Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Hospodská pitka jako metoda geobiocenologického bádání (v Karpatech i mnohde jinde)


Pavel Klvač, č. 1/2021, s. 68

O návštěvě Karpat vždy hovořil Jan Lacina jako o svém „pohyblivém svátku“. Byl znalcem jejich přírodních podmínek i zanikajícího života zdejších obyvatel. Kdo měl štěstí se s Janem toulat karpatskou krajinou, zažil svátek dvojnásobný. Řádná pouť po (pra)lesních a pasteveckých stezkách a pěšinách pak měla zpravidla svůj konec v útěšném prostředí venkovské putyky.

Po aklimatizačním přípitku s doprovodnou průpovídkou „Pánové!“ byli do hovoru o krajině záhy vtaženi i přítomní domorodí pijáci. Současnost se proplétala s minulostí, historie s mýtem, vědecká terminologie s každodenním výrazivem. Janova vlídnost a empatie, dlouhý plnovous a celkový habitus dobrotivého tuláka, působila v tomto směru na vstřícnost nových domorodých přátel kouzlem otvíráku na konzervy.

Funkce těchto besed nebývala rekreační, organicky doplňovala krajinně-ekologická bádání tam, kde moc moderních vědeckých metod ztrácela na své epistemologické síle. Jakkoli má v sedu na pařezu proces tvorby fytocenologického snímku okolního lesního segmentu svou noetickou relevanci i poezii, skutečný obraz krajinné struktury však může být komplexně dokreslen až v biotopu hospody. Existují prostě data, která z krajiny ani s nejmodernějším technickým vybavením nevyčtete.

Základním předpokladem úspěšného hospodského bádání o krajině je schopnost splynutí s místním prostředím, naladění se na lokální svéráz a osvojení si domorodého dialektu. Osvědčená metoda k ovládnutí těchto klíčových kompetencí (dnešní terminologií soft skills) vede přes konzumaci lokálních alkoholických produktů. I začátečník v oboru brzy zjistí, že efektivita pohárku karpatské kořalky je účinnější než semestrální kurz nebo obsáhlá metodologická příručka. Nicméně ani tato metoda není snadná, je zapotřebí její dlouhodobé osobní kultivace, nejlépe pod dohledem zkušeného mistra, jakým byl docent Lacina víc než spolehlivě. Pak už to jde víceméně samo.

Tu a tam se badateli v Karpatech poštěstí najít nálevnu, kde hranice mezi „uvnitř“ a „vně“ není ostře vymezena, kde se biotopy hospody a krajiny pozvolna prostupují. Taková terénní výzkumná stanice je pak k bádání zvláště vhodná a ovoce poznání v ní lze sklízet jaksi bezprostředně, v krátkém časovém intervalu a ve velkých datových souborech současně. Zjednodušeně by se dalo říct, že příroda zde do hospody sama leze. (Příkladem může být několikaleté legendární pozorování chocholouše obecného [Galerida cristata] v 2. bukodubovém vegetačním stupni v nálevně „U Pepsiho“ na Svaté Heleně v rumunském Banátu.) Geobiocenologie zde přímo kvete.

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu