VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Těžko kdy mohu zapomenout na naše rodinné houbařské výlety do lesů rodného Liptova - pitoreskního kraje, který je dnes už také zjizven člověčí ziskuchtivostí, bezohledností a všeobecně se šířícím nevkusem. Tehdy jsem poznal jen „dubák“ a „kuriatko“, jak říkávala babička hřibu smrkovému (doprovázejícímu smrk, borovici, ale i dub a buk) a lišce obecné. Když „hríby“ nerostly, tak i holubinky přišly vhod, ale: „Červené plávky nezbieraj, Kubík!“. Nesbíral jsem radši žádnou. Když bylo zcela bezhubno, tak jsme nasbírali aspoň „čučiny“ a „brusnice“ ke svíčkové a stavili se pro čerstvé kravské mléko v chalupě paní Kolekové. Můj vztah k houbám byl po 20 let v podstatě neměnný - byl jsem prostým mykofágem, jako většina Slovanů.

Láska k mykologii se ve mně neprobudila ani při studiu explicitního materiálu o sexuálním životě hub na přednáškách v prvním ročníku vysokoškolského studia. U pojmů jako je „gameto- gametangiogamie“ nebo u schématu znázorňující životní cyklus měchomrště se červenala nejedna studentka prvního ročníku poznáním, že živočišná láska je slabý odvar toho, co dovedou houby. Se mnou to však nehnulo, dál jsem pokukoval po botanickém tématu své diplomové práce. Zlom nastal až na první mykologické exkurzi s Petrem Hroudou a Danem Dvořákem do Plaveckého Podhradí na Záhoří. Byl jsem fascinovaný jejich znalostmi a obrovskou rozmanitostí tvarů, barev, vůní, chutí a životních strategií hub tvořících okem viditelné plodnice (makromycetů). Můj nález kukmáku příživného - pečárce podobné vzácné houby s pochvou, jež se „zdvihá“ z plodnic strmělky mlženky - dnes považuji za jeden z nejsilnějších zážitků té exkurze. Rozhodl jsem se studovat houby.

Vážení čtenáři, tímto číslem se pokoušíme pootevřít vrátka do tajemné říše hub a seznámit vás s několika význačnými osobnostmi, do jejichž profesního života podhoubí prorostlo. Snad ve vás vzbudíme zájem, údiv nebo jen radost z nových poznatků - pocity, které prožívám od doby, kdy jsem se pro studium hub rozhodl.

Je zvykem psát o tom, na co se můžete v tomto čísle těšit. Já ale chci raději povědět o tématech, na která se nedostalo. Jistě víte, že existují různé typy mykorhiz - vzájemně prospěšných vztahů hub a rostlin. Málokterá rostlina - ať už mech, kapradina, tráva, orchidej nebo strom - nevstupuje do mykorhizního vztahu! Pomohly houby rostlinám v přechodu na souš a pomáhají jim s nedostatkem vody i teď? Jak houby ovlivňuje množství dusíku˝v půdě a jaká je jejich role v zadržování vody v krajině? Věděl jsi, že s pěstováním hub přišli před námi mravenci a termiti? Houby jsou životně důležité i pro další živočichy - těžko bychom se bez hub mohli radovat z nálezu roháčka jedlového nebo zatracovat larvy bedlobytek v červivých hřibech. Tráví houbař houby nebo houby jeho? Tvoří lišejník jen dva partneři nebo schovávají ve své kůře milence? Jaká je role parazitů? Jaká je role parazitů parazitů? Existují parazité parazitů parazitů? A vůbec, jak by vypadal svět bez hub? Bez chleba, kávy, alkoholu, tabáku, kakaa, černého čaje, antibiotik, …? Jsem si jistý, že úplně jinak. Co jsou bioreaktory? Z kterých hub ucítíme mouku, anýz, kokos, levný jablečný šampon, shnilé zelí, čpavek, karbol, sperma, upečené maso nebo mršinu? Kolik zemí znázornilo houby na svých poštovních známkách? Proč se houby tak často objevují v hororové literatuře? Množství zajímavých témat je nezměrné!

Přečti si zatím alespoň tyto články, milý čtenáři. Doporučuji ti prohlédnout si články i v elektronickém formátu na webu, prohlédneš si obrázky nádherných hub, které možná nikdy v přírodě nespatříš, některé i v barvách!

Jakub Salaš

Mgr. Jakub Salaš (*1990), mykolog, v současnosti pracuje na brněnském pracovišti AOPK ČR, regionální koordinátor průzkumů, kontrolor kvality dat mykologických prací v rámci celonárodního projektu.