Čtení na tyto dny

Vzpomínka na Bohuslava Martinů

Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá

A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají

Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji

A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají

A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly

(Jan Skácel) 

 

Doporučujeme ke čtení

Kraj, který miluji

Ivan Dorovský, č. 2/2021, s. 32-33

Pandemická situace v chráněných územích

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 39-41

Nové Mlýny. Dva ze sta

David Veselý, č. 2/2021, s. 10

Chceš-li rozumět krajině, přečti si Sádla

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 47

Odolné město pro příjemný život

Andrea Křivánková, č. 1/2021, s. 11-13

Ochrana orla královského v Panonské nížině

Arnošt Cetkovský, č. 1/2021, s. 47-49

Nový brněnský územní plán ohrožuje polovinu stávajících zahrádek. Má nás to znepokojovat?

Naďa Johanisová, č. 1/2021, s. 64-66

O minimalizaci

Barbora Krupová, č. 1/2021, s. 53-54

Klouzání po povrchu


David Veselý, č. 4/2020, s. 35

Můj kamarád říká: „Zážitek nemusí být dobrý, hlavně že je intenzivní“. Sice se nemá nic přehánět, ale něco na tom přece jen bude. Každopádně si spíše pamatujeme zážitky, kdy jsme třeba promokli na kost, zabloudili uprostřed cizího města nebo nás zastihla tma daleko od civilizace. Jasně, že ty příběhy končí vždy alespoň relativně šťastným koncem. Nakonec se usušíme u ohně, který si možná dokážeme sami rozdělat, nebo praská v krbu chaty, která se nám šťastnou náhodou postavila do cesty. Jako zázrakem potkáme cizince, který studoval před mnoha lety v Čechách, a plynnou češtinou nám poradí správnou cestu. Uprostřed temné noci se nad horizont vyhoupne měsíc v úplňku a stříbrně nám svítí pod nohy. Jak to, že právě toto jsou zážitky k nezaplacení. Vždyť u ohně jsme seděli snad tisíckrát, na cestu se ptáme docela často a úplněk vyjde každý měsíc. Je to právě pro ta příkoří, pro tu nepohodu, kterou jsme museli vytrpět a kterou jsme překonali. Nejednou žádná z jinak běžných věcí není obyčejná. Tedy, takhle to platilo dříve, to jsme zážitky ještě prožívali, teď je sdílíme. Začíná to nenápadně; než jídlo na talíři ochutnáme, nejdříve ho vyfotíme a pošleme přátelům. V tomto případě ale většina lidí to jídlo nakonec alespoň sní. Horší je to se sdílením zážitků z cest. Tam se někdy zdá, že fotografie odeslaná přátelům je hlavní a možná jediný cíl celé cesty. U turistických atrakcí se vytváří fronty na ten správný záběr vhodný na facebookový profil. Deset vteřin, zmáčknout spoušť a další prosím. Proč stoupat na kopce a horské vrcholky pěšky. V lepším případě lanovkou, ale dnes již často autem, vyjet rychle nahoru, úsměv, snímek a honem na další vrchol. Není totiž čas, úspěch cesty se totiž neměří zážitky, ale počtem laiků u našich fotografií. Ano, slyším vás, jak voláte: „Proč o tom píše? Nás se to přece netýká“. Ani mne ne, ale jak chcete v té tlačenici sdílejících něco v klidu prožít? Takže vám poradím svůj návod. Dříve než někam vyrazím, pečlivě si prostuduji internet. Vyhledám všechna ta úžasná a nezapomenutelná místa, která musí každý navštívit. A pak se jim všem co největší oklikou vyhnu. Nepotřebuji totiž klouzat po povrchu. Chci si nechat navštívená místa proniknout hluboko pod kůži. Až budu zmoklý v noci hledat cestu neznámou krajinou, nemusím posílat zaručeně cool fotky přátelům.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu