Vstup pro předplatitele: |
Kde strom má srdce
ptáci vědí
Nad tryskající piliny
zvedli křídla
Slyšeli jste slavíky tlouct?
Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev
Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?
Srdce chycené
v obráceném hnízdě?
(Jindřich Zogata)
Ceny Josefa Vavrouška byly letos udělovány po čtyřiadvacáté. Výběr laureátů provádí dvanáctičlenná porota složená z odborníků v oblasti životního prostředí, osobností veřejného života a zástupců Nadace Partnerství. Neškodí připomenout i to, že připomínají ve svém názvu jméno předního českého ekologa, ministra životního prostředí tehdejší Československé federativní republiky Josefa Vavrouška, který tragicky zahynul 18. března 1995 při pádu laviny ve slovenských Tatrách. Předání ceny se vždy koná v prvním týdnu měsíce června - datum se váže ke Světovému dni životního prostředí, kterým je tradičně 5. červen. Letos tomu mimořádná zdravotnická opatření chtěla jinak. „Vavrouška“ od Nadace Partnerství dostala o něco později na slavnostním předání 16. července 2020 hned pětice osobností. V kategorii pro mladé Ekozásek to byly youtuberky Eliška a Anička Víravovy za ekologický kanál Sestry v akci a novinářka Kristina Klosová in memoriam. Za výjimečný počin pro životní prostředí byla dlouholetá starostka brněnské městské části Nový Lískovec Jana Drápalová o ceněna z a přeměnu panelového sídliště na klimaticky zodpovědnou čtvrť. Za dlouhodobý přínos pak kybernetik a specialista na environmentální vzdělávání z Univerzity Karlovy Jiří Dlouhý.
Následujícími osobními slovy promluvila k jedné z laureátek Janě Drápalové na slavnostním udělování cen ředitelka Ekologického institutu Veronica Dr. Yvonna Gaillyová:
Jano,
na začátek Ti musím říct vtip: Dali mi na tuto oslavnou řeč pro Janu Drápalovou 3 minuty a rozsah A4. To samozřejmě nejde, ale potřebuju se Tě aspoň na něco zeptat:
Jak jsi v roce 1998 věděla, že panelové sídliště předěláš na klimaticky zodpovědnou městskou část, když se jakože nevědělo, že se klima dramaticky mění v důsledku lidské činnosti a že je nesmírně naléhavé tomu čelit?
Jak jsi poznala, komu uvěřit, když ses začala radit o prvních opravách paneláků? Jestli těm zkušeným rutinérům a pragmatikům energetických úspor - „7 cm je optimální“ - nebo bláznům, kteří Ti potřebnou tloušťku izolace ukazovali dvěma rukama?
Kdo Ti řekl, že máš od začátku používat slovo regenerace místo zateplování, rekonstrukce a jiných ne zcela sympatických slov, za kterými vnímáme dočasné omezení komfortu, prach, bourání?
Máš skvělou hlavu, ale přesto: jak je možné, žes přesně věděla, že tak moc kilowatthodin, CO2 i starostí s plísněmi za nábytkem se ušetří? A kolik korun se nevyhodí oknem za zbytečné topení. A také, že potřebné finance pro regenerace jsou k dispozici a leží bez dobrého užitku na účtech města. To se přece zootechnici a zootechničky neučí.
Jak jsi dokázala vytáhnout ze všech těch školení, stáží, seminářů to podstatné a rovnou si to osvojit, přetvořit k obrazu svému a používat?
Jak to, že Tě nebolí za krkem, když celý život musíš zvedat hlavu k vysokým (převážně) mužům, abys jim vysvětlila, co a proč je třeba udělat. A čím to, že to nakonec pochopí a jdou za Tebou?
Kde jsi vzala všechnu tu trpělivost, laskavost a pochopení pro obavy, když jsi v nesčetných a nekonečných veřejných debatách lidem vysvětlovala, kam se má Nový Lískovec vyvíjet? Tví občané to ale oceňují. Zatím 5×, starostko…
Tušíš vůbec, kolik lidí jsi při nespočetných exkurzích a prezentacích, a také svou knihou o regeneraci panelových domů, ovlivnila a inspirovala?
Spočítal někdo, kolik toho kvete a žije v novém parku Pod plachtami? Ve vzduchu, na zemi, pod zemí i ve vodě? Ano, říkalas mi, že někteří s tím mají problémy a volají Ti na radnici, že cvrčci v noci cvrkají. Co s tím uděláte, paní starostko? A dešťové jezero! Slavný
Seestadt ve Vídni je taky velmi inspirativní a asi trochu větší než Tvůj Nový Lískovec. Jenže
a) nepřestavovali brownfield (jak Ty sama říkáš starému Novému Lískovci), ale opuštěné letiště a
b) jich na to bylo asi stokrát víc a jejich zasedačka je asi stokrát větší než ta Tvá, kde se všechno projednalo.
Co se asi honilo v hlavách pánů ředitelů a paní ředitelky škol a školky, když jsi za nimi přišla s ambiciózní opravou jejich budov? Asi, že mají svých starostí dost. A teď jsou šťastní a chlubí se. A kolik jsi říkala, že protopí? Desetinu?
Jak mohlas zůstat při vší té zátěži tak citlivá, že Nový Lískovec vždy umí poskytnout ve skvěle opravených panelových domech obydlí i lidem, které, mírně řečeno, jinde nechtějí, protože jsou s nimi problémy.
A koho, Jano, napadlo, že jakási hranatá a nepotřebná výměníková stanice (nepotřebná, protože se hodně tepla ušetřilo :) ), se nemá zbourat, ale udělá se z ní komunitní centrum v pasivním standardu a se zelenou střechou? A s jakou asi jinou? Že by modrou?
A prosím Tě, Ty to na svém kole k vám na kopec zdola od Svratky vyšlapeš? A dolů se nebojíš? Nedávno jsi jela s kopce kolem našeho po Lipové a bála jsem se na Tebe zavolat, když jsi tak závodnicky zalehla na řídítka…
Jak je možné, že jsi pořád stejná - zvenku i zevnitř - to se Tě neptám, to vím. Nemáš čas na nic jiného než na svou velkou rodinu a své poslání starostky, komunální političky. Stárnutí, tloustnutí, zblbnutí, zpychnutí jsi odložila a je jasné, že se k tomu nikdy nedostaneš. To je Tvoje verze prokrastinace.
Je mi neskonalou ctí, že jsem s Tebou mohla sem tam být a mám velikou radost, že plným právem dostáváš Cenu Josefa Vavrouška.
Ing. Jana Drápalová spojila část své profesní kariéry s Regionálním sdružením Českého svazu ochránců přírody, kde působila jako koordinátorka a tajemnice od začátku 90. let do roku 2002. Veronica je jednou z organizací tohoto sdružení, sídlí ve společném Domě ochránců přírody v Brně. S Janou Drápalovou jsme ve Veronice na řadě věcí spolupracovali a ona sama vždy ve svých vystoupeních oceňuje význam této spolupráce a inspirace pro své konání v Novém Lískovci.