VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Změna klimatu i COVID 19 jsou největšími problémy lidstva posledních let. Přestože oba tyto fenomény ohrožují život člověka, každý zcela jinak, charakterizují je podobné vlastnosti. Změna klimatu je pozorována několik desetiletí, nákaza koronavirem SARS-CoV-2 se objevila na konci roku 2019. Změna klimatu je postupná, koronavir přišel nečekaně a bleskově zaútočil. Obě nebezpečí mají ale několik společných znaků:

•  celosvětová působnost (globálnost)
•  neznalost původu (člověk, nebo sama příroda)
•  nepředvídatelnost výskytu (místo, čas, intenzita)
•  neodhadnutelnost dopadů (život se změnil ve všech aspektech, provždy, ale nikdo neví, jak a nakolik)
•  absence zaručené obrany (člověk hledá způsoby ochrany)

Důvodem toho, proč je dobré si podobnost obou nebezpečí uvědomit, je snaha se poučit. To, co COVID 19 předvedl v jednom roce, bude u změny klimatu probíhat desetiletí, ale podstata zůstává stejná - jde o život a nepřijít o něj bude vyžadovat změnu našich návyků a podřízení se novým pravidlům. Na začátku pandemie si lidé dlouho nebyli ochotni připustit, že ji musí vzít dostatečně vážně a že musí začít přemýšlet a chovat se podle toho, co víme, ale i toho, co nevíme. Bohužel Česká republika patří v přístupu k oběma těmto hrozbám ve světě k těm nejméně obezřetným. Jakým dílem za to může naše nedospělost, nedůvěra v politiky nebo bagatelizování vědeckých poznatků některými charismatickými psychopaty, nevím. Koronavir nám však ukázal v rychlém sledu událostí, jak to může skončit, když nepochopíme, jak je věc vážná.

Máme čerstvé zkušenosti s tím, jak se různé společnosti, státy a ČR vypořádávaly s koronavirovou pandemií. Na příkladu hlavního města Dánska, Kodaně, si lze uvědomit, že se dá na nebezpečí, v tomto případě klimatické, reagovat svižně, ale i systémově a koncepčně. Z postupu města je zřejmé, že jeho vedení pochopilo, že je nutné přistoupit k radikálním systémovým změnám rychle, protože nikdo neví, kdy, kolikrát a v jaké intenzitě se může katastrofa opakovat.

Srážkové měsíční úhrny v Kodani se pohybují od 33 mm (v dubnu) po 60 mm (v červenci). Během let 2010-2011 bylo město zasaženo třemi extrémními srážkami. Jednalo se o padesátileté až stoleté srážkové epizody a během největší z nich, dne 2. 7. 2011, na město spadlo za 2 hodiny více než 150 mm vody! Tento přívalový déšť přišel necelý rok poté, co podobná bouřka zaplavila velkou část kodaňských předměstí a způsobila nevratné škody na domech a infrastruktuře. Ztráty, které tyto tři srážky ve městě způsobily, město Kodaň vyčíslilo hodnotou přímých škod na 800 mil. EUR (22 mld. Kč), nepřímých a sociálních škod na 600 mil. EUR (16 mld. Kč), celkové škody dosáhly 1,4 mld. EUR (38 mld. Kč)!

Město Kodaň si nechalo vytvořit firmou Ramboll, resp. Studiem Herberta Dreiseitla pro 8 městských obvodů o celkové rozloze 34 km² plán na přizpůsobení se změně klimatu, tzv. Generel ochrany proti přívalovým dešťům, který posílí obranu města proti extrémním bouřkám, a už za dva roky (2013) ho měli k dispozici. Za tak krátkou dobu by u nás nevybrali podle zákona o zadávání veřejných zakázek ani nejlevnějšího a nejschopnějšího zhotovitele.

The New Economy ze dne 3. 10. 2014 v článku S. Kilhof(ové) uvádí slova Lykke Leonardsen(ové), vedoucí klimatického oddělení města Kodaně: „Víme, že Kodaň zažije změny klimatu a provedli jsme řadu studií, které nám poskytly přehled o dopadech, které budou mít na naše město. Provedli jsme posouzení rizik, abychom mohli spojit rozvoj našeho města s plánem řešení těchto problémů. Zavádíme novou vrstvu infrastruktury a měníme vzhled města. Plány povodí byly předmětem veřejných slyšení, protože v některých oblastech vytváříme vodní bulváry, které budou vodu za extrémních dešťů odvádět. Nechceme plnit naše stoky dešťovou vodou, v kanalizaci musíme udržovat jen špinavou a znečištěnou vodu. V rámci nového plánu doplní Kodaň stávající kanalizaci o systém pro odvádění povrchové vody, který kombinuje krajinnou architekturu s vodními bulváry a v případě potřeby rozsáhlou retencí vody v parcích a na fotbalových hřištích.“

Náklady na instalaci opatření k odvádění srážkové vody po povrchu v celé Kodani se v článku odhadují na 1,73-2,6 mld. USD a dalších 521-868 mil. USD na oddělení dešťové vody od odpadní v jednotlivých nemovitostech. Z tohoto důvodu plánovači doporučili řešit správu dešťové vody zvlášť, mimo správu jednotné kanalizace. Odhadovaná investice do aplikace potřebných opatření na terénu je 858 mil. USD. Jde o jednoduchá opatření, jako je výměna nepropustných povrchů (betonu, dlaždic na ulicích, nádvořích a náměstích) za propustné s trávou a stromy. Pokud by k těmto zásahům do komunikací nedošlo, škody na budovách a infrastruktuře v kombinaci se ztracenými příjmy po bouřkových přívalech a záplavách by mohly během příštích 100 let činit až 3,5 miliardy USD.

Leonardsen doporučuje, aby se od nich učila další města: „Studujte, co se stalo v Kodani během bouřky nebo v New Yorku během hurikánu Sandy. Myslíte si, že vaše město dobře funguje, ale ve skutečnosti je docela citlivé na změnu klimatu a život v něm se může rychle zastavit.“

Meteorologové na příkladu z Kodaně ukazují, co se pravděpodobně bude v celé Evropě opakovaně odehrávat v dalších letech. Do konce století očekávají, že srážky se v zimě zvýší o 25 až 55 procent a letní lijáky budou o 30 až 40 % vydatnější a budou probíhat po delším čase.

Kodaňský odvodňovací plán s principy hospodaření s dešťovou vodou (HDV), resp. modrozelené infrastruktury (MZI) je unikátní tím, že řeší celé město. Implementace všech hlavních opatření bude trvat až 30 let, ale je zřejmé, že jde o investici, o jejímž významu se v Kodani nepochybuje. Zabezpečí nejen město pro nadcházející roky, ale také poskytne obyvatelům spoustu zelených, otevřených prostorů.
Z příkladu Kodaně si lze vzít zcela zásadní poučení, které je společné pro řešení pandemie i klimatické hrozby. K řešení je potřeba přistoupit koncepčně, systémově, systematicky a rychle. Podstatou kodaňského odvodňovacího plánu je aplikace modrozelené infrastruktury, která se do veřejných i soukromých staveb dostává změnou povrchů, jejich novým uspořádáním, novými konstrukcemi a jiným odvodněním. Důsledně se vyžadují systémová opatření, která jsou ohleduplná a šetrná k vodě a zeleni, tj. řešení blízká přírodě.

A to chceme ukázat na podobnosti s koronavirem. Opatření k adaptaci na změnu klimatu se mnoho lidem jeví přehnaná a drahá. Stejně jako se jevilo zprvu nošení roušek, plošné testování, anebo očkování.

Naše kancelář se přes 15 roků velmi intenzivně věnuje odvodňovacím systémům zajišťujícím městům jejich rozvoj i za zhoršujících se klimatických podmínek. Za ty roky se v české společnosti podařilo zavést řadu stimulujících podmínek v legislativě, technických předpisech i v pohledu státní správy, které k aplikaci modrozelené infrastruktury vedou. Problém je v nesystematičnosti. Městům chybí takové koncepční dokumenty, které si okamžitě po povodni pořídila Kodaň. Bohužel, českému prostředí je koncepční přístup z nějakého důvodu často cizí. Díky tomuto „antikoncepčnímu“ přístupu vzniká spousta nekvalitních řešení a špatných příkladů. Nevím, jestli to je zákonem o zadávání veřejných zakázek, podle kterého se v Česku má nakupovat za peníze daňových poplatníků jen to nejlevnější zboží. Pokud ano, dává to smysl. To, co je levné, není zpravidla kvalitní. A co s takovou nejlevnější koncepcí, když není k užitku? Takže za současné situace je pro Česko nejdůležitější mít to, o co v Kodani, New Yorku nebo jiných městech postižených živelnou pohromu, nemají nouzi. Česko potřebuje cílevědomou a odhodlanou politickou podporu k vypracování kvalitní a zřejmě i drahé koncepce pro aplikaci MZI. A na téma toho, co je drahé, mohu sdělit pouze osobní zkušenost. Tvorba a projednávání koncepčního dokumentu na tak nové téma, jako je MZI, je práce nevděčná, dosti složitá a velmi vyčerpávající, po níž máte často pocit, že jste na tom prodělali gatě.

Plán adaptace na změnu klimatu prostřednictvím MZI takovým koncepčním dokumentem je. Jedná se v podstatě o dokument - tři v jednom. Tento plán dává městům návod, jak systémová opatření, objekty a přístupy k aplikaci MZI zadávat, schvalovat, realizovat, vymáhat, přebírat, provozovat, měřit a vyhodnocovat. Proto je v současnosti pro města nenahraditelným a nepostradatelným dokumentem.

Plán adaptace na změnu klimatu prostřednictvím MZI je nejkomplexnější soubor předpisů, kterými lze účinně naplňovat to, co charakterizuje její definice, kterou jsme vytvořili pro ministerstvo životního prostředí:

Modrozelená infrastruktura je soubor na sebe navazujících technických a přírodě blízkých opatření, jimiž jsou města a obce schopny významně snižovat negativní dopady změny klimatu a zajistit tak pro své obyvatele bezpečné a zdravé životní prostředí. Úkolem MZI je chránit území proti záplavám snižováním povrchového odtoku v místě, kam srážková voda dopadne, a spolu s tím vytvářet pro sídelní zeleň takové podmínky, aby ji bylo možné využít ke zmírňování sucha, přehřívání staveb a aby jejím prostřednictvím byly poskytovány další cenné ekosystémové služby. MZI je důmyslně propojený systém, který mění podobu staveb pro většinu stavebních oborů kvůli blahodárnějšímu využívání srážkové vody a zeleně k účinné adaptaci měst a obcí na změnu klimatu, resp. k zajištění si jejich udržitelného rozvoje.

Plán adaptace na změnu klimatu prostřednictvím MZI by měl mít tyto části:

•  Koncepce HDV s vyhodnocením míry bezpečnosti proti záplavám
•  Městské stavební standardy MZI, vč. metodické příručky pro jejich aplikaci
•  Adaptační indikátory pro územní plánování - stanovení a mapa indexů MZI

Stát se doposud nevyjádřil k tomu, v jakých všech aspektech lidské činnosti je nutné změnit náš přístup a chování tak, aby se naše společnost byla schopna připravit na nové klimatické podmínky. Města a obce se zatím na změnu klimatu připravují velmi sporadicky a nesystémově. Na základě vlastních zkušeností se domnívám, že se v současnosti města neobejdou bez územně plánovací dokumentace s integrovanými pravidly pro aplikaci modrozelené infrastruktury, které budou na jejich katastru závazné a vymahatelné.

Technické předpisy českého stavebnictví jsou ve vztahu k novému vodnímu režimu urbanizovaných území zatím nekoncepční, nesystémové a nekoordinované. Veškerá odpovědnost tak v tomto ohledu leží na městech a obcích, kterým nezbývá než si pomoci vytvořením vlastních koncepčních dokumentů s pravidly pro systematickou aplikaci modrozelené infrastruktury.

Ing. Jiří Vítek je majitelem brněnské projektové a inženýrské vodohospodářské kanceláře. Odvodňování a odkanalizování urbanizovaných území se věnuje od roku 1983. V posledních 18 letech se intenzivně zabývá systémy odvodnění měst, ohleduplnými k přírodě i člověku.