Čtení na tyto dny

Návštěva ze souhvězdí višně

Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř

Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí

Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Černé díry


David Veselý, č. 3/2020, s. 51

„Máme doma ve sklepě malou černou díru, na co přijde, sežere, v ničem nezná míru,“ zpíval před časem Karel Plíhal. Tak nějak se mi zdá, že se spousta černých děr vloudila i do naší krajiny, do našeho každodenního života. A že v ničem „neznají míru“, to je zatraceně pravda.

Už roky jezdím každé léto na stejné místo na Vysočině. Kousek od Křižanova vyroste na louce každé prázdniny několik tee-pee. To, že si letos málo užijeme lesa, jsem vzhledem k okolnostem předpokládal. Já ale kůrovce vlastně za „černou díru“ nepovažuji, tou je spíše nekonečně dlouhé období nerozumného hospodaření v našich lesích. Každopádně na místech, kde jsme pod mohutnými smrky za horkých nocí rozkládali nocleh, roste dnes vrbovka úzkolistá a chomáče malých smrčků, mezi které naštěstí občas pronikne bříza nebo jeřáb. Je to něco přes rok, co les zmizel pod motorovou pilou (když nepočítám těch pár stromů, co dva roky před tím, přímo před našima očima, vzala vichřice), a už si příroda začíná pomáhat sama. Nebýt našich nostalgických vzpomínek, vlastně to po roce vypadá překvapivě k světu. Jen mám strach, aby někdo nezačal lesu pomáhat a všechnu tu samovolnou a svobodnou krásu nezlikvidoval.

Horší je to ale s koupáním. Jako všude na Vysočině, je zde spousta rybníků. Letos nebyl ke koupání ani jeden. Ne že by se i dříve nestalo, že některý z rybníků zezelenal, letos si ale černá díra intenzivního rybářského hospodaření vybrala oběť absolutní. Není divu, v lepším případě stojí na břehu zásobník na krmení ryb, v tom horším je u břehu vysypaná hromada hnoje. Jak se říká, jeden neví, po čem ztloustne. Někde jsem totiž slyšel, že ryby v přeživeném rybníce rostou tak rychle, až se vyplatí riskovat, že občas některý z rybníků zcela zkolabuje. V účetnictví to možná vychází dobře, ale rozhodně to není dobrá zpráva pro krajinu a ani pro moje koupání. Rybníku u našeho tábořiště se takový kolaps před několika lety skutečně stal, takže rybník byl následující rok zcela bez ryb. A světe div se, celou sezonu bylo tenkrát v rybníce prima koupání. Křišťálovou vodou bylo na dně rybníka u hráze stále vidět rozházenou kukuřici, o kterou nikdo nestál. Černá díra si vzala na rok dovolenou.

O dramatickém úbytku nejen opylovačů, ale veškerého hmyzu tak důležitého pro naši krajinu, se píše na mnoha místech tohoto čísla. Takže o těchto černých dírách se rozepisovat nemusím.

Plíhal svou díru nakrmil zbytky od oběda. A co my uděláme s těmi našimi?

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu