VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V čísle 3/2020 přinesla Veronica článek o ohrožené lipové aleji kolem silnice mezi Chlumem u Letovic a Svárovem u Velkých Opatovic, která se mezi tím stala známou nejen v regionu, ale dokonce v rámci celé republiky. Zvítězila v soutěži Alej roku 2020. Troufneme si ji proto nazývat Svárovskou alejí, i když v mapách žádné jméno (zatím) nemá.

Během loňského roku se kolem aleje událo mnohé. Na jaře jsme vstoupili v jednání se Správou a údržbou silnic (SÚS) Jihomoravského kraje. Pokoušeli jsme se silničáře přesvědčit o možnosti kompromisu spočívajícího v úpravě projektu. Zástupci správy silnic byli sice zpočátku vstřícní a přislíbili ponechání torz (suchých kmenů bez větví) na jižní straně Svárovské aleje, kde se mají kácet pouze stromy suché či ve velmi špatném zdravotním stavu, ponechání jakýchkoliv stromů na severní straně silnice však odmítli. Jedna strana aleje podle nich musí padnout celá. Silničáři se ohánějí bezpečností provozu, parametry silnice druhé třídy (byť ČSN je pouze doporučující, nezávazná), požadavky místních občanů na zlepšení stavu silnice či hrozbou propadnutí finančního příspěvku na rekonstrukci z fondů EU. Pokoušeli jsme se jim po několik měsíců oponovat, leč výsledkem bylo zatím pouze to, že SÚS na svém stanovisku trvá a omezila komunikaci s námi na minimum. A to přesto, že jsme získali vyjádření Centra pro regionální rozvoj ČR, že změny nebo úpravy v projektu u dotací z Evropských fondů jsou možné. Správa silnic se bohužel o jednání ohledně úpravy projektu podle všeho ani nepokusila. Přestože jsme jim zaslali fotografie několika silnic II. třídy po republice, kde je kvůli alejím ponecháno a dopravní značkou vyznačeno zúžení vozovky.

Oslovili jsme také všechny možné státní instituce (jihomoravské pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, MěÚ Boskovice, MěÚ Velké Opatovice). Dokonce jsme navrhli prohlášení lip za památné (chráněné) stromy, příslušný MěÚ Velké Opatovice nám ovšem ani nesdělil, jak s naším návrhem naložil. Když jsme si následně na to stěžovali Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, bylo nám odpovězeno, že opatovický odbor nijak nepochybil, chráněné stromy se totiž vyhlašují z moci úřední a je to tedy jen věcí příslušného úřadu.

K alespoň drobnému posunu došlo až po přihlášení občanských sdružení s celorepublikovou působností, majících ve stanovách ochranu přírody (Děti Země - Klub za udržitelnou dopravu v Brně, Tilia Thákurova, Praha). MěÚ Boskovice (obec s rozšířenou působností) dokonce na přelomu roku 2020 a 2021 zahájil řízení o posouzení vlivu kácení ve Svárovské aleji na krajinný ráz. Důvodně se ovšem obáváme, že půjde pouze o „papírové“ smetení celé záležitosti se stolu a aleji to reálně nijak nepomůže. Díky našemu tlaku nechala sice Správa silnic JMK v aleji provést tzv. biologické hodnocení (byly tam rozmístěny pasti na odchyt hmyzu), jenže výsledek průzkumu nám nikdo nesdělil. Na to, aby byla Svárovská alej vhodným stanovištěm pro výskyt na dutiny vázaných ohrožených organismů (hmyzu, ptáků, netopýrů), je sice ve svých sto letech ještě docela mladá, ale rozhodně perspektivní. Než stromy z výsadeb, kterými se ohánějí silničáři, dorostou do této velikosti, bude to trvat další století. Je otázka, zda v okolní krajině v té době zůstanou ještě vůbec nějací živočichové, kteří by atraktivní lípy mohli osídlit.

Paní Ing. Marii Jelínkové ze spolku Tilia Thákurova, z. s., se dokonce podařilo probudit k činnosti Českou inspekci životního prostředí, která vydala předběžné opatření, že kácení lip ve Svárovské aleji zatím nesmí proběhnout (MěÚ Velké Opatovice totiž povolení ke kácení již vydal). Tomu říkám husarský kousek! Opět však není vůbec jisté, že vše „nevyšumí“ do ztracena.

Když byly v lednu 2021 vyhlášeny výsledky soutěže o Alej roku za loňský rok, zjistili jsme k našemu velkému překvapení, že Svárovská alej s výrazným náskokem zvítězila. Dostala nejvíc hlasů a obstála tak ve velmi silné konkurenci např. Klokotské aleje u Tábora, chráněné Valdštejnské aleje v Zahrádkách na Českolipsku, javorové aleje v Broumově-Šonově na Broumovsku a mnoha dalších z více než 130 nominovaných alejí. Anketu Alej roku vyhlašuje spolek Arnika - Centrum pro podporu občanů již desátým rokem, jubilující lípy u Svárova tedy zvítězily v jubilejním ročníku. Cílem ankety je podle pořadatelů přitáhnout pozornost lidí k alejím, které patří ke zdravé a fungující krajině. Nezáleží, zda jde o aleje známé, neznámé, vzrostlé, mladinké, … O vítězství může nakonec rozhodnout mimořádná krása, silný příběh, snaha o záchranu nebo úsilí místních patriotů uspět v konkurenci z celé republiky…

