VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Šumava, mokřady a rašeliniště, to jsou neodmyslitelně spjaté pojmy. Zvlášť v dnešní době, kdy se často skloňuje slovo revitalizace, se čím dál víc lidí zajímá o obnovu mokřadů na Šumavě. Pracovníci národního parku Šumava se vodním režimem a záchranou poškozených mokřadů zabývají už přes 20 let. Výsledkem těchto snah bylo do roku 2017 přes 600 hektarů znovu zavodněných mokřadů a téměř 5 kilometrů obnovených meandrujících potoků. Nynější razantní nástup projevů klimatické změny s sebou ovšem přinesl potřebu v jejich záchraně „přidat plyn“. Vhodným nástrojem, jak tuto potřebu naplnit, se stal projekt Přeshraniční revitalizace rašelinišť na podporu biodiverzity a vodního režimu na Šumavě a v Bavorském lese LIFE for MIRES. Ten nejenže umožňuje revitalizaci mokřadů na Šumavě rozšířit a urychlit, ale rovněž poskytuje prostor pro vysvětlení problémů s vodou a pro spolupráci s veřejností. Celkem má být v rámci projektu Life v letech 2018-2024 obnoveno přes 2 000 hektarů mokřadů a 13 kilometrů potoků. To vše na 43 lokalitách na české straně a 4 na německé straně Šumavy. Vzhledem k objemu prací se na jeho řešení podílejí hned 4 partneři: Správa NP Šumava jako hlavní nositel projektu, BUND Naturschutz in Bayern, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Správa NP Bavorský les.

Jak to bylo s vodou na Šumavě

Josef Váchal ve svém díle Šumava umírající a romantická psal: „Na prstech u ruky sčetl bys jednotlivá suchá místa zde. Bohatství vod, mlh a par tu nepřebraně, v tomto království lesů a slatí, mokřisk a tůní, bahnisk a rašelinišť. Plochy jezer znamenitě přispívají k udržení vlhkého klimatu, spolu s nesčetnými praménky, potůčky, jichž býti má v šumavské oblasti kolem šesti set.“

Dnes je tomu ale bohužel trochu jinak. Ani Šumavu neminulo období odvodňování, narovnávání potoků, postupného mizení mokřadů a plíživé degradace na vodě závislých rašelinišť. V posledních letech, působením řady po sobě jdoucích roků chudých na srážky a s vyšším výskytem tzv. radiačních dní, se popisované vlhké klima, tolik typické pro zdejší krajinu, také pomalu mění. Naštěstí se Šumava stala i místem návratu mokřadů. Ještě před kritickými suchými periodami zde totiž bylo v 90. letech minulého století provedeno důkladné mapování mokřadů, které ukázalo rozsah poškození vodního režimu krajiny a jeho důsledky. Na základě toho byly vypracovány ucelené způsoby a přístupy, kterými lze neutěšenou situaci řešit. Byla navržena dlouhodobá koncepce v podobě Programu revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť. Dalo by se říct, že tehdejší uvědomění si významu mokřadů pro vodní režim krajiny a malý koloběh vody bylo do značné míry nadčasové. A aktuálně probíhající projekt LIFE for Mires představuje dnes již třetí etapu tohoto revitalizačního programu. Po roce a několika měsících přípravných prací se v létě 2020 přistoupilo k realizaci nápravných opatření v terénu.
Nezůstáváme jen u osvědčených metod

Hlavním cílem projektu je obnova přirozeného vodního režimu a fungujících mokřadů. Princip je poměrně jednoduchý - je třeba zrušit odvodňovací kanály a obnovit přirozené a fungující vodní prvky, jako jsou drobné vodní toky a prameniště. Osvědčenou metodou na zrušení odvodňovacích kanálů je jejich zablokování dřevěnými hrázkami a důkladné zasypání zeminou. Hlavně na rašelinných biotopech a prameništích je přitom nutné postupovat podle tzv. konceptu cílové hladiny vody, jíž je třeba dosáhnout. Činnosti v projektu ale míří dál - testují se a vylepšují metody vymělčování narovnaných a erozí extrémně zahloubených potoků ve svazích, navracení drobných lesních potoků do původních tras, dochází k obnově silně poškozených a vysušených pramenišť nebo k obnově těžených rašelinišť. Dále byl vytvořen komplexní způsob monitoringu takto ošetřených lokalit, který kromě klasických parametrů zaměřených na vodu a vegetaci zahrnuje také sledování vlivu obnovených mokřadů na zmírnění přehřívání krajiny. V mnoha případech tak revitalizované plochy poslouží jako demonstrační objekty, na kterých lze vysvětlit a prokázat pozitivní výsledky dosažené určitým zásahem.

Práce jsou prováděny na poměrně rozmanité škále biotopů, a je proto žádoucí tomu přizpůsobit i způsob jejich provádění. Společnými jmenovateli jsou vždy snaha o zvýšení a stabilizaci hladiny podzemní vody, její akumulaci a o zpomalení odtoku z území.

U vrchovišť, přechodových rašelinišť i rašelinných smrčin je nutné zastavit probíhající proces degradace (mineralizace rašelinné vrstvy následkem vysušení) zvýšením hladiny podzemní vody na úroveň, kterou vyžaduje daný typ stanoviště, a naopak znovu nastartovat proces rašelinění. V případě odvodněných rašelinných a podmáčených smrčin navíc při snížené hladině podzemní vody porosty značně zhoustnou a stromový zápoj pak vytlačuje rašelinotvornou vegetaci. Tento jev se snažíme zvrátit systematickým prořeďováním porostů.

Specifickým případem poničeného údolního vrchoviště jsou v minulosti průmyslově těžené Vlčí Jámy u Lenory, jež mají podobu obnaženého černého povrchu rašeliniště místy zarůstajícího sukcesí pionýrských dřevin a travin. Z hlediska malého vodního cyklu a uvolňování uhlíku tedy skutečný problém - lokalita v takovém stavu funguje spíše jako tepelný ostrov. Kromě blokování kanálů proto budeme aktivně vnášet rašelinotvornou vegetaci a aplikovat mulč jako ochranu před nadměrným výparem. Mulč bude navíc sloužit jako zdroj semen mokřadních rostlin. Dále budeme vytvářet terénní sníženiny pro podporu zadržování srážkové vody a zlepšení vegetačních podmínek pro rašeliništní druhy.

Abychom při ochraně krajiny naplnili kritérium komplexního přístupu, řešíme také nerašelinné biotopy. To se týká lesních i lučních svahových pramenišť, kapilárních odtoků a navazujících potočních niv. Dá se říct, že mají charakter určitých spojek mezi jednotlivými mokřady, a proto jsme opatření pojmenovali „obnova hydrologických vazeb krajiny“. Na prameništích vracíme vodu z hlubokých kanálů na povrch a obnovujeme její původní směr odtoku. O těchto opatřeních bychom vás rádi podrobněji informovali v některém z dalších vydání časopisu Veronica.

Naši kolegové z výše zmíněné partnerské německé ochranářské organizace BUND Naturschutz se kromě plánování revitalizačních postupů soustředí na vyjednávání a budování vztahů s místní samosprávou a obyvateli. Čtyři lokality, které mají v úmyslu obnovit, se totiž nachází v přímé blízkosti lidských sídel. Považujeme za nespornou výhodu, že projekt LIFE umožňuje takové aktivity nejen provádět, ale navíc i navzájem sdílet. I na české straně totiž musíme veškeré práce důkladně projednat se zainteresovanými subjekty a seznámit s nimi obyvatele dotčených území.

Tetřívek v ohrožení

Tetrao tetrix, v současnosti již velice vzácný lesní kur, byl ještě v 50. letech na Šumavě evidován v počtu přibližně 1 200 jedinců. Dnes jeho stavy dosahují asi desetiny, a to vlivem turismu, dopravy, ale rovněž ztráty přirozeného habitatu (z důvodu odvodnění, zarůstání). Využíváme tedy možností projektu k tomu, abychom poškozené lokality navrátili do stavu, který odpovídá jeho životním nárokům. Vedle zavodňování rašelinišť a vyřezávání náletových dřevin každoročně ručně kosíme kolem 8 ha podmáčených luk, kde vznikají otevřené plochy, které tetřívci s oblibou využívají v období toku.

Zpětná vazba od mokřadů

Protože revitalizační práce jsou poměrně nákladné, sluší se sledovat a vyhodnocovat úspěšnost opatření. Měříme různé parametry od vývoje hladiny podzemní vody, chemismu vody, změn odtokových poměrů vlivem realizovaných opatření, půdní vlhkosti až po zkoumání rychlosti návratu mokřadní vegetace. Některé monitorační metody jsou nově vyvíjeny, jako například termovizní snímání lokalit před a po revitalizaci, pomocí něhož se budeme snažit dokázat ochlazovací efekt mokřadů.

Mluvit, ukazovat a motivovat

Do našich aktivit se snažíme zapojovat také veřejnost. Napřímo se to děje při pravidelných dobrovolnických akcích s názvem Dny pro rašeliniště, které si získaly velkou oblibu mezi návštěvníky i obyvateli chráněného území. Za dvě sezony se na ně přihlásilo a aktivně pomohlo přes 350 lidí.

Kromě toho se ale zaměřujeme také na školy, jimž nabízíme výukový program o mokřadech, pořádáme pro ně mokřadní soutěže, a dokonce chystáme vydání učebnice a pracovního sešitu o vodě v krajině. Děti se svými rodiči, ale i další milovníci Šumavy a mokřadů, se o naší činnosti mohou dozvědět z řady připravovaných aktivit - dokumentárního filmu o obnově rašelinišť, výstav, obrazové knihy Voda ztracená a vrácená a dalších.

V uplynulém roce se pracovalo převážně na prameništích a v rašelinných a podmáčených lesích. Do dnešní doby bylo v rámci projektu LIFE for MIRES obnoveno téměř 250 ha mokřadních ploch a 5 km malých vodních toků. Jak již bylo řečeno, na české i německé straně se snažíme k obnově poškozených mokřadů motivovat i subjekty mimo národní parky. Velice bychom si přáli, aby metodiku vyzkoušenou na Šumavě mohly uplatňovat další organizace nebo zájmové skupiny. A aby se dostala do vládních i lokálních strategických dokumentů. Rádi. přivítáme nové návštěvníky na našich akcích pro veřejnost, ale samozřejmě i odborné skupiny v rámci sdílení zkušeností.

LIFE for MIRES (LIFE17 NAT/CZ/000452) je podporován z finančních zdrojů EU a MŽP ČR.
Více o projektu naleznete na webových stránkách life.npsumava.cz.

Ing. Lukáš Linhart (1988), PR koordinátor projektu LIFE for MIRES, organizuje komunikační aktivity a provází šumavskými mokřady, přičemž bohužel musí chodit kanály.