VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

I - léčivé houby

Dřevobytné houby (nazývané také dřevokazné, dřevní nebo dřevoživné) představují ekologicky a ekonomicky významnou skupinou vyšších hub, která zahrnuje různé formy plodnic. Odlišují se svými biochemickými, fyziologickými a anatomickými vlastnostmi od většiny hub patrných pouhým okem. Dají se v porovnání s ostatními skupinami hub i snadno uměle pěstovat. Většinu těchto hub tvoří druhy rostoucí na odumřelém dřevu, a tak hrají rozhodující roli v koloběhu organické hmoty v ekosystému. Je to proto, že jsou obdány enzymatickým systémem, pomocí něhož rozkládají dřevní hmotu. Podle podílu aktivit obou skupin enzymů můžeme dělit dřevobytné druhy na houby bílé a hnědé hniloby. Mezi houby působící hnědou hnilobu patří až na výjimky druhy rozkládající dřevo jehličnanů. Houby bílé hniloby dřeva rozkládají dřevo listnáčů. Mezi dřevobytné houby patří některé významné parazitické druhy jako václavky (Armillaria spp.), kořenovníky (Heterobasidion spp.) a ohňovce (Phellinus spp.) působící významné hospodářské škody.

Houbám je v současnosti věnována velká pozornost i z hlediska studia obsahových látek s léčivými účinky. Existuje 250 druhů hub s léčivými účinky a z nich 95 % náleží mezi houby dřevobytné.

Z léčivých druhů hub jsou jedlé hlívy - Pleurotus spp., šiitake neboli houževnatec jedlý - Lentinula edodes, ucho Jidášovo - Auricularia auricula-judae, líhovec moučný - Hypsizygus marmoreus, penízovka sametonohá - Flammulina velutipes, choroš oříš - Polyporus umbellatus, trsnatec lupenitý - Grifola frondosa. Tyto druhy se v menší či větší míře pěstují a používají se jako potravina v čerstvém, sušeném a mraženém stavu. Četné chorošovité druhy hub jako např. lesklokorka lesklá - Ganoderma lucidum, outkovka pestrá - Trametes versicolor, čága neboli rezavec šikmý - Inonotus obliquus, ohňovce - Phellinus spp., klanolístka obecná - Schizophyllum commune, které nejsou jedlé, se zpracovávají do doplňků stravy, a to jako jemně namleté v kapslích či tabletách nebo se z nich připravují horkovodní či lihové výtažky.

V tabulce jsou uvedeny bioaktivní látky obsažené v dřevních houbách a jejich účinky

Přiblížíme podrobněji některé z výše zmíněných léčivých hub:

Lesklokorka lesklá - reishi

Staří taoisté hledali elixíry věčného mládí a věřili, že lesklokorka je jedním z nich. Je zařazena mezi 120 nejvýznamnějších rostlin čínské medicíny - houba věčného mládí a dlouhověkosti nazývaná královnou léčivých bylin.
Lesklokorka má nejedlé plodnice, které jsou tuhé a hořké, a použití této houby je proto omezeno pouze na horkovodní a následně lihové extrakce účinných látek. Mnoho léčivých látek obsahují spory neboli výtrusy této houby, stejně jako byl pomocí moderních analytických technik prokázán obsah léčivých látek i v jejích plodnicích. Jsou to především ß-D-glukany, imunoproteiny (glukoproteiny), ergosterol, glukosaminy a nukleosidy. Plodnice lesklokorky obsahuje také velké množství organicky vázaného germania, které zajišťuje buňkám kyslík, stimuluje imunitní systém a vykazuje antiischemické účinky. Velmi cennou složkou lesklokorky jsou triterpenoidy, kterých bylo v houbě zjištěno několik desítek. Působí protizánětlivě a potlačují růst některých nádorů. Nemají však vedlejší účinky jako protizánětlivé látky hormonální povahy - kortikoidy. Houbu nebo její extrakty můžeme najít nejen v různých doplňcích stravy, ale i jako součást kávy, v čokoládě, v pastách na zuby nebo v kosmetice.

Houževnatec jedlý - šiitake

Po výbuchu atomové bomby v Hirošimě bylo zkoušeno mnoho přírodních látek pro rychlé obnovení funkce imunitního systému u osob postižených radioaktivním zářením. Jako nejúčinnější pro obnovu tvorby bílých krvinek po ozáření se ukázaly plodnice šiitake. Později se zjistilo, že látka obsažená v houbě, která mimo jiné omezuje vlivy radiace na lidský organismus, je lentinan, který stimuluje imunitní systém k vyšší aktivitě. Působí také na viry, a to tak, že vůči nim aktivuje jednotlivé komponenty imunitního systému. V Japonsku je lentinan používán jako lék v léčbě chronické žloutenky. Další biologicky aktivní látkou je eritadenin patřící do skupiny alkaloidů, který snižuje obsah cholesterolu v krevním séru a má antitrombotické účinky. Plodnice obsahují bílkoviny, vitaminy, minerály a řadu jiných léčivých látek. Množství těchto složek v plodnicích je dáno pěstovaným kmenem i způsobem zpracování plodnic. Chuť houby vytvářejí glutamát sodný, nukleotidy a některé aminokyseliny.

Korálovec ježatý

Již Indiáni v Severní Americe měli při sobě vždy prášek ze sušených plodnic korálovce ježatého pro ošetření ran a k zastavení krvácení. Houba obsahuje řadu biologicky aktivních látek, z nichž za povšimnutí stojí zejména hericenony nebo diterpeny zvané erinaciny. Jeden z erinacinů má charakter opiátu a používá se k tlumení bolesti. Původně se houba užívala při zánětech trávicího traktu (gastritidy, pálení žáhy, Crohnova choroba). V Japonsku zjistili, že hericenony a erinacin Q navíc vyvolávají tvorbu proteinu NGF (nervový růstový faktor), který podporuje důležité sensorické neurony a tvorbu myelinu. Následkem toho dochází k regeneraci mozkové tkáně, což může vést ke zlepšení zdravotního stavu pacientů s Alzheimerovou a Parkinsonovou chorobou. Z toho hlediska se korálovci věnuje významná pozornost.

Doplňky stravy z hub

Uveďme nejdříve rozdíl mezi léky a doplňky stravy. Za léčivý přípravek se považuje jakákoliv látka nebo kombinace látek, které lze podat za účelem stanovení lékařské diagnózy nebo k obnově, úpravě či ovlivnění fyziologických funkcí u lidí. Houby jako takové lékem nejsou a řadí se mezi takzvané doplňky stravy. Jako doplňky stravy se označují přípravky, které působí podobně jako léčivé přípravky (prodávají se v lékárnách i mimo ně), ale jsou zvláštní kategorií potravin.

80-85 % doplňků stravy z hub pochází z plodnic a 15 % z mycelia (podhoubí). Aby se zvýšil léčivý efekt doplňků stravy, kombinují v nich 3-5 druhů léčivých hub. V doplňcích stravy mohou být namleté plodnice, mycelium hub nebo naředěné extrakty z hub. Výrobci se přou o to, zdali je účinnější čistá extrahovaná látka z hub či celý komplex účinných látek z houby. Každý z obou názorů má svoje pro a proti.

II - technické využití hub

Využití hub v mykoremediacích

Lidstvo svou činností, zejména v posledních dvou stoletích, závažně poškodilo životní prostředí, a to jak půdu, tak vzduch, pozemní vody i moře. Do atmosféry se dostalo množství látek, které jsou cizí, mnohé z nich se špatně a pomalu rozkládají a četné škodí živým organismům - rostlinám i živočichům včetně člověka. Snahou vědců je vyvinout postupy, jak se škodlivých látek zbavit (jsou to postupy fyzikální, chemické a biologické), ale to je časově i finančně náročné. Nejpřirozenější jsou postupy založené na činnosti mikroorganismů, protože mikroorganismy v delším časovém horizontu stejně jednou tyto látky rozloží. Půdu a vodní zdroje ohrožují četné polutanty anorganického i organického původu. Některé houby mohou sice přijímat do svého podhoubí z prostředí různé prvky jako např. těžké kovy, ale tím je z prostředí neodstraní. Efektivněji působí vybrané houby při rozkladu látek organického původu. Jedná se například o naftu, minerální oleje, výbušniny, pesticidy, polychlorované bifenyly, polycyklické aromatické uhlovodíky. Při jejich rozkladu mohou účinně pomoci houby bílé hniloby rozkládající lignin, který má základní molekulu příbuznou molekulám některých z uvedených látek. Schopnost rozkládat různé toxické látky byla poprvé popsána před více než 25 lety u kornatce (Phanerochaete chrysosporium). Tato dřevobytná houba původně sloužila jako model pro studium rozkladu ligninu a enzymů, které jsou za tento rozklad zodpovědné (ligninolytické enzymy). Je to komplex enzymů, které podhoubí vylučuje do vnějšího prostředí, kde štěpí velké molekuly (lignin nebo v našem případě různé znečišťující organické látky); teprve menší části molekul může houba přenést dovnitř buněk, kde je trávení už jen dokončeno. Je logické, že záhy byly prověřovány další druhy dřevobytných hub jako bránovitka mléčná (Irpex lacteus), šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta), případně hlívy (Pleurotus spp.). Tyto houby se kultivují buď cíleně na předem ošetřených lignocelulózových materiálech, jako jsou piliny, štěpka nebo sláma, nebo se využívá jejich vyplozených substrátů (zbytky dřevní hmoty prorostlé podhoubím), které zbývají po pěstování těchto hub.

Smíchání vyplozeného houbového substrátu s kontaminovanou půdou je jednou z nejjednodušších, i když nikoli nejúčinnějších metod. Pokud je použit vyplozený substrát po pěstování dřevobytných hub (např. hlívy ústřičné), jehož hlavní složkou je dřevní hmota (piliny, hobliny, štěpky) a sláma, může podhoubí prorůstat do půdy a v ní rozkládat i přítomné cizorodé toxické látky.

Využití dřevobytných hub pro konstrukční účely, obaly a umělecká díla

Zejména chorošovité druhy hub mají schopnost pevně propojovat části pilin, hoblin, štěpky a slámy. Substráty kolonizované myceliem, tedy podhoubím těchto hub, vykazují vysokou odolnost vůči tlaku, mají tepelně izolační vlastnosti jako běžně používané izolační materiály a dají se použít jako náhrada obalů, jako je pěnový polystyren.

Tyto biokompozity byly testovány na pevnost v tlaku, byla u nich stanovena tepelná vodivost a stanovena zvuková pohltivost při různých frekvencích. Nahrazení umělých hmot přírodními materiály jako obalů a stavebních prvků může přispívat k ochraně životního prostředí.

Formováním a zpevňováním lignocelulózových odpadů pomocí mycelií těchto hub se zabývají i umělci, a vznikají tak zajímavá díla, dokonce můžou vzniknout ze samotného mycelia narostlého na papíře oděvy. Při vytvoření specifických podmínek (zvýšená vlhkost ovzduší a zvýšená koncentrace kysličníku uhličitého) narůstá dokonce v případě kultivace určitých druhů hub na povrchu substrátu během kolonizace hustá a vysoká vrstva mycelia, která se po seříznutí z povrchu a úpravě dá použít jako náhrada kůže.

A to je jen několik příkladů, jak využít specifické druhy hub ve prospěch ochrany přírody.

Více naleznete v knihách:
Jablonsky, I., Šašek, V., Koudela, M.: Jedlé a léčivé houby a jak je pěstovat, Profipress, 2019
Antonín, V., Jablonský, I., Šašek, V., Vančuříková, Z.: Houby jako lék. Ottovo nakladatelství, 2013
Jablonský, I., Šašek, V.: Jedlé a léčivé houby - pěstování a využití, Brázda, 2006

Ing. Ivan Jablonský, CSc., (1942), zemědělský inženýr, mykolog, působí na katedře zahradnictví České zemědělské univerzity v Praze.