VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když můžu, tak se nádržím Nové Mlýny vyhnu. Tedy ne geograficky, na kole se tam projíždím docela rád, a to nemluvím o báječných návštěvách strachotínských vinných sklípků. Myslím metafyzicky, v úvahách, studiích nebo projektech. Připadají mi totiž jako bojiště. Tady se často nevede diskuse, tady se válčí v zákopech, vykopaných v 80. letech minulého století a možná ještě dřív. A to já nemám rád. Zdá se mi, že je vlastně jedno, jestli se jedná o skupinu, která je ze spektra barev vody citlivější k modré, nebo naopak k barvě zelené. Do řešení se zde víc než jinde a více než je zdrávo míchá politika. A to, co se v průběhu času dělo s výškou hladiny, dalo zcela nový význam slovu kompromis. Ale právě slovo kompromis je možná klíčem k tomu, proč často na jedné či druhé straně zůstala po jednáních či rozhodnutích podivná pachuť. Definice slova kompromis říká: způsob řešení sporů, na který jsou schopny přistoupit všechny zúčastněné strany, neznamená ale optimální způsob řešení, neboť ve skutečnosti znamená ústupek nebo nenaplnění očekávání žádné z vyjednávajících stran. Moderní psychologie nad kompromis řadí konsenzus. Tak proč se toho nepodržet i v našem případě. Konsenzus je definován jako shoda mínění jistého společenství, zejména spontánní a živelný souhlas, obecně jakýkoliv vzájemný souhlas. Asi by bylo neskromné prahnout po spontánním souhlasu, ale jakýkoliv vzájemný souhlas by byl více než uspokojivý. K tomu však, zdá se, máme stále daleko. Na kompromisech ovšem stavět zjevně také nejde.

Nádrže Nové Mlýny vás vždy něčím překvapí. Třeba, když se jim vyhýbáte, ani si nevšimnete, že se jim vlastně už několik let věnujete. A ještě víc vás někdy překvapí výsledky projektu. Po sečtení ploch biotopu, nebo chcete-li lokalit souše, modré a zelené vody, se zjistilo, že jejich současná plocha je v podstatě stejná, jako před vybudováním nádrží. Ano, mírně se zvětšil podíl staveb a zpevněných ploch, ale jinak se zdálo, že je vše při starém. Což by byl samozřejmě mylný závěr; když se podíváme podrobněji na strukturu biotopu, zjistíme, že se zásadním způsobem změnila. Fraktální mozaiky se slily do několika ploch. Zkrátily se veledůležité hranice mezi biotopy, místa, kde mezi sebou komunikují různé barvy vody, jak si můžete přečíst na začátku tohoto čísla. Ukazuje to, jak snadné by bylo dojít k mylným závěrům, k chybné interpretaci výsledků. Nádrže Nové Mlýny totiž nekladou jednoduché otázky a nemají ani jednoduché odpovědi. Přesto, nebo možná proto existují stovky rozdílných názorů na tento problém. Z této škály jsme pro toto číslo Veroniky vybrali dva. Jeden ve svém příspěvku prezentuje Petr Starý. Petr je pravděpodobně jeden z lidí s nejkomplexnější znalostí přírodních procesů ve střední nádrži i znalostí reálnosti provádění technických opatření a úprav ve prospěch přírody. Od roku 1982 se s přestávkami jako vodohospodář profesně věnoval právě revitalizaci novomlýnských nádrží. Druhé zamyšlení napsal Stanislav Koukal. Ten je jako ředitel jihomoravského regionálního pracoviště AOPK zodpovědný za hájení zájmů ochrany přírody na těchto nádržích.

Oběma názorům jsme chtěli poskytnout srovnatelný prostor. Příspěvek Petra Starého je sice o poznání delší, ale nechtěli jsme jej výrazněji redakčně krátit hlavně proto, že se na začátku rozsáhle věnuje historii Nových Mlýnů a tím částečně ušetřil prostor v úvodu. Možná si také oba autoři zdánlivě vyměnili role, které bychom jejich profesím tradičně přisuzovali. Ale o to jsou tyto názory zajímavější. Nechceme ani neumíme rozsoudit, kdo má pravdu. Možná oba, možná žádný. To už necháme na vážených čtenářích. Za přečtení ale oba rozhodně stojí.