VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Klimatická změna ve střední Evropě přeje nejen živočichům (například u nás dříve vzácné kudlance nábožné, tu můžeme stále častěji potkat nejen na jižní Moravě) a rostlinám, ale i přivandrovalcům z řad vodních organismů.

Několik druhů invazních sinic pocházejících z jihovýchodní Asie a hojných v jižní Evropě se už na přelomu století objevilo na jižní Moravě a jižním Slovensku. S postupujícím časem zcela ovládly zejména mělké prohřívané vody. Mnohé z nich mají rády vodu se zvýšeným obsahem solí (více nebo méně jsou slané nejen brakické vody, ale v některých oblastech i ty vnitrozemské díky obsahu solí v půdách i zvýšenému odparu během suché části roku). Sírany obsažené v jihomoravských půdách zvyšují jejich úrodnost, tůně a rybníky jsou často mírně slané (není to pravidlem všude, půdy jsou mozaikovité). Chemismus vody připomíná sinicovým imigrantům vzdálenou domovinu, ze které ji přinesli tažní ptáci.

Ve vodě bohaté na živiny (obohacené trusem vodních ptáků sbírajících potravu v mělké vodě, ale také dlouhodobým přehnojováním rybochovných rybníků i splachy z polí a luk nebo dokonce komunálními odpady) nacházejí teplomilné sinice náročné na živiny zemi (či spíše vodu) zaslíbenou. Daří se jim natolik skvěle, že postupně zatlačují původní obyvatele, tedy sinice a řasy nacházené v těchto vodách po staletí, a mění vodu v nevábnou šedozeleně zakalenou tekutinu. Takto se například „zvrhly“ oblíbené rybářské Šutráky u Rakvic: počty sinicových buněk jsou zde o několik řádů vyšší než před deseti lety.

Po úspěšné kolonizaci jižních oblastí pokračují invazní sinice do dalších regionů. Posledních deset až patnáct let se s nimi setkáváme na koupacích pískovnách v Polabí a na rybnících po téměř celých Čechách a Moravě, například druhy Cylindrospermopsis raciborskii a Cuspidothix iisatschenkoi ovládající subtropické nádrže se staly výraznou složkou letního planktonu ve velkých třeboňských rybnících Svět a Opatovický. Rovněž jim zachutnalo živinami nadupané prostředí požárních nádrží, dosud sycených splaškovými výpustěmi, v některých jihočeských obcích. Některé druhy invazních sinic se (zatím ojediněle) objevily i v hlubokých jezerech vzniklých zaplavením povrchových uhelných dolů v severních a západních Čechách (např. Chrysosporum minderi popsaná z horských jezer a zasněžovacích nádrží).

Ačkoliv je tažení invazních druhů sinic obohacením mikroflóry našich vod o nové druhy, není to důvod k radosti. Naopak: jejich vitalita ve vhodných klimatických a živinových podmínkách je ohrožením současné biodiverzity nejen fytoplanktonu. Jak bude tento trend pokračovat, ukáže čas. Můžeme to alespoň zpomalit rozumným hospodařením v krajině, nepřitěžováním dalšími živinami.

Olga Lepšová Skácelová