Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Kterak Jan Gehl z Kodaně do Čech přišel


Eva Staňková, č. 3/2011, str. 9

Inu, bylo to díky šťastné shodě okolností, ale protože náhoda přeje připraveným, nejdříve širší souvislosti této události. Začátkem 90. let lidé dychtivě vyráželi za novými zkušenostmi do ciziny a také zahraniční odborníci rádi jezdili k nám. Díky osvícenému vedení staronového Útvaru hlavního architekta (ÚHA) se mohlo navázat na týmovou práci z let 1966-69 i na zkušenosti z posledních dvaceti let a inspirovat se přitom nejnovějšími trendy ze světa. Zahraničních pracovních návštěv na ÚHA i pozvání do zahraničí bylo tehdy hodně, takže kdo se domluvil anglicky nebo německy, mohl získat reálnou představu o tom, v čem jsme zůstali pozadu za okolním světem. Brzy bylo jasné, že jednou z důležitých oblastí, ve které máme co dohánět, jsou veřejné prostory.

Když se v r. 1992 náš mladý kolega geograf Karel Stránský vrátil plný dojmů z USA (šestitýdenní program Eisenhowerovy nadace), líčil nám zajímavé setkání se Stevem Daviesem a Fredem Kentem ze sdružení Project for Public Spaces v New Yorku s tím, že je pozval do Brna. Když oba příští rok opravdu přijeli do Evropy, přivezli s sebou film, který byl pro mne tehdy skoro zjevením. Jeho autor William Whyte svým laskavým komentářem takřka přírodovědného pozorování chování homo sapiens na ulicích a náměstích amerických měst zásadně ovlivnil můj pohled na smysl veřejných prostorů ve městě. Mé do té doby pouze intuitivní přesvědčení a snahy uplatnit v nových urbanistických dokumentech lidské měřítko nečekaně získaly odbornou podporu! Myslím, že mnozí z těch, kteří film tenkrát viděli ve velké zasedačce na Kounicově ulici v Brně (nebo kdykoliv později), jím byli podobně ovlivněni. I díky němu začala vedle tradičních kontaktů ÚHA s Fakultou architektury Vysokého učení technického v Brně také dlouhodobá spolupráce s katedrou psychologie na Filozofické fakultě MU a dokonce i s Fakultou stavební VUT. Bez této „sociální sítě“ kolem tématu veřejných prostorů by se Jan Gehl v Brně asi vůbec neobjevil. V polovině 90. let byl internet v plenkách a networking probíhal ještě tradičním způsobem. Dcera docenta Sedláka ze stavební fakulty Martina Sedláková pokračovala po dokončení bakalářského studia na FA VUT na podzim 1995 jako guest student na Královské dánské akademii umění v Kodani. Profesor Jan Gehl tam vedl Ústav urbanistického navrhování a byl v té době už mezinárodně uznávaným odborníkem na veřejné prostory. Právě tehdy jsme na ÚHA dokončovali Program kultivace veřejných prostorů, který jsme chtěli zahájit mezinárodním seminářem v lednu 1996. Mapovali jsme proto zájem a možnosti kolegů ze sesterských měst i možnou účast dalších expertů. S návrhem pozvat profesora Gehla přišel tenkrát docent Sedlák poté, co mu dcera Martina o něm nadšeně telefonovala z Kodaně, když absolvovala jeho přednášku! A tak jsme poslali pozvání také do Kodaně.

Když se Jan Gehl 19. ledna 1996 objevil na Kounicově 67, měla jsem pocit, že ho už dávno znám. Proč - to bylo jasné hned, když na úvod sdělil plnému sálu, jak zásadně ho jako mladého architekta ovlivnila jeho žena psycholožka. Ptávala se ho nad jeho projekty, jak přišel na to, že toto řešení bude lidem nejvíc vyhovovat. Pro odpověď se musel vcítit do potřeb a pocitů lidí ve městě. Myslím si ostatně, že kdyby se základy empatie trénovaly již od mateřské školky, bylo by na světě líp.

Jan Gehl nám v lednu 1996 věnoval svůj první bestseler Life between buildings - včetně autorských práv. (Nadace Partnerství knížku vydala jako Život mezi budovami v r. 2000.) Další seminář za jeho účasti se konal v lednu 1997 a koncem toho roku byl Jan Gehl v Brně ještě jednou jako porotce soutěže na úpravu náměstí Svobody.

Mám dojem, že i dnes - v epoše facebooku - jsou pro urbanisty (a osvícené politiky) „3D“ osobní setkání a diskuse o aktuálních zkušenostech ve světě nenahraditelné. Myslím si, že právě takovou tvůrčí konfrontaci již delší dobu postrádáme. Po průvanu 90. let jsme v Brně poněkud v závětří, chtělo by to opět trochu provětrat. Možná by přišel i kouzelník Jan Gehl.


Ing. arch. Eva Staňková (1943) - zabývá se společenskými východisky urbanismu, e.stankova(zavináč)tiscali.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu