Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Pozdravy od vrápenců


Nikola Vávrová, č. 3/2020, s. 46-48

Znáte vrápence malého? Možná bydlí i u vás doma. O kom je řeč? O tak trochu jiném netopýrovi.

Vrápenci (Rhinolophidae) jsou příbuzní netopýrů, s nimiž spadají do řádu letounů (Chiroptera). Na území České republiky žijí dva druhy čeledi vrápencovitých, a to vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum). Od netopýrů, resp. netopýrovitých (Vespertilionidae), se na první pohled liší podkovovitým výrůstkem na nose. Nejsnadněji jsou k poznání v zimním období - zatímco netopýři spí zavěšeni s křídly podél těla, vrápenci se do nich celí zabalí a vypadají jako malé hrušky.

Vrápenec malý je nejmenší evropský druh vrápenců. Délka těla je 37-47 mm, rozpětí křidélek 192-254 mm, hmotnost 3-9 g. Uši jsou ostře zašpičatělé, chybí jim ušní záklopka, tzv. tragus. Na čenichu má nápadné kožní výrůstky, jeden z hlavních determinačních znaků. U vrápence malého je tento výrůstek malý a zakulacený. Srst je krátká a má světle hnědou barvu, létací blána je hnědočervená.

Tento původně jeskynní druh začal v období středověku využívat i lidské stavby (domy, kostely). Žije v koloniích. Letní kolonie tvoří samice s mláďaty a čítají 20-100 kusů; obývají půdy, podkroví i sklepy budov. Na zimu se přesouvají do štol a jeskyní, vhod jim ale přijdou i velké sklepy, teplotní optimum +6 až +11 ˚C. Zimní kolonie mohou dosahovat až několika set jedinců obou pohlaví.

Aktivní bývají od soumraku do úsvitu, loví na okrajích listnatých lesů a ve vegetaci podél vodních toků. Za potravu jim slouží dvoukřídlý hmyz, motýli a síťokřídlí. Jako ostatní netopýři loví pomocí echolokace, na rozdíl od nich ale vydávají ultrazvuk nosem. Mají poměrně malý akční rádius a letní úkryty jsou maximálně do 10 km od zimovišť. Páří se koncem srpna, v té době i začínají vyhledávat místa, kde přečkají zimu. Sperma si samice uchovává v inaktivním stavu po celé zimní období a teprve po zimním spánku dojde k oplodnění vajíčka (tzv. utajené oplození). Rodí se vždy jedno mládě, a to na začátku července. Do zimního spánku upadají v říjnu, trvá do dubna. Jako K-stratégové jsou vrápenci dlouhověcí, nejvyšší zjištěný věk je 29 let (prokázáno na území ČR).

Vrápence malého popsal v roce 1797 Johann Matthäus Bechstein, německý lesník a biolog. Mezi prvními vyzýval k ochraně i takových zvířat, která byla v té době považována za škodnou, např. právě netopýři.

Areál výskytu vrápence malého se rozkládá v západní části palearktické oblasti; od západní Evropy po střední Asii, od střední Evropy po severní Afriku. Navzdory svému rozsáhlému areálu je jeho výskyt poměrně vzácný a má klesající tendenci. Úbytek je dlouhodobě zaznamenáván především v západní části areálu, např. z jihovýchodní Anglie zmizel úplně. V České republice je rozšířen po celém území, s regionálními rozdíly v charakteru výskytu. V Čechách ostrůvkovitě až mozaikovitě, na Moravě a Slezsku hojněji, zejména v krasových oblastech (např. Moravský kras, Hranický kras, Javoříčko). Kvůli jeho specifickým nárokům na biotop je Česká republika významnou oblastí jeho výskytu.

Původně byl vrápenec malý jedním z nejhojnějších druhů na území Evropy. V průběhu 20. let 20. století se průběžně objevovaly zprávy, že netopýrů ubývá, a jako drastické potvrzení této skutečnosti byl zaznamenán nečekaný populační kolaps na přelomu 60. a 70. let, kdy druh téměř vymizel z celé západní a střední Evropy. Tento trend byl zaznamenán až ve finálních fázích, kdy zbyly pouze zlomky původních populací. Příčinou úbytku mohla být např. ztráta úkrytů a lovišť, vliv nízkých teplot na průběh gravidity a laktace, a jimi způsobená juvenilní mortalita, nebo také nízká fertilita způsobená chronickou otravou pesticidy. S úbytkem jedinců souviselo snížení pravděpodobnosti setkání v době říje a postupná izolace populací. Když se této situaci dostalo pozornosti, stala se jedním z impulsů k soustavnému monitorování netopýrů, které probíhá dodnes.

Projekt byl zahájen v roce 1969 pěticí pracovníků: Gaisler, Hanák, Horáček, Nevrlý a Žalman. Zahrnoval patnáct modelových lokalit, tradičně sledovaná zimoviště. Původní koncept obsahoval: 1. omezení návštěv zimovišť na jednu (a to na přelomu ledna a února), 2. detailní prohlídku zimoviště prováděnou každý rok stejným způsobem, a 3. zaznamenání a individuální identifikaci všech nalezených netopýrů (kroužkování, vážení), se snahou minimalizovat rušivé vlivy na kolonie.

Takto sčítání probíhalo v první fázi projektu (1969-1979). Během prvních pár let počet lokalit stoupl na 29 a projekt byl vyhodnocen jako nadmíru úspěšný, přinášející mimořádně cenná data o dynamice populací a alternativních populačních tendencích jednotlivých druhů. V souborném shrnutí po deseti letech byl kromě očekávaných dat prokázán obecný charakter početních trendů nejhojnějších druhů a zřetelné mezidruhové odlišnosti v těchto trendech. Zatímco např. populace netopýra vodního (Myotis daubentonii) prokázaly pozitivní vývoj, u do té doby nejběžnějších druhů, netopýra velkého (Myotis myotis) a netopýra dlouhouchého (Plecotus austriacus), se projevil podobný vývoj jako u vrápence malého na počátku 70. let, včetně masivnějšího poklesu na území Čech. V těchto a dalších souvislostech vyšlo najevo, že tyto tři druhy se objevily na našem území později, v návaznosti na post-neolitické změny v krajině, vyhovují jim nížiny až pahorkatiny a polootevřená krajina včetně urbánní zástavby. Ostatní druhy, prokazující opačný, tedy vzrůstající trend, jsou tradiční středoevropské lesní druhy a pevná součást středoevropských společenstev. Měnící se zemědělská krajina je tedy tolik neovlivňuje.

Možný negativní dopad mohlo mít i kroužkování a další manipulace s jedinci těchto druhů. Zmenšovaly se nejen zimní ale i letní kolonie a zvýšil se podíl nerodících dospělých samic. V další etapě plošného monitoringu se proto od těchto praktik úplně upustilo.

V roce 1981 byla zahájena další etapa sčítání. Nově probíhala identifikace jen vizuálně a datový záznam se omezil na početnost jednotlivých druhů. Tuto podobu si akce udržela dodnes. Kontroly se tak staly méně časově náročnými a s přílivem nových zájemců mohl vzrůst i počet monitorovaných lokalit, který touto dobou čítá přes 500 podzemních stanovišť. Většina z nich jsou opuštěná důlní díla a krasové jeskyně, zbytek připadá na sklepení a další úkryty v lidských stavbách. Nejvýznamnějším lokalitám se podrobně věnuje monotematický sborník Vespertilio.

Nejlépe se vrápenci malému, jako i dalším teplomilným druhům, daří v moravských krasových jeskyních, ani pokles početnosti zde nebyl tak zřetelný jako v Čechách. Od roku 1984 zde byl zaznamenán růst početnosti, která se od roku 1985 navýšila až o 500 %. I na dalších lokalitách začal, pomalu ale setrvale, od poloviny 80. let vrápenec přibývat. Nejprve ve středních Čechách, kde zimuje v opuštěných štolách, od 90. let i v podhorských oblastech jako je Šumava, Krkonoše a Jeseníky.

V roce 1991 vznikl ČESON, Česká společnost na ochranu netopýrů. Tato organizace propojuje odborníky, amatéry zabývající se netopýry a veřejnost. Zabývá se výzkumem a ochranou netopýrů, jejím cílem je shromažďovat informace a poznatky o problémech, upozorňovat příslušné orgány a navrhovat řešení. Výrazně se podílí na monitoringu netopýřích populací v ČR a reprezentuje státní ochranu netopýrů v tuzemsku i zahraničí.

Česká republika se v roce 1994 stala smluvní stranou Dohody o ochraně populací evropských netopýrů (EUROBATS), která je jedním z dokumentů sjednaných na základě Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů (tzv. Bonnská úmluva). Netopýři jsou čím dál více ohroženi a rušeni ve svých letních i zimních úkrytech, ohrožují je i některé pesticidy.

Pod svá ochranná křídla si vrápence malého vzala i Natura 2000. Tato soustava chráněných území po celé Evropě má mimo jiné chránit i všechny ohrožené druhy z evropského pohledu cenné, ohrožené, vzácné nebo endemické, a zabezpečit i stanoviště, na kterých žijí. Cílem ovšem není na těchto územích zcela vyloučit člověka a jeho vliv, pouze zabránit činnostem a změnám, které by mohly druh nebo stanoviště negativně ovlivnit. V České republice za tento projekt zodpovídá Ministerstvo životního prostředí, tudíž se netopýrům od roku 2000 dostává ochrany ze strany státu.

Při vytvoření Červeného seznamu ohrožených druhů v roce 2003 byl zařazen bez váhání mezi ohrožené druhy, v nově aktualizované verzi z roku 2017 je mezi zranitelnými druhy (VU).

Vrápenci si udržují pozitivní vývoj, jejich početnost vzrůstá, také se vrací do míst, odkud vymizeli. Avšak stále jsou ohroženi přetrvávajícími negativními faktory, především zásahy a aktivitami v místech letních i zimních kolonií. Komplikací výběru zimovišť bývá nevhodný způsob uzavírání vchodů do jeskyní a starých důlních děl. Vybere-li si vrápenec (nebo jakýkoli jiný netopýr) za útočiště pro letní kolonii lidské obydlí, není vždy vítán s nadšením. S jeho výskytem se totiž pojí možné střety s lidskými zájmy a činnostmi, např. rekonstrukce střech a půdních prostorů, půdní vestavby, problém s hromaděním trusu, tzv. guána. Vzhledem k tomu, že všichni naši netopýři patří mezi zvláště chráněné druhy, byl navržen program péče o letouny, který je zaměřen na ochranu kolonií v lidských sídlech. Zaměřuje se na osvětu veřejnosti, poskytnutí poradenství a zajišťování správného vydávání výjimek ze základních podmínek ochrany netopýrů. Situace sice není řešena komplexně, avšak vzhledem ke složitosti a závažnosti problému je program považován za žádoucí.

Vrápenec malý ani ostatní netopýři nemají na našem území vyhráno. Na oblibě jim nepřidaly ani poslední zprávy o celosvětové pandemii; ČESON se však snaží zachránit pověst českých druhů řádu Chiroptera: od našich netopýrů se žádné nákazy koronavirem bát nemusíme. Ve spolupráci s AOPK ČR apelují na veřejnost, aby nepronásledovala tyto malé noční lovce ani neničila jejich úkryty, žádné zvýšené riziko nehrozí. „Chtěli bychom proto vyzvat veřejnost, aby bez konzultace s odborníky neprováděla žádné zásahy v úkrytech netopýrů. Přítomnost netopýrů či jejich trusu v budovách nepředstavuje zvýšené zdravotní riziko, soužití s nimi navíc bývá obvykle bezproblémové. V případě jakýchkoliv pochybností se na nás lidé mohou obrátit, abychom ve spolupráci se státními orgány ochrany přírody zajistili vhodné řešení,“ uvedla v článku Eva Cepáková, koordinátorka projektů ČESON.

Při ochraně netopýrů můžete pomoci i vy. Na stránkách www.ceson.org najdete velké množství informací o těchto malých živočiších; činnost této organizace můžete různými způsoby podpořit. Můžete se zúčastnit některé z akcí pro veřejnost nebo využít nabídky programů pro školy. Aktivitu organizace ČESON lze podpořit finančně nebo se stát rovnou členem. Koho zajímá, kde netopýři žijí, ať nahlédne do Nálezové databáze ochrany přírody. Pomocí mobilní aplikace BioLog můžete hlásit výskyt nejen netopýrů a pomoci tak odborníkům databázi zaplnit (více na http://biolog.nature.cz).

A kdo ještě váhá, ať se alespoň přijde podívat na Evropskou noc pro netopýry. Akce probíhá na mnoha místech ČR a je dobrou příležitostí, jak si netopýry přiblížit a dozvědět se o nich více.

Teď, když znáte vrápence lépe, nebude vám jistě zatěžko nechat netopýra i jeho příbuzné odpočívat třebas na zazším kousku půdy nebo sklepa. Pokud je vám i tak představa soužití s nočním lovcem nepohodlná, dají se pořídit různé typy budek. „Přirozených dutin v přírodě ubývá. Netopýry žijící ve spárách domů zase ohrožuje zateplování, kdy přicházejí o úkryty ve škvírách mezi panely. Každá nová instalovaná netopýří budka je proto vítaná pomoc. U nás najdete budky jak k zavěšení na stromy nebo zeď, tak přímo do zateplení nebo do sklepa. Na pomoci netopýrům již řadu let spolupracuji s Českou společností na ochranu netopýrů ČESON. Bohužel o jejich žití a nežití rozhodují lidé, kteří si často neuvědomují, jak báječní a užiteční savci to jsou,“ říká Petr Dobrý, prodejce a internetový poradce v Inreko, spol. s r. o., (www.zelenadomacnost.com).


Nikola Vávrová (1995), studentka magisterského programu environmentalistiky na Masarykově univerzitě v Brně, obdivovatelka přírody, milovnice všeho živého i neživého, příznivec umění, hudby, jídla a čajů ze zemí blízkých i dalekých.

Zdroje:
1 - UNEP/EUROBATS (2020): Rhinolophus hipposideros. - dostupné na adrese https://www.eurobats.org/about_eurobats/protected_bat_species/rhinolophus_hipposideros (přečteno 25.4.2020).
2 - Natura Bohemica (2020): Rhinolophus hipposideros - vrápenec malý. - dostupné na adrese http://www.naturabohemica.cz/rhinolophus-hipposideros/ (přečteno 20.4.2020).
3 - BIOMONITORING, Oficiální webové stránky AOPK ČR věnované monitoringu v České republice (2007): Vrápenec malý - Rhinolophus hipposideros. - dostupné na adrese http://www.biomonitoring.cz/druhy.php?druhID=38 (přečteno 20.4.2020).
4 - Schober & Grimmberger (1989): A Guide to the Bats of Britain and Europe. Hamlyn.
5 - Gaisler J., (1975): A quantitative study of some populations of bats in Czechoslovakia (Mammalia: Chiroptera). Acta Sci. Natur. Brno, 9(5): 1-44.
6 - Gaisler J., (1976): Sčítání netopýrů v jeskyních. Kras. Sborn., 5: 31-37.
7 - Bárta, Z. et al. 1981: Výsledky zimného sčítání netopýrů v Československu:1969-1979. Sborn. Okr. Mus. v Mostě,Ř. Přír., 3: 71-116.
8 - Vespertilio 5 (2001): Sčítání netopýrů v zimovištích ČR: 1969-2001. 3-5, 2001ISSN 1213-612.
9 - ČESON, Česká společnost pro ochranu netopýrů (2020) dostupné na adrese www.ceson.org (přečteno 19.4.2020).
10 - Ministerstvo životního prostředí: Dohoda o ochraně populace evropských netopýrů (2006) - dostupné na adrese https://www.mzp.cz/web/edice.nsf/301CBCE5F8364E9EC1257242002021D1/$file/Eurobats.pdf (přečteno 24.4.2020).
11 - Natura 2000, AOPK ČR (2006): Co je Natura 2000? - dostupné na adrese http://www.nature.cz/natura2000-design3/sub-text.php?id=2102&akce=&ssHledat= (přečteno 28.4.2020).
12 - Plesník J., Hanzal V. & Brejšková L. (eds.) (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Příroda, Praha, 22: 1-184, ISBN - 80-86064-33-6.
13 - Anděra & Hanzal (2017): Červený seznam savců České republiky, Příroda, Praha, 34: 155-176.
14 - Společná tisková zpráva České společnosti pro ochranu netopýrů a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR - Praha, 27. 4. 2020, Našich netopýrů se kvůli koronaviru obávat netřeba.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu