VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Přírodní park Botič-Milíčov na jihovýchodě Prahy byl zřízen v březnu 1984 a spolu s přírodním parkem Říčanka je tak nejstarším pražským přírodním parkem. Jeho rozloha činí 824 ha.

Krajina a příroda

Předmětem ochrany jsou především nivy podél meandrujícího Botiče a Pitkovického potoka. V sousedství velkých sídlišť Jižní Město a Petrovice se nachází poměrně zachovalá kulturní krajina, která je však v posledních letech narušována stále se rozrůstajícími koloniemi rodinných domů a satelitními městečky. Na přírodní park Botič-Milíčov navazuje níže po proudu Botiče přírodní park Hostivař-Záběhlice (Veronica 4/2010). Uvnitř přírodního parku se nacházejí i části pražských vesnic Lipany, Benice, Pitkovice, Křeslice, Újezd, Kateřinky a kousek Petrovic.

Celé území tvoří břidlice a droby štěchovické skupiny starohor místy překryté hlinitými pokryvy. Významně se uplatňují i potoční nivy s břehovými porosty. S výjimkou Milíčovského lesa, který leží na mírně skloněné plošině, se území parku rozkládá v mělkých údolních zářezech v rovinatém terénu Říčanské plošiny, původně zemědělsky využívané, dnes již zčásti zastavěné.

V minulosti bylo údolí Pitkovického potoka, stejně jako svahy podobných potoků, využíváno pro pastvu ovcí a koz, rozsáhlé plochy byly tedy nezalesněné. V průběhu 20. století se změnou zemědělského využívání došlo k náletu a později i k výsadbě nevhodné směsi jehličnatých a listnatých dřevin (včetně akátu a borovice černé).

Úsek Pitkovického potoka od Pitkovic k soutoku s Botičem a kolem Botiče od dálnice po Křeslice představuje enklávy esteticky působivé krajiny s nivními loukami, pásy lesa na stráních a dnes se šířícími břehovými porosty, které se spontánně mění v druhotné luhy a postupně jsou osidlovány drobnou faunou.

Potok Botič

Pomyslnou hlavní osu přírodního parku tvoří Botič. Kromě Berounky je největším pražským přítokem Vltavy, a nejspíš proto je nejznámějším pražským potokem. Od pramene k ústí měří 34,5 km a celé jeho povodí má rozlohu 134,85 km². Pramení jihovýchodně od Prahy blízko obcí Čenětice a Křížkový Újezdec, východně od vrchu Mandava. Na území přírodního parku koryto zůstává převážně v přírodním stavu. Jméno Botič dostal potok od „bobtnání“ (zatápění) způsobeného přívalovými srážkami v jeho povodí.

Milíčovský les a rybníky

jsou přírodní památka o rozloze 93,29 ha, která byla vyhlášena v roce 1988 pro ochranu významných lesních a mokřadních společenstev rostlin a živočichů. Území se nalézá na geologickém podkladu tvořeném proterozoickými (starohorními) horninami, a to převážně břidlicemi a drobami. Převládají tu doubravy s lípou a olšiny. Mimo lesní zvěř často spatříme ježka západního, rejska obecného, veverku obecnou a norníka rudého. Hnízdí tady krahujec obecný, puštík obecný, žluna zelená, čejka chocholatá, strakapoud prostřední nebo slavík obecný. Žije zde také řada chráněných brouků, např. roháč obecný, krajník hnědý a tesařík obrovský. Tento vzácný tesařík žije na starých dubech na hrázi rybníka Homolka. Pro jeho ochranu byla část území vymezena jako evropsky významná lokalita.

Rybníky jsou lemovány rákosovými a ostřicovými porosty, které přecházejí do olšin s olší lepkavou, vrbou šedou a krušinou olšovou. Z nelesní vegetace stojí za zmínku zejména velká podmáčená ostřicová louka v severní části území a pobřežní mokřadní společenstva u rybníků. Roste tam ceněný bradáček vejčitý, ostřice trsnatá, kosatec žlutý a blatouch bahenní. Na mokřadní území je vázáno několik méně obvyklých druhů mokřadních bezobratlých, např. močálové druhy střevlíků. Vyskytuje se zde i množství motýlů, vážek, motýlic a šídel. Rybníky jsou domovem vodních ptáků (lyska černá, potápka malá, polák chocholačka, slípka zelenonohá, labuť velká, volavka popelavá, kulík říční) a útočištěm obojživelníků a plazů - skokana zeleného, kuňky obecné a užovky obojkové.

Pitkovická stráň

Přírodní památka s rozlohou 0,51 ha se nachází na pravém břehu Pitkovického potoka v blízkosti Pitkoviček; byla vyhlášena v roce 1969. Jedná se o ostroh z předprvohorních modrošedých jílovitých břidlic, který je na východní straně otevřen starým stěnovým lůmkem, a na jeho temeni přežívá dobře zachovaný cenný stepní ekosystém s výskytem teplomilných společenstev rostlin i živočichů. Svah má převážně jižní expozici. Na západě je území omezeno porostem borovice černé, dubu zimního s vtroušenými jeřáby a trnovníkem akátem, v horní části trnkou. Východně je vysázen dubový lesík. Lokalitu vymezuje zábradlí, aby chráněné druhy nebyly ničeny sešlapem.

Společenstva jsou určována zejména hloubkou vrstvy vytvořené půdy. V mělké půdě na hraně lomu se vyvinuly suchomilné lišejníky a mechy (ploník chluponosný, rohozub nachový) s chmerkem vytrvalým a jestřábníkem chlupáčkem. Na hlubší půdě je společenstvo rozrazilu Dilleniova s křivatcem českým, silně ohroženým chráněným druhem, který časně z jara rozkvétá žlutými květy. S nimi vyrůstá mochna písečná, osívka jarní, pomněnka drobnokvětá a další druhy. Nejvyvinutější travinné společenstvo je zastoupeno porosty koniklece lučního českého s ovsířem lučním a dalšími druhy - kostřavou žlábkatou, smělkem štíhlým, rozrazilem klasnatým, lomikamenem zrnatým, jetelem horským, hvozdíkem kartouzkem, hlaváčem žlutavým. K ohroženým chráněným druhům se vedle koniklece lučního řadí i chrpa chlumní (ch. Triumfettiho).

Celkem lze na Pitkovické stráni napočítat kolem 100 druhů cévnatých rostlin. Z živočichů jsou nejvýznamnější bezobratlí stepního charakteru jako střevlík Ophonus puncticollis. Z motýlů otakárek fenyklový i vzácný žluťásek barvoměnný.

Lokalitu ohrožuje pronikání expanzního ovsíku vyvýšeného a zarůstání dřevinami. Agresivní náletové dřeviny akát, růže šípková, trnky a také ovsík vyvýšený jsou pravidelně odstraňovány. O Pitkovickou stráň se starají členové 4. ZO ČSOP a pozemkového spolku Botič-Rokytka.

Výhled do budoucna

Přírodní park tvoří rekreační zázemí zejména pro obyvatele Jižního Města. Území s lesem, rybníky, mokřady a loukami je samozřejmě atraktivní i pro ostatní Pražany a určitě stojí za návštěvu. I když se určité partie přírodního parku, zejména úseky pod Pitkovicemi a podél Botiče nad Křeslicemi, vyvíjejí poměrně příznivě, je nutné počítat se stoupajícím počtem návštěvníků z okolních sídlišť i s druhotným dopadem velkoměstských imisí. Za předpokladu vhodně zaměřené péče, která se prozatím omezuje zejména na Pitkovickou stráň, bude možné území parku udržet v dosavadním příznivém stavu.

Mgr. Lubomír Bartoš (1981) - doktorand Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, pracuje v Ústavu pro ekopolitiku, lubomir.bartos(zavináč)centrum.cz