Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Botič–Milíčov


Lubomír Bartoš, č. 3/2011, str. 20-21

Přírodní park Botič-Milíčov na jihovýchodě Prahy byl zřízen v březnu 1984 a spolu s přírodním parkem Říčanka je tak nejstarším pražským přírodním parkem. Jeho rozloha činí 824 ha.

Krajina a příroda

Předmětem ochrany jsou především nivy podél meandrujícího Botiče a Pitkovického potoka. V sousedství velkých sídlišť Jižní Město a Petrovice se nachází poměrně zachovalá kulturní krajina, která je však v posledních letech narušována stále se rozrůstajícími koloniemi rodinných domů a satelitními městečky. Na přírodní park Botič-Milíčov navazuje níže po proudu Botiče přírodní park Hostivař-Záběhlice (Veronica 4/2010). Uvnitř přírodního parku se nacházejí i části pražských vesnic Lipany, Benice, Pitkovice, Křeslice, Újezd, Kateřinky a kousek Petrovic.

Celé území tvoří břidlice a droby štěchovické skupiny starohor místy překryté hlinitými pokryvy. Významně se uplatňují i potoční nivy s břehovými porosty. S výjimkou Milíčovského lesa, který leží na mírně skloněné plošině, se území parku rozkládá v mělkých údolních zářezech v rovinatém terénu Říčanské plošiny, původně zemědělsky využívané, dnes již zčásti zastavěné.

V minulosti bylo údolí Pitkovického potoka, stejně jako svahy podobných potoků, využíváno pro pastvu ovcí a koz, rozsáhlé plochy byly tedy nezalesněné. V průběhu 20. století se změnou zemědělského využívání došlo k náletu a později i k výsadbě nevhodné směsi jehličnatých a listnatých dřevin (včetně akátu a borovice černé).

Úsek Pitkovického potoka od Pitkovic k soutoku s Botičem a kolem Botiče od dálnice po Křeslice představuje enklávy esteticky působivé krajiny s nivními loukami, pásy lesa na stráních a dnes se šířícími břehovými porosty, které se spontánně mění v druhotné luhy a postupně jsou osidlovány drobnou faunou.

Potok Botič

Pomyslnou hlavní osu přírodního parku tvoří Botič. Kromě Berounky je největším pražským přítokem Vltavy, a nejspíš proto je nejznámějším pražským potokem. Od pramene k ústí měří 34,5 km a celé jeho povodí má rozlohu 134,85 km². Pramení jihovýchodně od Prahy blízko obcí Čenětice a Křížkový Újezdec, východně od vrchu Mandava. Na území přírodního parku koryto zůstává převážně v přírodním stavu. Jméno Botič dostal potok od „bobtnání“ (zatápění) způsobeného přívalovými srážkami v jeho povodí.

Milíčovský les a rybníky

jsou přírodní památka o rozloze 93,29 ha, která byla vyhlášena v roce 1988 pro ochranu významných lesních a mokřadních společenstev rostlin a živočichů. Území se nalézá na geologickém podkladu tvořeném proterozoickými (starohorními) horninami, a to převážně břidlicemi a drobami. Převládají tu doubravy s lípou a olšiny. Mimo lesní zvěř často spatříme ježka západního, rejska obecného, veverku obecnou a norníka rudého. Hnízdí tady krahujec obecný, puštík obecný, žluna zelená, čejka chocholatá, strakapoud prostřední nebo slavík obecný. Žije zde také řada chráněných brouků, např. roháč obecný, krajník hnědý a tesařík obrovský. Tento vzácný tesařík žije na starých dubech na hrázi rybníka Homolka. Pro jeho ochranu byla část území vymezena jako evropsky významná lokalita.

Rybníky jsou lemovány rákosovými a ostřicovými porosty, které přecházejí do olšin s olší lepkavou, vrbou šedou a krušinou olšovou. Z nelesní vegetace stojí za zmínku zejména velká podmáčená ostřicová louka v severní části území a pobřežní mokřadní společenstva u rybníků. Roste tam ceněný bradáček vejčitý, ostřice trsnatá, kosatec žlutý a blatouch bahenní. Na mokřadní území je vázáno několik méně obvyklých druhů mokřadních bezobratlých, např. močálové druhy střevlíků. Vyskytuje se zde i množství motýlů, vážek, motýlic a šídel. Rybníky jsou domovem vodních ptáků (lyska černá, potápka malá, polák chocholačka, slípka zelenonohá, labuť velká, volavka popelavá, kulík říční) a útočištěm obojživelníků a plazů - skokana zeleného, kuňky obecné a užovky obojkové.

Pitkovická stráň

Přírodní památka s rozlohou 0,51 ha se nachází na pravém břehu Pitkovického potoka v blízkosti Pitkoviček; byla vyhlášena v roce 1969. Jedná se o ostroh z předprvohorních modrošedých jílovitých břidlic, který je na východní straně otevřen starým stěnovým lůmkem, a na jeho temeni přežívá dobře zachovaný cenný stepní ekosystém s výskytem teplomilných společenstev rostlin i živočichů. Svah má převážně jižní expozici. Na západě je území omezeno porostem borovice černé, dubu zimního s vtroušenými jeřáby a trnovníkem akátem, v horní části trnkou. Východně je vysázen dubový lesík. Lokalitu vymezuje zábradlí, aby chráněné druhy nebyly ničeny sešlapem.

Společenstva jsou určována zejména hloubkou vrstvy vytvořené půdy. V mělké půdě na hraně lomu se vyvinuly suchomilné lišejníky a mechy (ploník chluponosný, rohozub nachový) s chmerkem vytrvalým a jestřábníkem chlupáčkem. Na hlubší půdě je společenstvo rozrazilu Dilleniova s křivatcem českým, silně ohroženým chráněným druhem, který časně z jara rozkvétá žlutými květy. S nimi vyrůstá mochna písečná, osívka jarní, pomněnka drobnokvětá a další druhy. Nejvyvinutější travinné společenstvo je zastoupeno porosty koniklece lučního českého s ovsířem lučním a dalšími druhy - kostřavou žlábkatou, smělkem štíhlým, rozrazilem klasnatým, lomikamenem zrnatým, jetelem horským, hvozdíkem kartouzkem, hlaváčem žlutavým. K ohroženým chráněným druhům se vedle koniklece lučního řadí i chrpa chlumní (ch. Triumfettiho).

Celkem lze na Pitkovické stráni napočítat kolem 100 druhů cévnatých rostlin. Z živočichů jsou nejvýznamnější bezobratlí stepního charakteru jako střevlík Ophonus puncticollis. Z motýlů otakárek fenyklový i vzácný žluťásek barvoměnný.

Lokalitu ohrožuje pronikání expanzního ovsíku vyvýšeného a zarůstání dřevinami. Agresivní náletové dřeviny akát, růže šípková, trnky a také ovsík vyvýšený jsou pravidelně odstraňovány. O Pitkovickou stráň se starají členové 4. ZO ČSOP a pozemkového spolku Botič-Rokytka.

Výhled do budoucna

Přírodní park tvoří rekreační zázemí zejména pro obyvatele Jižního Města. Území s lesem, rybníky, mokřady a loukami je samozřejmě atraktivní i pro ostatní Pražany a určitě stojí za návštěvu. I když se určité partie přírodního parku, zejména úseky pod Pitkovicemi a podél Botiče nad Křeslicemi, vyvíjejí poměrně příznivě, je nutné počítat se stoupajícím počtem návštěvníků z okolních sídlišť i s druhotným dopadem velkoměstských imisí. Za předpokladu vhodně zaměřené péče, která se prozatím omezuje zejména na Pitkovickou stráň, bude možné území parku udržet v dosavadním příznivém stavu.


Mgr. Lubomír Bartoš (1981) - doktorand Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, pracuje v Ústavu pro ekopolitiku, lubomir.bartos(zavináč)centrum.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu