VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Podstatnou část své pracovní kariéry jsem strávil jako zaměstnanec Povodí Moravy. Kromě jiného jsem byl ve dvou obdobích pověřen řešením problematiky Vodního díla Nové Mlýny (VDNM), sestávajícího z kaskády tří vodních nádrží: horní (Mušovské), střední (Věstonické) a dolní (Novomlýnské). Takže se jako přímý účastník pokusím rekapitulovat historii, jejíž jsem byl účastníkem, a nastínit a vysvětlit své obavy, s kterými hledím na současnost.

Historie

Poprvé to bylo v letech 1982 až 1987 Bezprostředně po dokončení horní a střední nádrže byla hladina v nádržích v rámci zkušebního provozu nastavena na maximální výšku. Stačilo několik hodin extrémního větru, který výrazně převyšoval předpoklady projektu. Tento vítr vyvolal silné vlnobití. Vlny intenzivně rozebíraly hráz střední nádrže a hrozilo její protržení. Jen shodou okolností byl v té době v blízkosti vznikající poruchy k dispozici vhodný materiál a odpovídající stavební stroje. Dodavatel stavby dokázal postupující destrukci zastavit a kritické místo sanovat. Správce díla také začal okamžitě odpouštět vodu a výrazně snížil hladinu, aby omezil působení vln na hráze. Oprava všech poruch trvala 5 let a v současných cenách by přišla asi na 1 miliardu Kč.

Důvod, proč tuto „epizodu“ zmiňuji, je připomenutí mimořádného vlivu vlnobití na fungování nádrže a jeho vazbu na výšku hladiny v nádrži. Uvedené dlouhodobé snížení hladiny také do značné míry namodelovalo chování nádrže a biologického života v ní. Tato zkušenost výrazně promluvila do zpracování studie EIA v následujících letech.

Moje druhé pověření vzniklo krátce po listopadu 1989, kdy v části veřejnosti vznikl velký odpor proti dostavbě dolní nádrže (protesty nazvané „Akce špunt“). Na popud ministra životního prostředí Ing. Dejmala byla vypracována studie EIA, která posuzovala několik variant možného řešení problémů tohoto, na české poměry velkého vodního díla.

Po několikaletém a napjatém dohadování bylo rozhodnuto zvolit kompromisní variantu. Bude o 85 cm snížena hladina ve střední i dolní nádrži, tedy z původních 170,35 na 169,50 m n.m. Toto snížení mělo umožnit vytvoření náhradního nadregionálního biokoridoru mezi soutokem řeky Jihlavy a Svratky vtékajícím do střední nádrže a řekou Dyjí pod vodním dílem. Toto snížení představovalo celkové zmenšení zásobního objemu o 22 milionů m³.

Všechno dění okolo snížení hladiny a přípravy jednotlivých ekologizačních opatření a staveb, zejména naplavování umělých ostrovů ve střední nádrži, bylo zatíženo mnohaletými ideologickými rozpory mezi vodohospodáři, okresním úřadem a ministerstvem životního prostředí. Mám obavu, že ideologie sehraje svoji roli i dnes, při plánování opatření v rámci boje se suchem.

V této atmosféře byly ve střední nádrži naplaveny dva ostrovy z původně plánovaných tří. Jejich celková plocha byla 25 ha. Celkové náklady činily 60 milionů Kč. Při současných cenách by se náklady vyhouply určitě ke 100 milionů Kč. Po dokončení obou ostrovů nastal opět silný tlak ze strany vodohospodářů a ministerstva zemědělství na vrácení hladiny zpět na maximální kótu 170,35 m n.m. Nakonec došlo opět ke „kompromisu“, hladina byla zvýšena „jen“ o 50 cm na úroveň 170,00 m n.m. Toto zvýšení vyvolalo výrazné zmenšení terestrických (pevninských) ploch nejen na obou umělých ostrovech, ale i podél obvodu střední nádrže. Jednalo se bohužel o většinu míst, která během výstavby ostrovů přirozeně zarostla mokřadní vegetací a stromy.

Proces hledání dohody o trvalém nastavení hladiny skončil až v červenci 2012 rozhodnutím ministerstva zemědělství s tím, že hladina zásobního prostoru bude trvale na kótě 170,00 m n.m., čemuž odpovídá objem zásobního prostoru 40 milionů m³. Tato úroveň hladiny je udržována od roku 2000 až do současnosti.

Současnost

V důsledku dlouhotrvajícího sucha vyhlásila vláda ČR řadu opatření na snížení dopadu klimatických změn. Ministr zemědělství Miroslav Toman zkratkovitě oznámil (volně parafrázováno): „… na VDNM jsme našli 8 mil. m³ vody… na zavlažování vinic a sadů…“. Těchto 8 milionů představuje objem vody mezi kótami 170,00 a 170,35 m n.m. Takovou interpretaci ovšem považuji za účelovou a z hlediska optimálního využití VDNM za zavádějící. Snahou o zvýšení hladiny začíná značný problém, na který bych rád upozornil. Samozřejmě si vláda nechala vypracovat studii nazvanou Posouzení vlivu záměru podle § 45i zák. č. 114/1992 Sb. na předměty ochrany evropsky významných lokalit a ptačích oblastí o vlivu záměru zvýšit hladinu vody ve střední nádrži Vodního díla Nové Mlýny (zpracovatel RNDr. Tomáš Kuras, Ph.D., z 15. 10. 2020). V této studii se uvádí „…, že uvažovaný záměr nebude mít významný negativní vliv na celistvost a příznivý stav předmětů ochrany evropsky významných lokalit a ptačích oblastí soustavy Natura 2000…“.

