí, Zářivý svět - koláže
1973 Brno, Galerie mladých, Nic víc než hra - koláže
1979 Brno, Geografický ústav, Zářivý svět pro malé a velké děti - koláže
1979 Mikulov, Městské kulturní středisko, Zářivý svět pro malé a velké děti - koláže a předkolážové kresby
1983 Brno, Geografický ústav, Volovinky
2004 Brno, Dům ochránců přírody, Příroda hrou - kresby a koláže
2010 Tišnov, Galerie Jamborova domu, Nic víc než hra - koláže a kresby
2014 Brno, Hospoda u sedmi švábů, Nic víc než hra, výběr koláží 1972-2014
2015 Tišnov, Muzeum města Tišnova, Koláže
2019 Tišnov, Kavárna Pohoda, Koláže

Ze skupinových výstav:
1972 Brno, Dům pánů z Kunštátu, 15/30 Trienále mladých, 1980-90 Brno, GÚ ČSAV, Geografické salony, od roku 2001 každoročně Železné, Kulturní dům, Výtvarné léto

Ivo Dostál