VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Agentura ochrany přírody a krajiny vydala v roce 2020 útlou publikaci Atlas rozšíření obojživelníků České republiky od dvojice autorů Lenka Jeřábková a Vít Zavadil. Knížka má 107 stran a soustřeďuje se na grafické vyjádření shromážděných informací o výskytu obojživelníků v Česku. Na rozdíl od předchozích podobných publikací neobsahuje žádná konkrétní data nálezů, která už jsou postmoderně ukryta v elektronických databázích. To je samozřejmě v pořádku už proto, že množství informací, které měli autoři k dispozici, je tak velké, že je papírová publikace jen těžko vstřebá. Zato obsahuje rozsáhlou bibliografii (přes 100 odkazů), která už skryta není, takže si čtenář může ověřit zdroje, případně z nich čerpat.

V Česku je potvrzen výskyt 21 druhů obojživelníků a všechny je najdete v této knížce. Většina z nich je chráněna zákonem o ochraně přírody a krajiny. Šestnáct z nich je evropsky významných, uvedených v přílohách evropské Směrnice o stanovištích. I přesto obojživelníci velmi rychle z naší krajiny mizí. Hlavní příčinou (jak se uvádí v atlase) je ztráta vhodných biotopů, změny vodního režimu, nešetrné rybářské obhospodařování rybníků, zasypávání jezírek v lomech, hlinících a pískovnách odpadem, chemizace v zemědělství a lesnictví, živelné zarybňování, zvýšená doprava včetně provozu na cyklostezkách, vliv nepůvodních druhů živočichů na obojživelníky apod. V poslední době se k tomu přidaly i klimatické výkyvy a plísňové onemocnění chytridiomykóza. Je tedy zřejmé, že i tak málo početná skupina organismů je důležitá a musí být v hledáčku environmentálních organizací a institucí. K tomu je atlas rozhodně skvělou pomůckou. U každého druhu můžete zjistit současné i historické osídlení, a to jak v kvadrátech síťového mapování, tak i bodově. Ze sloupcového grafu je možné snadno zjistit fenologii druhu, tj. kdy se začíná na jaře objevovat, kdy klade snůšky a podobně. U každého druhu je také stručně a přehledně shrnuta problematika ochrany.

Co publikaci vytknout? Možná mohli mít autoři už odvahu nazvat publikaci Atlas rozšíření obojživelníků Česka s ohledem na skutečnost, že se tento jednoslovný název začíná prosazovat. „Česko“ je oficiálním zeměpisným takzvaným krátkým jménem, které bylo standardizováno na národní a mezinárodní úrovni. Ale to je jen formální maličkost, která nemá s obsahem co do činění. Pokud jde o mapovou grafiku, lze říci, že ve snaze vetknout do jedné mapky všechny historické a současné údaje o určitém druhu volili autoři pět různých značek, což mapku činí poněkud nepřehlednou a roztříštěnou. Já bych volil více menších mapek, které by jasněji ukázaly mizení některých druhů z naší krajiny. Vzhledem k tomu, že publikace je nazvána atlas, hodila by se tam orientační mapka rozšíření jednotlivých druhů v Evropě, aby si každý mohl udělat představu, zda je naše území na okraji či uvnitř areálu druhu. U každého druhu je publikován hypsogram, který zobrazuje ve škále po padesáti výškových metrech (od 100 do 1 400 metrů) procento nálezů v příslušné kategorii nadmořské výšky (hypsogram je grafické znázornění distribuce nálezů dle nadmořských výšek lokality formou sloupcového grafu, přičemž velikost sloupců vyjadřuje procento nálezů v určitém výškovém intervalu). Vypovídací hodnota tohoto jinak velmi důležitého sdělní je totiž oslabena tím, že téměř 90 % území Česka je ve výškách od 200 do 700 m nad mořem, které tvoří deset intervalů. Na dalších šestnáct padesátimetrových intervalů zbývá už jen 10 % území. Jinými slovy - pokud je ten který druh rozšířen převážně v nadmořských výškách od 200 do 700 m, může to zaznamenat, že je rozšířen téměř rovnoměrně všude, bez ohledu na nadmořskou výšku. To je asi nejlépe vidět na skokanovi hnědém, který v rozmezí výšek 400-500 m má 23,5 % všech nálezů. V těchto nadmořských výškách se ale nachází také 23,2 % plochy ČR, takže hypsogram vlastně sděluje, že rozmístění je rovnoměrné ve všech nadmořských výškách, ale není to bez dalšího patrné. Lépe by asi sloužily hypsogramy relativizované na rozlohu sledovaného území v příslušné nadmořské výšce.

Tato publikace by měla být součástí knihovny každého přírodovědce a environmentalisty; pokud už na další knihy nemá místo, měl by si ji stáhnout aspoň elektronicky. Ale měli by si ji pořídit i politici, kteří si pořád pletou lumky s lumíky. Možná by přestali veřejně žvástat o věcech, kterým nerozumí.

Mojmír Vlašín