Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Vášnivý ochránce přírody


č. 1/2005, s. 32

V loňském roce, kdy Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně oslavila 85. výročí založení, dožil se 85 let také doc. Ing. Jaroslav Horák, CSc., významný lesnický geobiocenolog a vášnivý ochránce přírody, jehož vědecká dráha je s touto univerzitou nedílně spjata.

Narodil se 23. listopadu 1919 v Hodoníně jako syn rotmistra československé armády. Obecnou školu navštěvoval v Bzenci a Hodoníně, reálku v Hodoníně a v Bratislavě, maturoval v roce 1937. Započaté univerzitní studium přerušilo zavření vysokých škol v době okupace. Po skončení války dostudoval na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně. V letech 1947-49 byl odborně technickým úředníkem Stavební správy hrazení bystřin při Zemském úřadě v Brně, spolupracoval při zakládání větrolamů na jižní Moravě. Od roku 1949 byl zaměstnán u brněnské pobočky Lesprojektu v nově se tvořícím oddělení pro průzkum lesních stanovišť, posléze se stal vedoucím stanovištní sekce. Zabýval se především typologickým průzkumem a mapováním lesů jihomoravských úvalů, vypracoval první vzorový typologický elaborát lesů okresu Hustopeče jako podklad pro převody výmladkových lesů. Významně přispěl k metodologii terénního výzkumu a typologického mapování lesů v období vzniku lesnické stanovištní typologie.

V roce 1956 se stal vědeckým pracovníkem nově zřízené Vědecké laboratoře biogeocenologie a typologie lesa VŠZ v Brně. Po zrušení tohoto pracoviště v roce 1974 přešel na katedru lesnické botaniky a fytocenologie, kde pracoval až do odchodu do důchodu. Samostatnou vědeckou činnost zahájil pod vedením svého učitele, zakladatele československé geobiocenologie prof. Aloise Zlatníka a pokračuje v ní dodnes.

Zaměřil se na zpracovávání podrobných, pečlivě zpracovaných a vzorně dokumentovaných geobiocenologických typologických studií. Monografické studie lesních typů Pavlovských vrchů, jihomoravských lužních lesů, soubor studií o teplomilných doubravách a jejich kontaktních geobiocenózách, studie o geobiocenózách dealpinských bučin a obsáhlá studie o geobiocenózách na horní hranici lesa v západních Tatrách patří nesporně ke klasickým dílům geobiocenologické typologie lesa. Nejdéle a nejdůkladněji se Jaroslav Horák zabýval a dosud zabývá lesními rezervacemi na území Školního lesního podniku MZLU Masarykův les ve Křtinách.

Od počátku své odborné dráhy byl Jaroslav Horák vášnivým obhájcem přírody a zachování přírodních hodnot v naší krajině. Významně se angažoval v diskusích o osudu krajiny jihomoravských údolních niv v období vodohospodářských úprav, zpracoval prognózu proměn geobiocenóz lužních lesů v důsledku změn vodního režimu, objektivně zdůvodnil nesmyslnost zničení lužních lesů zátopou novomlýnských nádrží. Historii tohoto dodnes kontroverzního vodního díla popsal před lety i v našem časopise (Veronica 2005:1:33-37). Podílel se na zpracování prognózy vlivů energetické soustavy Dukovany-Dalešice na krajinu a životní prostředí, vypracoval geobiocenologické podklady pro územní plány měst Ivančice a Slavkov, zhodnotil vlivy dálnice na krajinu v úseku Hustopeče-Měřín. Po dlouhá léta neúnavně prosazoval zrušení obor na území CHKO Pálava, kde přemnožená spárkatá zvěř devastovala jeho milované teplomilné doubravy. Přírodu a její ochranu propagoval odbornými i populárními přednáškami, výstavami, výtečnými fotografiemi a zvláště skvělými diafony, které tvořil společně s oddanou spolupracovnicí Jarmilou Kocourkovou. Rada Regionálního sdružení ČSOP v Brně ocenila jeho celoživotní zásluhy o ochranu přírody udělením Ceny Jana Šmardy za ochranu přírody a domoviny na Moravě a ve Slezsku za rok 2004.

V roce 1979 prof. Alois Zlatník uzavřel své hodnocení života a díla Jaroslava Horáka při příležitosti jeho šedesátin takto: „Jubilantova činnost byla a stále je velmi rozsáhlá po stránce vědecké, prakticky aplikační i ochranářské. Přejeme jubilantovi neutuchající pracovní nadšení, další úspěchy, uspokojení a radost z pracovních výsledků.“ Je obdivuhodné, že k těmto větám se můžeme připojit i po pětadvaceti letech.

Antonín Buček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu