VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Išel kmotr s kmotričkú na huby.
On náš kmotr suché huby lúbí.
Obrátił si kmotričku na ruby.
A jak došli na vrch vinohradu.
Už sa kmotr na kmotričku hrabú.
Ej, kmocháčku, chuďučičký, chudý.
Jak sa vám ta robotěnka lúbí?
Ej, kmotričko, lepší jak ty huby.
Ja, kmotričko, tusťuličká, tustá.
Je to ale robotěnka hustá.

Nevím, kde tu sedláckou v roce 1968 Matěj Miškeřík zapsal, ale reáliemi nezapadá snad nikam lépe, než na kopec Žerotín nad Radějovem, který leží pár kilometrů východně od horňáckých hranic. Na úbočích vinohrady, sady a staleté oskeruše, na plochém vrcholu šípákový háj, jako stvořený pro těžkou práci, o které je řeč.

Posledně, když jsem tam byl, rostly sice jenom muchomůrky ježatohlavé a kmotričkú mi byla moje štíhlá žena se dvěma ratolestmi na krku, nicméně robotěnka to byla docela hustá i tak. Když konečně usnuly obě děti (jako zázrakem společně), obrátili jsme se naruby oba dva a taky jsme si pár hezkých chvilek pod dubem dopřáli. Co se nám zdálo, si ale necháme pro sebe…

Janek Běťák