VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V souvislosti s aktuálním děním kolem plánovaného plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe (DOL) nemohu nevzpomenout na dunajské vodní dílo Gabčíkovo, které nakonec Maďaři odmítli a naše strana si své stejně dostavěla. Tím nechci domýšlet, že by tomu mohlo být podobně i v případě DOL, ale namazaný krajíc je nesmírně lákavý a obecně v dnešních dobách, žel, už málokdo slyší na to, že stavbou kanálu se zničí něco jedinečného nebo nějaký druh vyhyne, zvláště když je to na denním pořádku a v celém světě bráno jako normální.

Jak bychom měli argumentovat, že jde opravdu o záměr nebezpečný a nesmyslný? Na prvním místě by se asi mělo zdůraznit, že to vlastně musí každý jeden občan zaplatit, a také podmínit výstavbu tím, že projektanti a stavitelé budou za svou vizi nejen odpovědni, ale budou ručit za proklamovanou prospěšnost kanálu majetky svými i svých rodin. A následně vyjmenovat, co vše negativního z hlediska životního prostředí stavba způsobí, což se dá také vyčíslit penězi, a spočítat, kolik zákonů bude nutno při realizaci porušit. Dále pak uvádět příklady z nedávné minulosti, co obdobné obrovské zásahy do krajiny přináší, jak často se při nich s něčím nepočítalo a jiné přehlédlo, a také o kolik náklady, a to bez výjimky, vždy stouply. Těch případů, na něž všichni opakovaně doplácíme, je hodně, stačí vzpomenout příklad Novomlýnských nádrží. Jejich projektanty a stavitele jaksi nenapadlo například to, že se plošně velkým odlesněním zvětší pohyb vzduchu, tj. vítr - ten pochopitelně dělá vlny a vlny naráží na hráze a narušují je. Následné zpevnění a zvýšení hrází stálo potom ještě mnoho milionů navíc, které zaplatili opět všichni občané. Ten, kdo věc nedomyslel, postižen nebyl (viz též texty D. Veselého, P. Starého a S. Koukala v tomto čísle). Nebo jiný příklad z kaskády přehrad na Váhu: nádrž Krpeľany pod soutokem Oravy s Váhem byla v krátké době zanesena štěrky, kolegové ze Slovenského hydrometeorologického ústavu nám říkávali, ne v žertu, že se dá přehrada bez problémů přejít v gumových holínkách, protože tam je hloubka vody při té velké vodní ploše velmi nízká. Zde také nikdo ze stavitelů zanesení nepředpokládal, ač je obecně známo, jak je Váh štěrkonosný, zvláště když do něj navíc ústí i ještě více štěrkonosná Orava (ostatně, pěkně o tom píše Tomáš Derka v článku Spútaná rieka ve Veronice 3/2017). Jde o další hrubé profesní opomenutí, za které jsme byli opět potrestáni všichni včetně těch, co jen neměli sílu realizaci zabránit. Řeky karpatského typu prostě takové jsou, i Bečva (ale i např. Vlára) je taková, o chystanou přehradu Skalička u Teplic se tato vlastnost postará podobně. Prožil jsem u ní dětství a léta středoškolského vzdělávání a šest let života profesního, vím tedy, o čem mluvím.

Je neuvěřitelné, že megalomanství DOL stále žije. S jeho částí, tedy s řekou Moravou, jsem jako hydrolog důvěrně žil několik desetiletí (ostatně s kolegou jsme osobně změřili mimo jiné i bezmála kulminaci v hodnotě více než stoletého průtoku ve Strážnici za povodně 1997) a řadu ne papírových, ale reálných zkušeností a faktů jsem publikoval či poskytoval vodohospodářské veřejnosti, ekologům a ochranářům. Není mi však známo, že by se někde braly v potaz. Počítat by se s nimi ovšem mělo, protože právě taková konkrétní data a zkušenosti mohou změnit pohled na tuto stavbu, ukázat pošetilost její realizace. Proto si je znovu dovolím na tomto místě zopakovat, a to i proto, aby se nemohlo říct, že nebyly známy:

- Speciálně řeka Morava je velmi plaveninonosný tok, řádově jde o statisíce tun ročně, za povodně 1997 např. Kroměříží proteklo s vodou skoro 900 000 tun plavenin, tj. nerozpuštěných pevných látek, které byly vzaty někde v ploše povodí a koryt a někde jinde, v závislosti na poklesu rychlosti průtoku, se jako sedimenty usazují.

- Každá překážka znamená snížení rychlosti vody, a tudíž zvýšení usazování plavenin, což znamená zvýšení i tak normálně velkého zanášení říčního koryta.

- Usazeniny byly a jsou mnohdy pro svoje složení hodnoceny jako nebezpečný odpad a musí se likvidovat na speciálních skládkách.

- Každá překážka v toku znamená, jak bylo výše řečeno, snížení rychlosti proudu vody a z toho vyplývá (protože vodu stlačit nelze), že k umožnění stejného průtoku vody je pak nutná větší průtočná plocha. Velikost většiny rozlivů za povodní jde proto na konto příčných staveb a překážek v toku, jako jsou např. jezy, přehrady, ucpané mosty aj., a právě to je příčinou následného zpětného vzdutí (v roce 1997 to byly případy např. Olomouce - násep železniční tratě přes nivu toku a jezu pod Olomoucí, Přerova - přerovský jez, Kroměříže - jez Bělov, Otrokovic - jez Bělov a přirozené oboustranné zúžení průtočného profilu u Napajedel aj., konec konců i vysoká hladina Dunaje (i se svou velkou průtokovou rychlostí) byla také takovou překážkou pro řeku Moravu, jejíž hladinu vzdouval desítky km zpět, jak je zřejmé z průběhu středních rychlostí toku vody z měření aj.).

- Každá překážka v toku znamená nejen snížení rychlosti vody, ale v případě mrazů zvýšené možnosti zamrzání. Bývaly roky, kdy Morava zamrzla koncem října a rozmrzla v březnu; podobné situace nelze do budoucna nikdy vyloučit.

- Zažili jsme i ledové povodně, ale ne z vysokých průtoků, ale přehrazením toku navršenými ledovými krami (naposledy např. v okolí Hodonína).

- Průtoky v řece Moravě byly v nedávných letech tak malé a jejich trvání bylo tak dlouhé, jak doposud ve stoleté historii jejich vyhodnocování nikdy nebývalo; jaké problémy to dělá např. na labské vodní cestě, je obecně známo.