Čtení na tyto dny

Podzim na Petrůvce

Na strakaté hoře
větrný zámek

děravé zdi
střecha zalátaná
a zlatých nití ubývá
jen aby vůně neutekla
když písně odlétají
a teplo usíná
stočené do klubíčka na samém prahu zimy

Na strakatém dvoře
větrný zámek
a v zámku hudba

brouzdám se spadaným listím

(Jan Tluka) 

 

Doporučujeme ke čtení

Tragikomedie ochrany přírody

Tomáš Grim, č. 4/2024, s. 2-5, pro předplatitele

Dostat pořádný kartáč není na škodu

Pavel Pechoušek, Vilém Jurek, č. 4/2024, s. 10-12, pro předplatitele

Populace versus druhy

Mojmír Vlašín, č. 4/2024, s. 29, pro předplatitele

Reportáž opožděná o třicet pět let

Václav Štěpánek, č. 4/2024, s. 34-37, pro předplatitele

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Černé díry


David Veselý, č. 3/2020, s. 51

„Máme doma ve sklepě malou černou díru, na co přijde, sežere, v ničem nezná míru,“ zpíval před časem Karel Plíhal. Tak nějak se mi zdá, že se spousta černých děr vloudila i do naší krajiny, do našeho každodenního života. A že v ničem „neznají míru“, to je zatraceně pravda.

Už roky jezdím každé léto na stejné místo na Vysočině. Kousek od Křižanova vyroste na louce každé prázdniny několik tee-pee. To, že si letos málo užijeme lesa, jsem vzhledem k okolnostem předpokládal. Já ale kůrovce vlastně za „černou díru“ nepovažuji, tou je spíše nekonečně dlouhé období nerozumného hospodaření v našich lesích. Každopádně na místech, kde jsme pod mohutnými smrky za horkých nocí rozkládali nocleh, roste dnes vrbovka úzkolistá a chomáče malých smrčků, mezi které naštěstí občas pronikne bříza nebo jeřáb. Je to něco přes rok, co les zmizel pod motorovou pilou (když nepočítám těch pár stromů, co dva roky před tím, přímo před našima očima, vzala vichřice), a už si příroda začíná pomáhat sama. Nebýt našich nostalgických vzpomínek, vlastně to po roce vypadá překvapivě k světu. Jen mám strach, aby někdo nezačal lesu pomáhat a všechnu tu samovolnou a svobodnou krásu nezlikvidoval.

Horší je to ale s koupáním. Jako všude na Vysočině, je zde spousta rybníků. Letos nebyl ke koupání ani jeden. Ne že by se i dříve nestalo, že některý z rybníků zezelenal, letos si ale černá díra intenzivního rybářského hospodaření vybrala oběť absolutní. Není divu, v lepším případě stojí na břehu zásobník na krmení ryb, v tom horším je u břehu vysypaná hromada hnoje. Jak se říká, jeden neví, po čem ztloustne. Někde jsem totiž slyšel, že ryby v přeživeném rybníce rostou tak rychle, až se vyplatí riskovat, že občas některý z rybníků zcela zkolabuje. V účetnictví to možná vychází dobře, ale rozhodně to není dobrá zpráva pro krajinu a ani pro moje koupání. Rybníku u našeho tábořiště se takový kolaps před několika lety skutečně stal, takže rybník byl následující rok zcela bez ryb. A světe div se, celou sezonu bylo tenkrát v rybníce prima koupání. Křišťálovou vodou bylo na dně rybníka u hráze stále vidět rozházenou kukuřici, o kterou nikdo nestál. Černá díra si vzala na rok dovolenou.

O dramatickém úbytku nejen opylovačů, ale veškerého hmyzu tak důležitého pro naši krajinu, se píše na mnoha místech tohoto čísla. Takže o těchto černých dírách se rozepisovat nemusím.

Plíhal svou díru nakrmil zbytky od oběda. A co my uděláme s těmi našimi?

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu