Vstup pro předplatitele: |
Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.
Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu
(Jindřich Zogata)
V každé profesi se najdou spojení příjmení krásně souznící s vykonávanou činností. Pan Kovář si jistě potrpí na své řemeslo vonící kouřem a na zvonivé údery kladiva do rozžhaveného železa. Naproti tomu třeba pan Císař nebo Král si může jen povzdechnout nad výší svého důchodu. Ale třeba jsou vlastně rádi, že v jejich případě není jméno charakteristikou jejich povolání či osudu.
Obdivoval jsem ale smysl pro humor podnikatelů, kteří se i se svým jménem pustili do podnikání v oborech, kterým by se dle jejich příjmení měli raději vyhnout. Přesto se jim v oboru daří. Asi trochu nesví budete u zahradníka Kopřivy. Do vinného sklípku k panu Konečnému se možná budete obávat vstoupit a podobné pocity můžete mít v restauraci pana Nejedlého. Vrcholem této komické troufalosti je zcela jistě cestovní kancelář Zabloudil.
Ale chtěl jsem psát o jménech v souvislosti s komunitou, která se věnuje pozorování ptáků, jejich výzkumu a monitoringu. Takových jmen je kupodivu celá řada. Kolega Hnízdil se již mnoho let věnuje sledování a kroužkování především dravců a sov na hnízdech, Jožka Chytil, který organizoval dlouhá léta kroužkovací akce na rybníku Nesyt, patří k našim nejzkušenějším kroužkovatelům. Miroslav Bažant zpracoval svou dizertační práci o pěnici vlašské na Jihočeské univerzitě a dál se zabývá výzkumem ptáků, podobně jeho kolegyně Jana Sýkorová. V seznamu členů České společnosti ornitologické najdete jména jako Čížková, Kafka, Stehlík, Vrána. Obsáhle příjmení odvozená od jmen ptáků představuje Karel Hudec ve své poslední knize Ptáci v českém životě a kultuře, takže pokud si libujete v kulturních zvláštnostech, určitě si prolistujte tuto netradiční knihu. Autor zde čtenářům předkládá též všechna další pojmenování související s ptáky a poodhaluje i důvody vzniku místních názvů upomínajících na nějaký ptačí druh jako třeba Sýkořice, Orlov nebo Čížkov. A taky Lelekovice.
Lelekovice, ležící hned za severní hranicí města Brna, se ve svém erbu pyšní kopím s hákem, hradním cimbuřím a černou býčí hlavou. Tedy žádným lelkem. Původ jména může sice pocházet od lelka, ale pravděpodobněji lze etymologii názvu hledat ve starém slově leleti se - vlniti, kolébati se. Podle toho je možné za základ považovat verbální význam - lelkovat. Další alternativa odvozuje od staroslovanského slova „lělja“ - kmotr, tatínek; volně lze tedy podle tohoto výkladu Lelekovice přeložit jako „ves otců“.
Přesto rád věřím tomu, že původ souvisí s lelkem. Dříve se tento pták jmenoval lelek kozodoj. Lidé věřili, že lelci v noci dojí kozám a kravám mléko. Často byli totiž spatřováni v blízkosti pasoucích se stád a chlévů, kde lovili hojný hmyz vábený dobytkem. Latinské jméno lelka Caprimulgus v překladu znamená „sající kozám“. Býčí hlava v erbu obce připomíná spíš hlavu kozy, takže lelci tu v dávné minulosti určitě pozorováni byli!
Lelek lesní patří dnes mezi naše nejohroženější ptačí druhy. Ve větším množství hnízdí jen v ptačí oblasti Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví a pak v ptačí oblasti Českolipsko. Žije tajemným nočním způsobem života a má doslova talent být neviditelným. Prozradí ho nejspíše jeho drnčivý nebo cvrčivý hlas, kterým se ozývá v noci a který připomíná spíš žabí hlasové projevy nebo hmyzí stridulaci. Ačkoliv míst pro hnízdění má u nás opravdu poskrovnu, zdá se, že v období podzimního tahu je možné lelka zastihnout v podstatě kdekoliv. Intenzivní tah se odehrává během pouhých dvou týdnů a zásadně pouze v noci.
Ornitologové začali lelky častěji kroužkovat právě na tahu teprve před několika málo lety (2012). Do té doby se dařilo kroužkovat pouhých 5-10 jedinců ročně. Nyní se každoročně označí kolem 200 lelků.
Chytit lelka v Lelekovicích by tedy nebylo nic úplně neobvyklého, přesto právě v souvislosti s názvem obce by to mohla být úsměvná shoda. Vybaven zkušenostmi dalších kolegů jsem se pokoušel v Lelekovicích tohoto ikonického ptáka prokázat alespoň během migrace. Po několika neúspěšných pokusech při lelkování se jedno zářijové brzké ráno v roce 2020 na mě usmálo štěstí a dokonce tři mladí lelci si odnesli kroužek z obce nesoucí jejich jméno. Lelekovští mohou tedy směle prohlašovat, že jméno obce skutečně souvisí s výskytem lelků.
Tomáš Růžička