Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Moravský kras – známý i neznámý

Leoš Štefka, č. 3/2021, s. 16-20

Poustevníci, žvýkačky a krém na opalování

David Veselý, , č. 3/2021, s. 28

Hugo Václav Sáňka (1859–1929)

Bohdana Fabiánová, č. 3/2021, s. 36

Protější stráň

Matěj Hořava, č. 3/2021, s. 49

Kraj, který miluji

Ivan Dorovský, č. 2/2021, s. 32-33

Pandemická situace v chráněných územích

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 39-41

Nové Mlýny. Dva ze sta

David Veselý, č. 2/2021, s. 10

Chceš-li rozumět krajině, přečti si Sádla

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 47

Není jich mnoho, ale jsou důležití


Mojmír Vlašín, č. 3/2020, s. 49

Agentura ochrany přírody a krajiny vydala v roce 2020 útlou publikaci Atlas rozšíření obojživelníků České republiky od dvojice autorů Lenka Jeřábková a Vít Zavadil. Knížka má 107 stran a soustřeďuje se na grafické vyjádření shromážděných informací o výskytu obojživelníků v Česku. Na rozdíl od předchozích podobných publikací neobsahuje žádná konkrétní data nálezů, která už jsou postmoderně ukryta v elektronických databázích. To je samozřejmě v pořádku už proto, že množství informací, které měli autoři k dispozici, je tak velké, že je papírová publikace jen těžko vstřebá. Zato obsahuje rozsáhlou bibliografii (přes 100 odkazů), která už skryta není, takže si čtenář může ověřit zdroje, případně z nich čerpat.

V Česku je potvrzen výskyt 21 druhů obojživelníků a všechny je najdete v této knížce. Většina z nich je chráněna zákonem o ochraně přírody a krajiny. Šestnáct z nich je evropsky významných, uvedených v přílohách evropské Směrnice o stanovištích. I přesto obojživelníci velmi rychle z naší krajiny mizí. Hlavní příčinou (jak se uvádí v atlase) je ztráta vhodných biotopů, změny vodního režimu, nešetrné rybářské obhospodařování rybníků, zasypávání jezírek v lomech, hlinících a pískovnách odpadem, chemizace v zemědělství a lesnictví, živelné zarybňování, zvýšená doprava včetně provozu na cyklostezkách, vliv nepůvodních druhů živočichů na obojživelníky apod. V poslední době se k tomu přidaly i klimatické výkyvy a plísňové onemocnění chytridiomykóza. Je tedy zřejmé, že i tak málo početná skupina organismů je důležitá a musí být v hledáčku environmentálních organizací a institucí. K tomu je atlas rozhodně skvělou pomůckou. U každého druhu můžete zjistit současné i historické osídlení, a to jak v kvadrátech síťového mapování, tak i bodově. Ze sloupcového grafu je možné snadno zjistit fenologii druhu, tj. kdy se začíná na jaře objevovat, kdy klade snůšky a podobně. U každého druhu je také stručně a přehledně shrnuta problematika ochrany.

Co publikaci vytknout? Možná mohli mít autoři už odvahu nazvat publikaci Atlas rozšíření obojživelníků Česka s ohledem na skutečnost, že se tento jednoslovný název začíná prosazovat. „Česko“ je oficiálním zeměpisným takzvaným krátkým jménem, které bylo standardizováno na národní a mezinárodní úrovni. Ale to je jen formální maličkost, která nemá s obsahem co do činění. Pokud jde o mapovou grafiku, lze říci, že ve snaze vetknout do jedné mapky všechny historické a současné údaje o určitém druhu volili autoři pět různých značek, což mapku činí poněkud nepřehlednou a roztříštěnou. Já bych volil více menších mapek, které by jasněji ukázaly mizení některých druhů z naší krajiny. Vzhledem k tomu, že publikace je nazvána atlas, hodila by se tam orientační mapka rozšíření jednotlivých druhů v Evropě, aby si každý mohl udělat představu, zda je naše území na okraji či uvnitř areálu druhu. U každého druhu je publikován hypsogram, který zobrazuje ve škále po padesáti výškových metrech (od 100 do 1 400 metrů) procento nálezů v příslušné kategorii nadmořské výšky (hypsogram je grafické znázornění distribuce nálezů dle nadmořských výšek lokality formou sloupcového grafu, přičemž velikost sloupců vyjadřuje procento nálezů v určitém výškovém intervalu). Vypovídací hodnota tohoto jinak velmi důležitého sdělní je totiž oslabena tím, že téměř 90 % území Česka je ve výškách od 200 do 700 m nad mořem, které tvoří deset intervalů. Na dalších šestnáct padesátimetrových intervalů zbývá už jen 10 % území. Jinými slovy - pokud je ten který druh rozšířen převážně v nadmořských výškách od 200 do 700 m, může to zaznamenat, že je rozšířen téměř rovnoměrně všude, bez ohledu na nadmořskou výšku. To je asi nejlépe vidět na skokanovi hnědém, který v rozmezí výšek 400-500 m má 23,5 % všech nálezů. V těchto nadmořských výškách se ale nachází také 23,2 % plochy ČR, takže hypsogram vlastně sděluje, že rozmístění je rovnoměrné ve všech nadmořských výškách, ale není to bez dalšího patrné. Lépe by asi sloužily hypsogramy relativizované na rozlohu sledovaného území v příslušné nadmořské výšce.

Tato publikace by měla být součástí knihovny každého přírodovědce a environmentalisty; pokud už na další knihy nemá místo, měl by si ji stáhnout aspoň elektronicky. Ale měli by si ji pořídit i politici, kteří si pořád pletou lumky s lumíky. Možná by přestali veřejně žvástat o věcech, kterým nerozumí.

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu