VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když před sto lety průkopníci naší ochrany přírody promýšleli první národní park v Československu, dlouhou dobu byl ve hře „krkonošsko-jizerskohorský“ - logické propojení dvou sousedních pohoří, z nichž každé by do vínku nového chráněného území vneslo své unikátní přírodní hodnoty. Následující čtyři desítky let se nic nedělo a vše nakonec skončilo vyhlášením jen první poloviny z názvu původních představ. Jizerské hory bohužel vypadly ze hry, přestože přinejmenším jejich bučiny a rašeliniště by si statut národního parku zasluhovaly.

Sám obdivuji především rašeliniště na české i polské straně pohoří, která nemají přírodovědnou ani krajinářskou chybu. Široké ploché údolí podél dokonale meandrující Jizery, s mozaikou rozvolněných podmáčených smrčin, porostů kleče a otevřených ploch, místy připomíná severoamerickou divočinu. Nejsem závistivý, ale jizerskohorská rašeliniště tamním kamarádům trochu závidím. V krkonošských horách nic takového nemáme. Pokaždé, když na Úpském rašeliništi pod Sněžkou pozoruji pár zářivě žlutých konipasů citronových, vzácný sibiřský prvek naší avifauny, přeji si, aby tu úspěšně vyhnízdili. Nejen proto, aby už konečně uspěli, ale s idealistickou představou, že jejich mláďata příští rok přeskočí o kousek dál k západu, na subarktické rašeliniště Pančavy, a další rok už budou v Jizerkách. A v tamních rašeliništích doplní spolu s tetřívky a jeřáby popelavými „rašeliništní trojku“ ptačích klenotů. Zatím se to ale nedaří.

Co se naopak podařilo, je zařazení jizerskohorských rašelinišť mezi přeshraniční mokřady mezinárodního významu v rámci Ramsarské úmluvy. A úvodní krok byl spojen opět s Krkonošemi. Na slavnostní vyhlášení podobného česko-polského mokřadu v Krkonoších na podzim roku 2009 zavítal oficiální představitel Ramsarské úmluvy ze švýcarského Glandu. Při večerním posezení u piva s polským kamarádem Broniekem, skvělým geobotanikem, jsme mu děkovali za jeho chválu krkonošských rašelinišť - se sáhodlouhým dovětkem plným superlativů, že to ještě neviděl mokřady ležící kousek od našeho stolu směrem k západu. Patrně jsme byli přesvědčiví, hned druhý den se jelo do Jizerek a za pár týdnů byly dveře pro náš další mezinárodně významný mokřad otevřené. Do tří let byl vyhlášen na české straně hor, úřednické procedury na opačné straně hranice trvaly o něco déle, ale v lednu letošního roku jsme se dočkali - hned vedle krkonošského leží i náš druhý přeshraniční Ramsar Site s názvem Izera/Jizera River Valley.

Jak vidno, jedno pohoří se bez druhého neobejde. Takže teď už stačí jen počkat, až do Jizerek doputují konipasi citronoví - a pak dotáhnout do zdárného konce onen prastarý nápad: Krkonošsko-jizerskohorský národní park!

RNDr. Jiří Flousek, Ph.D., zoolog Správy Krkonošského národního parku věnující se ekologii obratlovců, zejména ptáků a savců. Více než 40 let je členem České společnosti ornitologické (www.birdlife.cz), od roku 2010 jejím předsedou.
Spoluzakládal občanské sdružení Namasté Nepál (www.namastenepal.cz) podporující chudé nepálské ženy a děti.