Je vidět, že mnoha lidem osud Svárovské aleje není lhostejný, stejně jako nezavírají oči nad pokračující devastací české a moravské krajiny ve jménu pokroku (čti peněz, které mnozí potřebují někudy prolít). K petici za záchranu Svárovské aleje (iniciované Alicí Hrbkovou z nedalekých Letovic) připojilo k 20. 1. 2021 své podpisy asi 2 200 lidí nejen z regionu, nýbrž z celé republiky. Elektronickou petici za provedení rekonstrukce podpořilo k tomuto dni přibližně 320 občanů, převážně obyvatel Velkých Opatovic a okolních obcí. V šotech, které přinesly televizní stanice po vítězství Svárovské aleje v hlasování, jsme mohli slyšet také slova místních občanů, ve smyslu „nebydlí zde, tak co se do toho pletou“. Za rozšíření silnice bez ohledu na stromy pochopitelně horovala paní starostka Velkých Opatovic Kateřina Gerbrichová. Jenže jak výstižně uvedl archeolog Jan Klápště, který před lety marně bojoval za záchranu severočeských Libkovic:

Občas někdo z našich politiků tvrdí, že osud toho kterého místa je výlučnou záležitostí jeho obyvatel, pouze místní lidé mají prý právo o něm rozhodovat. V místním rámci se potom snaží zvítězit v přetlačování protichůdných zájmů. V principu to je ale absurdní a nepřijatelné, podobně jako v sobě neseme různé identity, máme i několikerý „místní“ vztah. Přirozenou a velmi podstatnou rovinou je - či měl by být - vztah k českým zemím jako celku, za nějž všichni nějakým dílem neseme odpovědnost… (Ivo Štefan: Čí je ta krajina? Rozhovory s Janem Klápště o středověku i našem světě. Praha 2019).

A ještě na okraj: „vzdoropetici“ za urychlenou rekonstrukci silnice bez ohledu na Svárovskou alej podepsal i opatovický úředník, který vydal povolení ke kácení lip. Troufám si to označit za střet zájmů. Co je pak nejhorší, iniciátorem petice za rekonstrukci silnice na úkor aleje je vedoucí pracovník firmy Eurovia, specializující se na silniční a železniční stavby. Tato firma provozuje nedaleký kamenolom Chornice v Nectavském údolí, kde vyrábí drcené kamenivo (tedy také štěrk nezbytný pro dopravní stavby). Jen stavební skupina Eurovia CS, působící v ČR a na Slovensku, měla dle zprávy ČTK hrubý zisk za rok 2019 asi 917 milionů korun. Kolik vydělala francouzská matka Eurovie, se raději ani nesnažím zjistit (Eurovia je navíc součástí ještě větší nadnárodní korporace Vinci). To už stojí za to bít se o rozšíření silnice! Lhostejno, zda kvůli tomu, aby tam mohly náklaďáky se štěrkem lépe jezdit, nebo přímo dodávat štěrk na stavbu, přes kterou protečou „evropské“ miliony.

Opakovaně jsme se obraceli na vedení Jihomoravského kraje (předvolební i povolební). V nových krajských radních v čele s hejtmanem Janem Grolichem vidíme naději. V preambuli koaliční smlouvy koalice stran uvedla, že jejím cílem je navzdory krizi posunout Jihomoravský kraj do pozice prvního kraje v České republice z hlediska kvality života. Hned jako první klíčovou oblast jmenuje smlouva životní prostředí. Nemají-li tedy ti, kdo na základě výsledků voleb a vůle občanů povedou Jihomoravský kraj po následující čtyři roky, utrpět blamáž, měli by se zasadit o záchranu Svárovské aleje. Vždyť budoucí pan hejtman ve své volební kampani zdůrazňoval, že příroda může kdykoliv zavolat na jeho mobil. A Svárovská alej právě volá, volá o pomoc! Jihomoravský kraj je vlastníkem silnice i aleje, Správa a údržba silnic JMK je investorem rekonstrukce. Hledání kompromisu se tedy přímo nabízí, jenom chtít!

K půvabu české krajiny patří její pestrost, rozčlenění do poměrně malých regionů, které se vyznačují specifickou přírodní charakteristikou i historickým dědictvím. Naší povinností je tuto pestrost chránit, protože části, které kvůli nějakým krátkodobým zájmům zničíme, nelze nijak rekultivovat, jsou pryč jednou provždy. To jsou také slova Jana Klápštěho. Známý archeolog navíc zdůraznil, že s poznáváním nějakých hodnot, v našem případě hodnot krajinných, úzce souvisí povinnost stát se jejich obhájcem ve sporech, které je ohrožují… Proto budeme dál vést boj o záchranu Svárovské aleje a věříme, že uspějeme. Možná nám další generace poděkují.

Hynek Skořepa (1975) je přírodovědcem, bydlí v Letovicích.