VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Levotočivost - sinistralita - jako odchylka, monstrozita u plžů je z vědeckého hlediska v podstatě bulvár, výzkum jevu nemůže přinést relevantní poznatky. Přesto je díky své vzácnosti sinistrální plž - levotočivý mutant - terčem pozornosti médií, veřejnosti i řady profesionálních malakologů. Když je zjištěn nový poznatek o levotočivém šneku, píší v editorialu Current Bilogy: „Většina plžů je stočena ve směru hodinových ručiček, avšak u některých druhů se vyskytují vzácné genetické varianty s obráceným vinutím. Nyní byl identifikován molekulární determinant směru navíjení, cytoskeletální regulátor formin.“ V impaktovaném časopise díky tomu najde své místo i nálezová zpráva omezující se na zjištění, že v Polsku byl nalezen hlemýžď doleva. A zkoumají se i poznatky o sexualitě levotočivých plžů. Když docent Davison z Nottinghamské univerzity hledal pro svého „osamělého Jeremyho“, levotočivého hlemýždě zahradního, partnera, hledaly bulvárními novinami vyburcované davy desítek milionů čtenářů bulváru po celé Evropě. Když Jeremy uhynul, bylo to i v Blesku. My jsme levotočivou romanci experimentálně zopakovali s tzv. kaviárovými šneky, hlemýždi Cornu aspersum / Helix aspersa.

Sinistralita a její formy

Sinistralita existuje jako dominantní znak populace u řady taxonů plžů, u kterých je naopak odchylkou jedinec pravotočivý - dextrální. Jde například o čeleď závornatkovitých (Clausiliidae) či dva druhy rodu vrkoč (Vertigo angustior a pusilla). Sinistralita se vyskytuje také jako řídká divoká alela - například u rodu Phylla, Lymnaea a dalších. U těchto rodů se má vyskytovat v běžně pravotočivé populaci levotočivá s frekvencí asi dvě procenta. Většina plžů je však od přírody výhradně dextrální, například hlemýžď zahradní (Helix pomatia). U těchto druhů se však výjimečně vyskytne jedinec, který má ulitu levotočivou. Jde o mutanta, aberanta, o monstrum simplex v plném slova smyslu, ovšem plně životaschopného. Přestože malakologie již dlouho říká, že tato mutace není gametická, a že sinistrální jedinci sinistralitu nepřenesou v první generaci na své potomky, dochází vzhledem k celkové atraktivitě fenomenu levotočivosti i na akademické půdě - třeba na univerzitě v Nottinghamu - k opakovaným pokusům o odchov sinistrálních plžů s nadějí, že i první generace potomků bude sinistrální.

Jak to mají se sexem?

Výzkum sinistrality pokryl všechny představitelné aspekty malakologického bádání. Pozorováním sinistrálního vzorku Arianta arbustorum vědci prokázali, že kopulace zrcadlově převrácených (dextrální × sinistrální) jedinců je velmi komplikovaná. Pozorování pokusů o kopulaci tohoto druhu sinistrální × dextrální jedinec ukázalo, že jedinci s opačnou chiralitou se nemohou pářit úspěšně. Druhy s plochými ulitami se páří „tváří v tvář“. Tato sexuální symetrie zabraňuje páření, protože pohlavní orgány přístupné u sinistrála na levé straně mají problém se spojením s dextrálním jedincem, který má genitálie na pravé straně. Druhy s vysokými ulitami (jako plovatka) mohou kopulovat jen s malými změnami chování, jejich kopulace je snadnější.

Příčiny levotočivosti

V přírodě je 90 procent taxonů plžů dextrální. Malý výskyt sinistrality v poměru k dextralitě není vysvětlen. U rodu Conus se sinistrální ulita vyvinula jako převažující charakteristika druhu jen jednou. Fosilie tohoto druhu, Conus adversarius, pocházejí z horního pliocénu z nalezišť na jihovýchodu USA. Převaha jednoho druhu asymetrie nad druhým u recentních taxonů plžů však kontrastuje s přibližně stejným počtem sinistrálních a dextrálních populací fosilních hlavonožců.

Proč jsou šneci doprava, vlastně nevíme

Po více než sto let se předpokládalo, že levotočivá ulita je zrcadlovým obrazem dextrální ulity. Výsledky to nyní vyvracejí a ukazují, že dextrální × sinistrální ulity jednoho taxonu jsou odlišné. U druhů, kde jsou sinistralita i dextralita běžně přítomné, určuje směr vinutí jediný gen s maternální dědičností. Existuje drobný, ale zjistitelný tvarový rozdíl mezi dextrálními a sinistrálními jedinci, kteří pocházejí ze stejného genofondu.

Smutné výsledky

V naší stanici jsme shromáždili chovnou skupinu sinistrálních jedinců Cornu aspersum (známý jako hlemýždík kropenatý nebo také h. jihoevropský). V průběhu šesti měsíců došlo nejméně k šesti snůškám, ze kterých se vylíhlo cca 500 mláďat. Všechna mláďata byla dextrální. Proto považujeme za prokázané, že sinistralita u Cornu aspersum není dědičnou mutací v plném slova smyslu. Ve výzkumu maternálního efektu u sinistrality pokračuje i docent Angus Davison na Nottinghamské univerzitě. Jsem hrdý na to, že do svého univerzitního výzkumu převzal a zařadil i několik dextrálních jedinců z mé chovné stanice.

Jiří X. Doležal, chovná stanice snailmutants.org. Autor je psycholog a bývalý novinář, který ve volném čase místo fotbalistů pozoruje šneky. Plazí se estetičtěji.