Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Černé díry


David Veselý, č. 3/2020, s. 51

„Máme doma ve sklepě malou černou díru, na co přijde, sežere, v ničem nezná míru,“ zpíval před časem Karel Plíhal. Tak nějak se mi zdá, že se spousta černých děr vloudila i do naší krajiny, do našeho každodenního života. A že v ničem „neznají míru“, to je zatraceně pravda.

Už roky jezdím každé léto na stejné místo na Vysočině. Kousek od Křižanova vyroste na louce každé prázdniny několik tee-pee. To, že si letos málo užijeme lesa, jsem vzhledem k okolnostem předpokládal. Já ale kůrovce vlastně za „černou díru“ nepovažuji, tou je spíše nekonečně dlouhé období nerozumného hospodaření v našich lesích. Každopádně na místech, kde jsme pod mohutnými smrky za horkých nocí rozkládali nocleh, roste dnes vrbovka úzkolistá a chomáče malých smrčků, mezi které naštěstí občas pronikne bříza nebo jeřáb. Je to něco přes rok, co les zmizel pod motorovou pilou (když nepočítám těch pár stromů, co dva roky před tím, přímo před našima očima, vzala vichřice), a už si příroda začíná pomáhat sama. Nebýt našich nostalgických vzpomínek, vlastně to po roce vypadá překvapivě k světu. Jen mám strach, aby někdo nezačal lesu pomáhat a všechnu tu samovolnou a svobodnou krásu nezlikvidoval.

Horší je to ale s koupáním. Jako všude na Vysočině, je zde spousta rybníků. Letos nebyl ke koupání ani jeden. Ne že by se i dříve nestalo, že některý z rybníků zezelenal, letos si ale černá díra intenzivního rybářského hospodaření vybrala oběť absolutní. Není divu, v lepším případě stojí na břehu zásobník na krmení ryb, v tom horším je u břehu vysypaná hromada hnoje. Jak se říká, jeden neví, po čem ztloustne. Někde jsem totiž slyšel, že ryby v přeživeném rybníce rostou tak rychle, až se vyplatí riskovat, že občas některý z rybníků zcela zkolabuje. V účetnictví to možná vychází dobře, ale rozhodně to není dobrá zpráva pro krajinu a ani pro moje koupání. Rybníku u našeho tábořiště se takový kolaps před několika lety skutečně stal, takže rybník byl následující rok zcela bez ryb. A světe div se, celou sezonu bylo tenkrát v rybníce prima koupání. Křišťálovou vodou bylo na dně rybníka u hráze stále vidět rozházenou kukuřici, o kterou nikdo nestál. Černá díra si vzala na rok dovolenou.

O dramatickém úbytku nejen opylovačů, ale veškerého hmyzu tak důležitého pro naši krajinu, se píše na mnoha místech tohoto čísla. Takže o těchto černých dírách se rozepisovat nemusím.

Plíhal svou díru nakrmil zbytky od oběda. A co my uděláme s těmi našimi?

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu