Čtení na tyto dny

Vzpomínka na Bohuslava Martinů

Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá

A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají

Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji

A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají

A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly

(Jan Skácel) 

 

Doporučujeme ke čtení

Kraj, který miluji

Ivan Dorovský, č. 2/2021, s. 32-33

Pandemická situace v chráněných územích

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 39-41

Nové Mlýny. Dva ze sta

David Veselý, č. 2/2021, s. 10

Chceš-li rozumět krajině, přečti si Sádla

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 47

Odolné město pro příjemný život

Andrea Křivánková, č. 1/2021, s. 11-13

Ochrana orla královského v Panonské nížině

Arnošt Cetkovský, č. 1/2021, s. 47-49

Nový brněnský územní plán ohrožuje polovinu stávajících zahrádek. Má nás to znepokojovat?

Naďa Johanisová, č. 1/2021, s. 64-66

O minimalizaci

Barbora Krupová, č. 1/2021, s. 53-54

Lelek z Lelek


Tomáš Růžička, č. 4/2020, s. 46
Brzké zářijové ráno 2020.
Brzké zářijové ráno 2020. Foto Tomáš Růžička

V každé profesi se najdou spojení příjmení krásně souznící s vykonávanou činností. Pan Kovář si jistě potrpí na své řemeslo vonící kouřem a na zvonivé údery kladiva do rozžhaveného železa. Naproti tomu třeba pan Císař nebo Král si může jen povzdechnout nad výší svého důchodu. Ale třeba jsou vlastně rádi, že v jejich případě není jméno charakteristikou jejich povolání či osudu.

Obdivoval jsem ale smysl pro humor podnikatelů, kteří se i se svým jménem pustili do podnikání v oborech, kterým by se dle jejich příjmení měli raději vyhnout. Přesto se jim v oboru daří. Asi trochu nesví budete u zahradníka Kopřivy. Do vinného sklípku k panu Konečnému se možná budete obávat vstoupit a podobné pocity můžete mít v restauraci pana Nejedlého. Vrcholem této komické troufalosti je zcela jistě cestovní kancelář Zabloudil.

Ale chtěl jsem psát o jménech v souvislosti s komunitou, která se věnuje pozorování ptáků, jejich výzkumu a monitoringu. Takových jmen je kupodivu celá řada. Kolega Hnízdil se již mnoho let věnuje sledování a kroužkování především dravců a sov na hnízdech, Jožka Chytil, který organizoval dlouhá léta kroužkovací akce na rybníku Nesyt, patří k našim nejzkušenějším kroužkovatelům. Miroslav Bažant zpracoval svou dizertační práci o pěnici vlašské na Jihočeské univerzitě a dál se zabývá výzkumem ptáků, podobně jeho kolegyně Jana Sýkorová. V seznamu členů České společnosti ornitologické najdete jména jako Čížková, Kafka, Stehlík, Vrána. Obsáhle příjmení odvozená od jmen ptáků představuje Karel Hudec ve své poslední knize Ptáci v českém životě a kultuře, takže pokud si libujete v kulturních zvláštnostech, určitě si prolistujte tuto netradiční knihu. Autor zde čtenářům předkládá též všechna další pojmenování související s ptáky a poodhaluje i důvody vzniku místních názvů upomínajících na nějaký ptačí druh jako třeba Sýkořice, Orlov nebo Čížkov. A taky Lelekovice.

Lelekovice, ležící hned za severní hranicí města Brna, se ve svém erbu pyšní kopím s hákem, hradním cimbuřím a černou býčí hlavou. Tedy žádným lelkem. Původ jména může sice pocházet od lelka, ale pravděpodobněji lze etymologii názvu hledat ve starém slově leleti se - vlniti, kolébati se. Podle toho je možné za základ považovat verbální význam - lelkovat. Další alternativa odvozuje od staroslovanského slova „lělja“ - kmotr, tatínek; volně lze tedy podle tohoto výkladu Lelekovice přeložit jako „ves otců“.

Přesto rád věřím tomu, že původ souvisí s lelkem. Dříve se tento pták jmenoval lelek kozodoj. Lidé věřili, že lelci v noci dojí kozám a kravám mléko. Často byli totiž spatřováni v blízkosti pasoucích se stád a chlévů, kde lovili hojný hmyz vábený dobytkem. Latinské jméno lelka Caprimulgus v překladu znamená „sající kozám“. Býčí hlava v erbu obce připomíná spíš hlavu kozy, takže lelci tu v dávné minulosti určitě pozorováni byli!

Lelek lesní patří dnes mezi naše nejohroženější ptačí druhy. Ve větším množství hnízdí jen v ptačí oblasti Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví a pak v ptačí oblasti Českolipsko. Žije tajemným nočním způsobem života a má doslova talent být neviditelným. Prozradí ho nejspíše jeho drnčivý nebo cvrčivý hlas, kterým se ozývá v noci a který připomíná spíš žabí hlasové projevy nebo hmyzí stridulaci. Ačkoliv míst pro hnízdění má u nás opravdu poskrovnu, zdá se, že v období podzimního tahu je možné lelka zastihnout v podstatě kdekoliv. Intenzivní tah se odehrává během pouhých dvou týdnů a zásadně pouze v noci.

Ornitologové začali lelky častěji kroužkovat právě na tahu teprve před několika málo lety (2012). Do té doby se dařilo kroužkovat pouhých 5-10 jedinců ročně. Nyní se každoročně označí kolem 200 lelků.

Chytit lelka v Lelekovicích by tedy nebylo nic úplně neobvyklého, přesto právě v souvislosti s názvem obce by to mohla být úsměvná shoda. Vybaven zkušenostmi dalších kolegů jsem se pokoušel v Lelekovicích tohoto ikonického ptáka prokázat alespoň během migrace. Po několika neúspěšných pokusech při lelkování se jedno zářijové brzké ráno v roce 2020 na mě usmálo štěstí a dokonce tři mladí lelci si odnesli kroužek z obce nesoucí jejich jméno. Lelekovští mohou tedy směle prohlašovat, že jméno obce skutečně souvisí s výskytem lelků.

Tomáš Růžička

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu