VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Oproti většině cévnatých rostlin obsahují plodnice hub často výrazně vyšší koncentrace stopových prvků. Patří mezi ně jak esenciální stopové prvky jako zinek, železo nebo selen, tak toxické kovy jako kadmium nebo rtuť. Překvapivě vysoké mohou být i koncentrace zlata (rekordmanem je v tomto ohledu pýchavka obecná) nebo stříbra, které akumulují některé muchomůrky. Z dalších prvků si pozornost zaslouží zejména arzén a také radioaktivní cezium, které v životním prostředí doposud setrvává kvůli havárii reaktoru elektrárny v Černobylu.

Zvýšené koncentrace kovů v houbách často nacházíme v oblastech kontaminovaných např. těžbou a zpracováním rud, některé druhy hub však dokážou prvky selektivně akumulovat i na místech, kde jsou jejich koncentrace v půdách přirozené. Takové druhy označujeme za akumulátory nebo hyperakumulátory, přičemž koncentrace v houbě mohou být i více než 1000krát vyšší než v substrátu. Faktory, které tuto akumulaci ovlivňují, jsou málo prozkoumané, stejně tak jako biologický význam tohoto procesu.

Pro houbaře je užitečné vědět, že běžná konzumace hub z přírody by neměla být zdravotně riziková jak z hlediska jejich radioaktivity, tak obsahu stopových prvků. Výjimku ale mohou tvořit houby sebrané na kontaminovaných lokalitách nebo specifické akumulátory. Mezi ty patří např. pečárka honosná (Agaricus crocodilinus), která přirozeně akumuluje vysoké množství kadmia, anebo hřib modračka (Cyanoboletus pulverulentus), u kterého byly zjištěny vysoké koncentrace arzénu.

Jan Borovička

RNDr. Jan Borovička, Ph.D., (*1979), biogeochemik a mykolog, pracuje v Geologickém ústavu a Ústavu jaderné fyziky AV ČR.