VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Lidstvo bylo fascinované mikroskopickou flórou i faunou (mikrobiomem), osidlujícími naše těla, již od roku 1681, kdy Antony van Leeuwenhoek objevil „obrovské množství malých zvířátek“ ve vzorku vlastní stolice. Od té doby se zkoumal mikrobiom, míněno bakteriální osídlení našeho těla, ale houby samotné zůstávaly celá staletí v pozadí. Termín „mykobiom“ jako označení mykologického aspektu mikrobiomu byl poprvé použit až v roce 2009.

A přestože i na molekulární úrovni jsou houby potížisté (trable mají prostě v genech), počet studií věnovaných mykobiomu každým rokem narůstá a vědci odhalují, s jakým gustem nás houby osidlují, jak komplikované a tajemné jsou vazby na mikrobiom a celý organismus hostitele a jaký vliv mají na naše zdraví a nemoci.

Hlavní vstupní bránu pro všechny mikroorganismy, tedy i houby, představuje respirační trakt. V „houbové sezoně“, která se pravděpodobně dost často překrývá s tou houbařskou, může na metr krychlový vzduchu poletovat i 50 tisíc spor. Na své cestě do plic se houby nejprve zastaví v dutině ústní a ano, i ta má svůj mykobiom, čítá kolem devadesáti různých rodů hub.

V rámci střevního mykobiomu se prozatím podařilo odhalit zhruba 300 různých druhů, patřících mezi askomycety - vřeckovýtrusné, basidiomycety - stopkovýtrusné nebo zygomycety - houby spájivé. Přetrvávají však pochybnosti, že se houby dokáží ve střevě zabydlet a spokojeně tam hospodařit. Z různých stolicových výzkumů vyplývá, že jsou spíše jen návštěvníky. Ve střevě se krátce zastaví, pozdraví, poklábosí a nakonec naše střeva poklidně opustí. Nebo zemřou.

Jejich přítomnost či nepřítomnost ve střevě můžeme snadno ovlivnit konzumací různých potravin. Což dokládá například jistý druh rostlinného patogenu, který bývá opakovaně izolován ze střev vegetariánů. Opravdu názorným příkladem toho, že sdílení stejného životního stylu nás sbližuje mnohem víc, než si myslíme, jsou astronauti z mise Apollo. V jejich stolicích byl nalezen shodný druh houby zvané Cladosporium.

Vliv na střevní mykobiom má i pravidelná péče o chrup. Nechcete mít ve střevě nebezpečně přemnožené kandidy? Čistěte si zuby pravidelně po každém jídle.

Další velice lukrativní místo představuje naše pokožka. Nedozírné lány tak bohaté na živiny, že dokonce její nejběžnější osadník Malassezia přestal produkovat některé tuky a je odkázán na naši ochotu mu je poskytovat. Zatímco Malassezia si hoví hlavně na horní polovině těla, asi nikoho nepřekvapí, že směrem dolů je mykobiom čím dál tím více variabilnější a na nohách už komunita hub čítá různé druhy aspergilů, kryptokoků, rhodotorul či epikoků.

Malassezia nás obecně dokáže velmi ocenit, byla nalezena v mateřském mléce a ve vlasové pokožce. Zde čelí docela vysokému podezření, že má prsty v produkci lupů a rozvoji atopického ekzému.

Zatím naše soužití s houbami vyznívá poměrně nekonfliktně až romanticky. Je však potřeba si uvědomit, že houby jsou hlavně oportunisté. A když se taková houba rozhodne popadnout příležitost za pačesy, je to pro nás špatná zpráva. Stává se z ní patogen, nelítostný nájezdník se slušným potenciálem člověka zabít.

Mezi nejzávažnější počítáme infekce centrální nervové soustavy neboli CNS. Kraniální trauma, jinak také poranění mozku, je nejpřímější a pro houby bez diskusí nejsnadnější cestou do mozku. Z tohoto úhlu pohledu se zdá být snadné předejít infekci CNS. Stačí si prostě nic nevrážet do hlavy.

Houby jsou však připraveny i na variantu „opatrný hostitel“, a jakožto historicky poučené, využívají k překonání všech přirozených bariér vlastního „trojského koně“. Toho v tomto případě představují fagocyty (v lidském těle třeba bílé krvinky), které mají podle původního plánu sloužit jako obrana před mikroskopickými predátory. Pod velením hub se z nich však stávají nedobrovolní pašeráci. A když se přidá zaneprázdněný a unavený imunitní systém, houby se nechají nerušeně dopravit na nějaké útulné místečko, kterým plicní sklípky dozajista jsou. Tam se zakutají, v klidu se množí a dobývají další části těla, což doprovází celá řada nekonzistentních příznaků, jež způsobují, že lékaři a zaměstnanci laboratoří potí krev ve snaze odhalit příčinu. Houby však nestojí jen za akutními infekčními problémy. Pomalu ale jistě se odhalují důkazy o jejich vlivu na rozvoj Alzheimerovy choroby nebo amyotrofické laterální sklerózy. Přítomnost kandidy v našich střevech ale automaticky neznamená potíže. Spíše si celý problém představte jako komplikovanou síť mnoha faktorů od genetické predispozice přes zakolísání imunitního systému až po vazby na mikrobiom, z nichž některé jsou dosud neobjevené.

Houby jsou vskutku diagnostický oříšek i v laboratoři. Obzvlášť v létě. Teplem rozjařené houby s gustem kontaminují jinak primárně sterilní vzorky. Pak se může stát, že v punktátu z kolene objevíme DNA lesklokorky ploské. Jsem si jistá, že by pacient správně odhadl, že choroš vyrůstající z kolene je zdrojem jeho obtíží, a nemusel by podstupovat náročná vyšetření. Takže, co jsou vlastně houby kromě notorických laboratorních potížistů, líných nájemníků, vesmírných cestovatelů nebo záludných protivníků?

Dovolila bych si použít slova vědkyně Meredith Blackwell, která v roce 2011 jejich definici shrnula takto: I když pro celé skupiny organismů je život bez hub nepředstavitelný, pozornost přitahují jako predátoři bezobratlých, patogeny brambor a rýže nebo lidí a netopýrů. Jsou to zabijáci žab a raků, producenti látek snižujících cholesterol a ceněné objekty špičkových výzkumů.

Literatura:
Blackwell M. (2011): The Fungi: 1,2,3…5.1 million species? American Journal of Botany. 98(3):426-438.
Sam Q. H. et al. (2017): The fungal mycobiome and its interaction with gut bacteria in the host. Int. J. Mol. Sci. 18:330.
Forbes J. D. et al. (2019): A fungal world: Could the gut mycobiome be involved in neurological disease? Front. Microbiol. 9:3249.
Jo J. et al. (2016): Topographical and physiological differences of the skin mycobiome in health and disease. Virulence. 8(3):324-333.
Góralska K. et al. (2018): Neuroinfections caused by fungi. Infection. 46:443-459.

Mgr. Martina Vaněrková je mikrobioložka, specializuje se na vyšetřování patogenů v lidském těle PCR metodou. Lékem na bolesti a smutek i receptem na radost je pro ni psaní. V druhém čísle Veroniky 2019 jsme otiskli rozhovor o její prvotině, dětské knížce Sazínkové a mračná země, kterou vydala pod svým dívčím jménem.