Čtení na tyto dny

Ozvěny

Jít zrána prachem polní cesty bosý
a stanout tváří v tvář
vyjevenému koroptvímu kuřátku
už sotva se mi poštěstí.

Vždyť dávno chodím ulicí,
kde nezavadíš o kapičku rosy.
Však míjím příliš hlučná náměstí.

A potkám-li trs jílku v dlažbě,
což asi zdejším sotva něco říká,
postačí, abych oči přimhouřil,
a slyším koroptvičku opiově tikat.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Moravský kras – známý i neznámý

Leoš Štefka, č. 3/2021, s. 16-20

Poustevníci, žvýkačky a krém na opalování

David Veselý, , č. 3/2021, s. 28

Hugo Václav Sáňka (1859–1929)

Bohdana Fabiánová, č. 3/2021, s. 36

Protější stráň

Matěj Hořava, č. 3/2021, s. 49

Kraj, který miluji

Ivan Dorovský, č. 2/2021, s. 32-33

Pandemická situace v chráněných územích

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 39-41

Nové Mlýny. Dva ze sta

David Veselý, č. 2/2021, s. 10

Chceš-li rozumět krajině, přečti si Sádla

Vilém Jurek, č. 2/2021, s. 47

Jakou barvu má voda


David Veselý, č. 2/2021, s. 1-2

Voda je jen jedna. Zní to pěkně, ale co si o tom má chudák člověk pomyslet, jak to má chápat? Vždyť třeba stačí, aby se u vody sešli dva lidé, a s klidem se pohádají už jenom o to, jakou má voda barvu. Smaragdovou, blankytnou, průzračnou? V hospodské debatě by na to padlo nemálo piv a stejně by společnost nedošla ke shodnému závěru. Žijeme ovšem v moderní době, tak se můžeme podívat, co se o barvě vody dovíme v on-line prostoru. Kupodivu v novinových titulcích nejčastěji uváděnou barvu vody by asi čekal málokdo: „Když se smaragdová voda zbarvila do krvava“, „Voda ve Vltavě se v pondělí odpoledne zbarvila do ruda“ nebo „Červeně zbarvená voda začala vytékat v Sokolově do řeky Ohře“. Ovšem, může jít o ještě zlověstnější variantu této barvy: „Australská pláž byla uzavřena, voda se zbarvila do krvava“, „Sibiřská řeka má barvu krve“ a nakonec „Voda se zbarvila jeho krví“, to už je úplný horor. S barvou vody si někdy dokonce musí poradit požárníci: „Voda v dolní kašně se zbarvila do černa. Inkoust do tiskárny zlikvidovali hasiči.“ A pokud jste si mysleli, že voda má být modrá, tak vás možní překvapí titulek: „Modrá voda už z potoka zmizela. Možná ji zbarvila tiskařská modř“.

Takže, jak to s tou barvou vody vlastně je? Zkusme se na některé její barvy podívat detailněji.

MODRÁ voda je voda, která teče v řekách a potocích, voda která plní nádrže a rybníky, voda kterou čerpáme ze studen a vrtů. Je to voda podzemní, voda na povrhu i voda v potrubí. Je to voda, u které můžeme měřit hladinu, rychlost nebo průtoky, zajímá nás její vydatnost nebo kvalita. S touto vodou můžeme manipulovat a zejména ji můžeme prodávat.

ZELENÁ voda je zase voda vázaná v rostlinách nebo v půdě, voda zachycená v krajině. Vytváří rovnovážný stav v zemědělství, při hospodaření v lesích, ale také ve volné krajině. Přesto, že se jedná o „neviditelnou“ vodu, je základem života rostlin. Pokud nastane sucho, je tato voda první, které se to dotkne. Tato „první linie“ sucha je obtížně měřitelná, ale bez její samoregulační funkce by schopnost krajiny čelit suchu klesla hluboko k nule.

ŠEDÁ voda je zjednodušeně řečeno „použitá“ voda. Jedná se zejména o odpadní vody, ale třeba také o městské dešťové vody. Užitím člověkem se u šedé vody významně mění kvalita a někdy i kvantita. Špatné hospodaření s šedou vodou má vliv na snížení retence, eutrofizaci toků i „kvetení“ nádrží. Jedná se o vodu, které se chceme rychle zbavit, aniž si uvědomujeme, jak nám pak chybí. V letních měsících tvoří šedá voda někdy jediné průtoky, které zůstávají v tocích pod městy a obcemi.

BÍLÁ voda je voda v atmosféře. V plynném stavu ji známe jako mlhu nebo mraky, ráno ji někdy najdeme jako rosu na trávě. Je důležité, jestli se tato voda udrží v malém cyklu svázaném s krajinou, nebo se vydá s velkým cyklem až daleko na moře. Na bílou vodu se zpět promění až 2/3 vody, která naprší na naše území. Tento proces je závislý na ročním období a na energetických tocích mezi jednotlivými segmenty krajiny. Velikost regulačního efektu tohoto procesu se vymyká našim běžným měřítkům, proto se třeba u chladicího efektu běžně používá jednotka jeden temelín. Je s podivem, že takto obří množství vody jsme se ještě nenaučili standardně započítávat do vodohospodářské bilance.
Zvláštní barvu bychom možná měli přiřadit také suchu, protože sucho můžeme chápat jako mezní stav vody. Možná extrémní, kontroverzní, katastrofický, ale potřebný a neopomenutelný. Sucho je důležitou epizodou ve vodním cyklu. Pro začátek ale snad bude stačit, když se naučíme chápat jednotu modré, zelené, šedé a bílé.

Pro pochopení vzájemných vztahů těchto čtyř barev vody si pomůžeme termínem ekoton. Ekoton je přechodná zóna mezi dvěma a více různými společenstvy nebo systémy. Stejná přechodová zóna nám vzniká i mezi jednotlivými barvami vody. V takové zóně dochází ke tření a napětí, ale zároveň je to zóna zvýšené bohatosti a rozmanitosti.

Mnohdy je obtížné určit hranici, kde ke změně systému dochází, a přechodová zóna je vlastně fenoménem důležitějším než systémy, které propojuje. Tyto hranice mohou ležet v prostoru, někdy ale také v čase. Délka hranic je mnohdy důležitější než plochy, které oddělují. Problémem naší krajiny proto často je, že se významně nezměnily celkové plochy jejích segmentů, změnila se ale jejich struktura a dramaticky klesla délka jejich hranic, délka ekotonů s právě tou jedinečnou bohatostí a rozmanitostí. Stejně je to také s jednotlivými barvami vody, i tady se nám vytrácí jejich vzájemná interakce. Přitom prolínání modré a zelené vody má zásadní dopad na kvalitu naší krajiny. Toky ale ztratily členitost břehů a drobné morfologické struktury. Vodohospodářskými úpravami přišly o přirozené vinutí i svoji délku. Jako bychom dlouho důležitou souvislost modré a zelené vody ani neviděli. Bez husté a spletité sítě hranic modré a zelené vody ale naše krajina nikdy nebude fungovat dobře, bez vzájemného spolupůsobení modré a zelené se jí nebude dařit úspěšně čelit epizodám sucha. Proto je nutné všude, kde to jde, obnovovat vazbu řeky a její údolní nivy, revitalizovat vodní toky nebo iniciovat přirozené morfologické procesy. Pokud jí dáme prostor, řeka nám sama pomůže. Můžeme lépe využít přirozených procesů, které napomáhají obousměrným přechodům modré a zelené vody a tím zadržují v době hojnosti vodu v krajině, což se nám bohatě vrátí v období sucha.

Zatím jsme řešili vztah mezi modrou a zelenou vodou, v případě šedé vody se ale dá říci, že hraje na obě strany. Je to vlastně bývalá, ale může být i budoucí modrá voda. Je velká chyba, že v ní často už modrou vodu nevidíme, pokládáme ji za něco, čeho se musíme zbavit. A přitom bychom ji mohli chápat jako zdroj. Pokud s ní budeme správně pracovat, může nám přinést značné úspory.

Šedá voda je velmi těsně svázána se zástavbou obcí a měst. Speciální kategorii tvoří dešťové vody, které z plochy zástavby odtékají. Nebýt těchto zpevněných ploch, z velké části by se přeměnila na vodu zelenou.

Prostě by zasákla na tom místě, kde spadla. Teď ji ale převážná část odtéká, než se z ní ale stane modrá voda, stačí se většinou znečistit natolik, že ji musíme považovat za vodu šedou. V tom nejhorším případě se přímo míchá s odpadní vodou, pak už o tom, že se z ní stává voda šedá, není pochyb. Města věnují mnoho energie a prostředků, aby tuto vodu rychle a neškodně odvedla. Nárazové vlny znečištěné dešťové vody zatěžují vodní toky a navíc ta voda, které jsme se tak pracně zbavovali, nám potom ve městech chybí. Je lepší, když voda přímo ve městech zasakuje a doplňuje zásoby zelené vody, nebo se podaří díky retenci zpomalit její odtok tak, že vodní toky nezatěžuje, ale dotuje vodu modrou. To se ale teprve učíme.

Pokud hledáme průsečíky a společné hranice s bílou vodou, často si pokládáme otázku: Můžeme pěstovat mraky a zasít déšť? A nesklidíme příslovečnou bouři? Tak se vydejme za odpovědí. Jak tedy vlastně vzniká bílá voda? Naučný slovník nás poučí, že evapotranspirací, což je celkový výpar ze zemského povrchu do atmosféry, který se vztahuje k určitému území. Zajímavé to ale začíná být až dál. Tento celkový výpar se skládá z evaporace, což je výpar ovlivněný čistě fyzikálními veličinami a procesy, a fyziologického výparu, tedy transpirace, jejíž hodnota je přímo závislá na množství, kvalitě a stavu vegetace. A tady se už dostáváme k modré a zelené vodě. Zelená se na bílou přeměňuje zejména transpirací a tady vegetace prokazuje svoji úžasnou samoregulační schopnost. Když je vody nadbytek, doslova s ní plýtvá, ale když je jí nedostatek, vegetace s ní začíná šetřit. Výpar je pevně svázán s denním cyklem a vegetace si dokáže dokonce bílou vodu brát i zpátky. Na trávě se s východem slunce objeví rosa a ranní les bílou vodu doslova nasává. Bílá voda vzniklá ze zelené se stává součástí pravidelných denních cyklů. Modrá voda, ta se řídí podle fyziky. Vlastně by také mohla byt svázaná s denním cyklem, ale člověk do krajiny vložil mnoho změn. Místo pozvolných přechodů a ochranné bariéry zelené vody se do blízkosti modré vody dostaly plochy s extrémním teplotním režimem. Rozpálená města nebo třeba těžce sálající zemědělská poušť. Horký vzduch raketovou rychlostí stoupá vzhůru. Tento enormní teplotní gradient s sebou strhává bílou vodu a unáší ji pryč z uzavřeného vodního cyklu krajiny. Můžeme tedy zasít mraky? Samozřejmě, musíme jen ztlumit extrémy, které jsme v krajině vytvořili. Výpar nemusí být ztrátou vody, jen musí probíhat v souladu s pravidelnými cykly krajiny.

Voda je jen jedna, ať už jí přisuzujeme jakoukoli barvu. Modrá, zelená, šedá i bílá jsou vlastně čtyři barvy stejné duhy. Při našem rozhodování mějme proto na paměti vždy všechny tyto čtyři barvy vody (a třeba i sucho). Pokud budeme problémy řešit jen z pohledu jedné barvy, a je jedno, zda to bude zelená, modrá nebo třeba šedá, vždy dojdeme k špatnému výsledku. Teorie čtyř barev vody vlastně neříká nic nového. Označení šedá voda se běžně používá ve vodohospodářské praxi a o dělení na modrou a zelenou například píšou ve své knize Voda v krajině Tomáš Just a Václav Cílek. Je to ale nástroj, který nám pomůže lépe pochopit mnohostrannou povahu vody, která je vlastně jen jedna. Jen tak můžeme čelit výzvám, které před nás v budoucnu postaví třeba klimatická změna.

David Veselý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu