VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jak to v něm vlastně vypadá?

Když se řekne herbář, spousta z nás si představí vylisované květiny nalepené na papír. V mykologických herbářích, nově také fungáriích, to tak ale nevypadá. Většinou jsou tam uloženy usušené celé plodnice, případně nakrájené na menší kousky, vložené do papírových obálek či krabiček opatřených etiketou, tedy schedou. V některých muzeích se ale můžete setkat i se zvláštnostmi, jako jsou tekutinové preparáty. Houby jsou v tom případě uloženy v roztoku v průhledném skleněném válci. Tyto preparáty jsou velmi efektní při výstavách, ale ukazuje se, že k dalšímu studiu takto uchované položky příliš vhodné nejsou.

A zachová si houba po usušení tvar a barvu?

Některé houby si zachovávají tvar skoro jako za čerstva, například různé druhy smržů a chorošovitých hub. Hřibovité houby či holubinky si zase zachovají barvu klobouku, musí se ale zpravidla nakrájet, protože vcelku se dají usušit jen drobnější plodnice. Pavučince při sušení většinou zhnědnou, ale zachovají si vůni. Je to prostě případ od případu.

A nevadí to?

Nevadí, houby si zachovávají mikroskopické znaky, které se studují. Vzhled hub je pak možné zachytit fotografií nebo prchavé znaky popsat slovně.

K čemu vlastně slouží?

Především slouží k dokumentaci současného stavu naší přírody. Díky herbářovým položkám hub jsme byli schopni sledovat změny v hojnosti a růstu některých skupin hub. Položky se také využívají v případě různých taxonomických studií, kdy se shánějí sběry ze širší oblasti, aby byla zachycena co největší variabilita. A když potom taková studie vyjde a v ní se kupříkladu jeden druh rozdělí na tři (např. se zjistí, že to, co bylo považováno za jeden variabilní druh, jsou vlastně tři poměrně úzce specializované), je možné uložené položky revidovat a zjistit, který z těch tří to vlastně je.

Kolik položek od každého druhu se sbírá?

Na území České republiky roste nějakých 6 000 druhů hub. Někteří lidé si myslí, že v herbáři máme od každého druhu uložený jeden sběr, tedy zhruba 6 000 položek. Ve skutečnosti jsou ale druhy, od kterých je doloženo několik set sběrů. Je to třeba také proto, že se u některých musí každý sběr určovat mikroskopicky, nebo jsou lokality, odkud se snažíte dokladovat všechny nálezy. U nás v herbáři Muzea východních Čech, máme uloženo asi 25 000 položek, ale třeba v našem největším mykologickém herbáři v Národním muzeu v Praze mají položek několik set tisíc.

Jak dlouho taková položka vydrží?

Existují položky staré více než sto let a pořád se dají studovat, důležité je, aby byly uloženy ve stabilním prostředí a bylo zamezeno přístupu škůdců. Položky je také třeba pravidelně preventivně ošetřovat, například vymrazováním.

Kdo ty položky sbírá?

Většinou je sbírají profesionální či amatérští mykologové, třeba při různých průzkumech, někdy ale zajímavý nález donesou třeba i návštěvníci houbařských poraden či členové určovací facebookové skupiny Mykologická poradna. Tato skupina s 20 000 členy má přece jen větší dosah než jeden terénní mykolog.

Z jakých oblastí položky v muzeích pocházejí?

U nás dáváme přednost položkám z území východních Čech, máme položky i z dalších částí České republiky, několik stovek ze Slovenska a menší množství i z dalších států. Je to v podstatě odraz toho, kde nejvíce sbíráme my, pracovníci muzea nebo lidé, kteří nám položky dodávají.

Co všechno se u položek zapisuje?

Nejdůležitějšími údaji jsou sběratel, datum sběru a lokalita, uvádí se též determinátor, tedy určitel, a případné revize položky. U lokality se kromě slovního popisu udávají dnes i zeměpisné souřadnice. Důležitá je také charakteristika biotopu a substrát. Dále se pak uvádí případné poznámky, např. o existenci fotodokumentace ke sběru.

Bc. Tereza Tejklová je kurátorkou a dokumentátorkou mykologického fondu Muzea východních Čech v Hradci Králové. Předmětem jejího odborného zájmu je mykologie, mykofloristický výzkum Královéhradeckého a Pardubického kraje, ochrana hub. Je odpovědnou redaktorkou přírodovědeckého časopisu Acta Musei Reginaehradecensis.