VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když jsem se před třemi roky setkal poprvé s Míšou Kouckou, tak to bylo za velmi příznivé konstelace. Ministerstvo životního prostředí tehdy pořádalo dvě spanilé jízdy za inspirativními projekty LIFE do zahraničí. Tahle exkurze byla do Rakouska, do Vídně, na jeden dunajský ostrov, kde vychovávali a následně vypouštěli do Dunaje jesetery. Jedli jsme pak bonbóny v podobě jeseteřích jiker. Pili jsme v tehdy krásném slunečném dubnu víno na zahrádce s výhledem na dunajské mrtvé rameno. A právě tady jsem se Míše vetřel do přízně. Objednal jsem si víno a pozval na víno i ji. Neodmítla. To víno bylo výborné a vytvořilo prostor, abych zjistil, čím se zabývá. Její zápal pro věc mě zaujal. A tady je tedy rozhovor, který jsme spolu vedli nedávno k aktuálnímu tématu tohoto čísla Veroniky.

Na základě jaké potřeby iniciativa Počítáme vodu vznikla (pozn.: Má osobní úprava názvu iniciativy, která se jmenuje správně Počítáme s vodou.)?

Projekt Počítáme s vodou je aktivní již 8 let pod pražským Ekocentrem Koniklec. Vzešel z drobných ekologických činností kolem dešťové vody na zahradách a v domácnostech. Prvotním impulsem byla snaha řešit dešťovou vodu na území celých obcí, proto vznikl tento celonárodní osvětově- vzdělávací program. Od svého začátku už ušel kus cesty ve své náplni - od jednotlivých prvků hospodaření s dešťovou vodou přes adaptace na změnu klimatu až k dnešnímu stále známějšímu systému modro-zelené infrastruktury.

Jaké metody používáte?

Osvětu a vzdělávání v tématu provádíme na různorodých akcích: pořádáme místně specifické odborné semináře po celé ČR, kde se řeší i lokální problémy týkající se hospodaření s dešťovou vodou (HDV), dále pravidelné zahraniční i české exkurze za příklady dobré praxe a každoroční mezinárodní konferenci. Tyto aktivity doplňují výstupy jako například tištěná publikace Hospodaření s dešťovou vodou v ČR, která je po druhém dotisku opět skoro rozebrána, dále online Mapa přírodě blízkých příkladů HDV nebo kalkulačka pro stavební úřady k ulehčení povolování staveb s/bez HDV, taky online, a další.

Jsou tyto aktivity podporované nějakými granty? (Existuje nějaká obdoba grantů na revitalizaci krajiny, ale zaměřených na zastavěná území?)

Modro-zelená řešení podporuje Operační program Životní prostředí, ze kterého lze čerpat prostředky z Evropské unie na větší projekty. Pro soukromé osoby je pak vhodný program Dešťovka, který spravuje Státní fond životního prostředí. Ten mohou lidé využít, když chtějí hospodařit s dešťovou vodou v rámci svého pozemku či domu.

Jak se měnila témata vašich konferencí, je v tom možné pozorovat nějaký vývoj?

Vývoj témat konferencí je obdobný jako u celého projektu. První roky jsme principy hospodaření s vodou museli představovat ve velmi obecné rovině a neměli jsme mnoho vzorových příkladů, krom těch zahraničních. Naštěstí jsme od začátku zvali zahraniční řečníky, kteří nám dodnes pomáhají téma posouvat dopředu. Od jednotlivých prvků v městském prostředí, které mají vliv na mikroklima, jsme se začali posouvat k systémovým opatřením, u kterých se už dá hovořit o způsobu adaptace města na změnu klimatu. Což je problém, který je a bude pro města stále více aktuální. Proto v poslední době přistupujeme k propagaci a osvětě celého systému modro-zelené infrastruktury, při jejíž realizaci je třeba dbát na součinnost mnoha profesí, ale výsledek může mít velké pozitivní dopady na klima, životní prostředí i kvalitu veřejných prostranství.

Co pokládáte za největší úspěchy a co byste podruhé udělali jinak?

Osobně pokládám za největší úspěch stále vzrůstající zájem lidí o udržitelné plánování městského prostoru, ve kterém žijí. Téma už zdaleka není jen v řešení zástupců municipalit, ale těší se zájmu i široké a odborné veřejnosti. Lidé začínají dešťovou vodu vnímat jako cennost, se kterou nelze nakládat ledabyle. A protože chtějí, aby jejich města byla příjemná pro život, zajímají se o to, co mohou sami udělat, např. realizovat dešťové zahrady, zelené střechy, vertikální zahrady atd., a přispět tak k větší spokojenosti místní komunity. Chyby si nevyčítáme, bez nich bychom se nikam neposunuli.

Co pokládáte za největší překážky toho, aby se předkládaná řešení HDV šířila rychleji?

Největší překážku vnímám v myslích lidí, kteří ještě zcela neporozuměli důležitosti situace v podobě měnícího se klimatu a nutnosti změnit se. Pro některé je stále přednější parkovací stání pro jejich druhé auto, než vysazený strom v ulici, který je schopen v letních měsících snížit teplotu až o několik stupňů a zadržovat vodu. Mrzí mě, že přes veškeré skvělé zkušenosti ze zahraničí, i blízkého zahraničí, jsou u nás politici stále skeptičtí a drží se špatně zavedených pravidel ve výstavbě budov i infrastruktury, které brání v realizaci chytrých a mnohdy i ekonomičtějších řešení. Věřím ale, že je to jen otázka času a vývoje. Někdy však bohužel musíme počkat na situaci blížící se katastrofě, jako např. při extrémních povodních v Kodani v roce 2012, které město stály několik miliard. Dnes už tam nikdo z politiků nepochybuje o nutnosti stavět ulice jinak.

Jaké máte plány s vaší iniciativou do budoucna?

Do budoucna chceme téma dále rozvíjet, přinášet zkušenosti ze zahraničí a pomáhat získávat zkušenosti u nás. Jsme stále ještě na začátku, osvětu jsme už sice z velké části zvládli, téma se těší čím dál větší pozornosti, ale dosahovat komplexních změn ve veřejném prostoru je běh na dlouhou trať.

Děkuji za rozhovor.