Vstup pro předplatitele: |
Kde strom má srdce
ptáci vědí
Nad tryskající piliny
zvedli křídla
Slyšeli jste slavíky tlouct?
Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev
Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?
Srdce chycené
v obráceném hnízdě?
(Jindřich Zogata)
Mám prý pozdravovat anděly, zakončil moji návštěvu ve venkovském koutku brněnských Maloměřic kamarád Šašinka. Na Cassiela a Damiela jen tak nezapomenu, pomyslím si a mávám.
Berlín skoro nehlučí. Berlín prostě je a být Berlínem, jak hlásá slogan tohoto města (neb mít městský slogan je dnes módní), je příjemné. Kola kam oko dohlédne. Řeky, kanály, stromořadí udržovaných vysokokmenů, vyhlídkové lodě, vlaková nádraží kdekoliv potřebujete, viadukty plné kaváren, lokálních pivovarů, galerií, za zahrádkářské kolonie se nestydí ani výstavní čtvrť Kreuzberg. Spréva si tu spokojeně mokřaduje a alternativní kultura až po squaty má silného ducha, správné místo. Půjčovna kol pod otevřeným nebem před luxusním hotelem má noblesu a ohromná stěna domu chudá na okna, ale plná zabydlených ptačích budek má vzkaz. A ten je jednoduchý - tohle město ctí Frommovo Být. Nezvratným důkazem jsou pro mne stovky, tisíce andělů v hejnech vrabců, kteří tu vytvářejí jediný výrazný hluk, který tohle město baví ještě před rozedněním a pak dlouho do noci. Vrabec je komenzál, spolustolovník. V kavárnách a asijských jídelnách vám hopká mezi kořenkou, sojovou omáčkou a solničkou. Tak jsem pozdravovala všechny anděly, i ty co drnčeli křovinami, poskakovali po plotech či chodnících.
Neduhy berlínská aglomerace s Brnem sdílí - herny, závislí lidé bez práce, suburbanizace. Ale přece jenom nad soutokem Svitavy a Svratky dominuje Frommovo Mít. Mám auto, tak můžu najet klidně na cyklistu i s jeho kolem. Mám moc, tak rozhoduji a plánuji bez ohledu na zákony a místní obyvatele. Mám příležitost odpustit něco z evropské dotace, tak to musím prosadit, i když je to ze všech relevantních aspektů nevýhodný projekt. Anděla aby tu pohledal.
Šašinka mě utěšuje populační dynamikou vrabce domácího. Kamarádka Johanka zas urputnou touhou usilovat o to Být po celý život, když už máme tu demokracii a bohužel i spoustu zbytečných obstrukcí úředníků a politiků.
Prý nelze dvakrát vstoupit do téže Sprévy. Snad při druhé návštěvě Berlína tamějších andělů neubyde. Věřím, že to bude právě naopak. A fotoaparát na vrabce s sebou.
Hana Chalupská