A já se jen tak laicky ptám: „Jak lze zatopením hnízdišť ptáků, mokřadní vegetace nebo stromových porostů a zhoršením podmínek pro obživu ohrožených druhů bahňáků uvnitř nádrže dosáhnout zlepšení podmínek předmětu ochrany přírody?“

Jen pro představu, na střední nádrži je kromě obou umělých ostrovů náhradního biokoridoru mnoho malých ostrůvků o celkové ploše 18 ha, které slouží jako hnízdiště pro nejméně třicet druhů vodních a mokřadních ptáků, z nichž patnáct patří mezi zvláště chráněné druhy, dva z nich jsou pak kriticky ohrožené (polák malý a vodouš rudonohý). Podle údajů z roku 1995 zde přezimuje také zhruba 20 jedinců orlů mořských. Pro oba kriticky ohrožené druhy lze pravděpodobně i při zvýšené hladině technicky zajistit podmínky pro hnízdění.

Zatopením vegetací pokrytých ploch, ale i nezarostlých ploch tvořených čerstvými sedimenty a bahnem nacházejícím se na úrovni hladiny, přijdou nejen tyto druhy o potravní biotopy. Zvýšením hladiny o zdánlivě nevýznamných 35 cm dojde k zatopení současného litorálu a ke zvýšení vlivu vlnobití na tyto zóny a tím k zániku životních podmínek také pro obojživelníky. Nezatopeny zůstanou pouze nejvyšší části jednoho z umělých ostrovů, případně některá místa přirozeného levého břehu původního koryta řeky Svratky a agradačních valů (pozn. red.: mírných přirozených vyvýšenin břehů tvořených naplaveninami a v menší míře sedimenty). Můj odhad je, že zachovaná plocha nepřesáhne dva hektary. Ale i na těchto terestrických plochách dojde s největší pravděpodobností k úhynu stromů vlivem zatopení kořenových systémů a ztrátou stability v uměle naplaveném terénu. Dojde k zintenzivnění vlnobití, neboť v současnosti zapojené stromové porosty působí jako větrolamy. Zatopením prostoru zaústění Jihlavy a Svratky a zánikem zdejší vegetace dojde ke změně režimu ukládání sedimentů. Nánosy zachytávané a fixované vegetací se stanou vlivem vlnobití nestabilními. Proces zanášení se posune do nejhlubších míst nádrže, kde bez vegetace nebude vytvářet vhodné biotopy, ale naopak bude nádrž v celé ploše stárnout z hlediska vodohospodářské funkce.

Můj základní postoj k záměru ministerstva zemědělství (trvale zvýšit hladinu ve střední nádrži VDNM a tím ohrozit přírodní rezervaci) vychází z přesvědčení, že prostor celého vodního díla a jeho bezprostředního okolí je v ČR největší neprůmyslovou a nezemědělskou devastací cenné krajiny. Jedná se o území původní údolní nivy řek Dyje, Jihlavy a Svratky s velmi bohatou historií. V rámci archeologického průzkumu provedeného před zahájením výstavby nádrží zde bylo zdokumentováno přes třicet sídelních lokalit od lovců mamutů až po Římany. Mozaika původních luk a lužních lesů byla mimořádným ekosystémem, kterého ve střední Evropě už mnoho nezbylo. Zvýšením hladiny ve střední nádrži, zánikem litorálních ploch (pobřežního pásu mělkých vod), a tedy mokřadní vegetace a porostů měkkého luhu, která vytváří potravní ekosystém pro chráněné druhy ptáků, by došlo k dalšímu tvrdému zásahu do přírodních podmínek tohoto území a přibyla by nám zřejmě i další mezinárodní ostuda.

Na výstavbu nádrží, která byla důsledkem neobjektivního a zpolitizovaného přístupu k ochraně území, nedodržování hygienických předpisů i zákonů územního plánování, navázal další destruktivní fenomén, a to neřízená a nelegální výstavba „rekreačních“ objektů. Když jsem v roce 2000 ukončil působení v oblasti jižní Moravy, bylo těchto černých staveb v prostoru pod Pavlovem a u Šakvic více než tři sta. Jednalo se zejména o stavební buňky, ale také o skříňový náklaďák nebo autobus bez kol. Ke každé samozřejmě patří samostatná latrína. Podle nedávno uvedené televizní reportáže je dnes těchto objektů okolo tisíce, čemuž se mi nechce ani věřit.

Nově navrhovaná „nápravná“ opatření byla podle mého názoru zpracována bez detailnější znalosti poměrů a přírodních podmínek ve střední nádrži. Neberou v úvahu proudění vody ani účinky větru v jednotlivých částech nádrže, nezohledňují pohyb a ukládání sedimentů v zaústění řeky Jihlavy a Svratky, ale ani ve vlastní nádrži. Problémem také zajisté bude příprava podmínek pro stavebně-technickou realizaci jednotlivých opatření. Například pohyb stavební techniky v zónách s malou hloubkou vody, ale se silnou vrstvou řídkého bahna, bude určitě velmi problematický. Je nereálné plavením vytvořit malé vyvýšeniny, plavený materiál s obsahem 95 až 85 % vody se chová jako řídká krupičná kaše a ve vodním prostředí se pod hladinou dlouhodobě roztéká a deformuje. Současně mám velmi špatné zkušenosti s výsadbou předem připravených sazenic mokřadních rostlin (jak je uvedeno v dokumentaci k EIA). V rámci výše popsaných oprav hrází poškozených extrémním větrem v roce 1982 byly takové předpěstované sazenice použity, ale v agresivních podmínkách nádrže nepřežily. Byl to velmi nákladný a neúspěšný pokus. V souvislosti s důležitou funkcí litorálu připomínám, že téměř celá střední nádrž je sevřena hrázemi se strmými a lomovým kamenem opevněnými svahy. Pouze jednu osminu tvoří přirozený břeh, rovněž prudce svažitý, bez možnosti, že by tu stojaté pobřežní vody mohly vzniknout.

Ani úvahy o „pružné“ manipulaci s hladinou, kdy se předpokládá krátkodobé snížení hladiny až o 85 cm (vždy na období červenec až září), pravděpodobně nepovedou k dobrému výsledku. Jedná se o 3 měsíce, na konci vegetačního období, v čase, kdy na vynořených plochách dna dojde ke klíčení semen rákosu, orobince, vrb a plevelů, ale tato vegetace bude na dalších 9 měsíců zatopena zvýšenou hladinou (opět až o těch 85 cm) a zanikne.

Největší reálné riziko plánovaných aktivit vidím v pravděpodobném scénáři realizace „kompenzačních“ opatření, která mají zajistit zejména postupné zvětšování ploch s mokřadní vegetací a snížení účinků vlnobití. V prvním kroku bude zvýšena hladina, čímž dojde ke vzniku škod na životním prostředí. K realizaci plného rozsahu navrhovaných opatření již nedojde, a to z těchto možných důvodů: Nedostatek finančních prostředků (extrémně deficitní státní rozpočet), technicky a technologicky nezvládnuté stavební práce ve velmi náročném prostředí vodní nádrže (nedostupnost řady míst v důsledku malé hloubky vody a nánosů bahna), špatně navržené technické řešení, pokud budou navrhované předhrázky (délky cca 4 km) vytvářeny pomocí geotextilních vaků plněných zeminou (jak je uvedeno v dokumentaci k EIA), bude velmi obtížné dosáhnout parametrů předpokládaných projektantem.

Značná část objektů závlahových systémů, vybudovaných v rámci stavby dolní nádrže, je v současné době zanedbaná až nefunkční. Původní předpokládaný rozsah projektu závlah se zdaleka nenaplnil. Z původního objemu vody rezervovaného pro závlahy byla podle věrohodných informací (v roce 2018) na závlahy skutečně využita jen jedna setina disponibilního objemu.

Výše uvedený objem zásobního prostoru, definovaný platným manipulačním řádem, plně pokryje i ministerstvem zemědělství prezentovaný rozsáhlý závlahový projekt, uvažovaný v oblasti okolo Hustopečí u Brna. Má se jednat o připojení dvanácti obcí na výtlačné potrubí přivádějící vodu z dolní nádrže. Plocha zavlažovaných pozemků se předpokládá 9,5 tis. ha zemědělské půdy. Celkové náklady se odhadují na 9 mld. Kč. Pro takto připravovaný závlahový projekt lze předpokládat využití 10 mil. m³ vody za rok. Jedná se tedy o využití asi pouhé čtvrtiny současného zásobního prostoru.

Zvýšení hladiny s velkou pravděpodobností vyvolá vážné škody na životním prostředí a kritiku domácích, ale zejména zahraničních organizací ochrany přírody. Ptám se tedy na závěr: „Nebylo by vhodnější plánovanou částku vložit do vybudování chybějící závlahové infrastruktury pro využití stávajícího objemu dolní nádrže, nebo za tyto prostředky realizovat celou řadu drobnějších opatření k tolik potřebnému zachycení vody v krajině?“

Ing. Petr Starý vystudoval obor vodní stavby a vodní hospodářství na VUT v Brně. Z Povodí Moravy, se kterým spojil téměř celou svou pracovní kariéru, odešel až v souvislosti se stavbou Poldr Žichlínek, a to v důsledku hrubého zasahování politiků, zejména do financování této stavby. Realizoval pak celou řadu přírodopisných cest do Latinské Ameriky a na Novou Guineu. Poslední roky působil v soukromém sektoru v Peru, mimo jiné jako lektor MŠMT pro studenty Mendelovy univerzity Brno.