Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

Ferdinand Bučina


Tomáš Rothröckl, č. 2/2021, s. 36

Právě se dostává na knihkupecké pulty kniha nazvaná prostě a výstižně, věnovaná životu a dílu významného fotografa a filmaře. Monografie, která by neměla uniknout pozornosti, jest dílem kolektivu autorů pod vedením editorů Tomáše Rasla a Kateřiny Vytejčkové, vnuka a vnučky Ferdinanda Bučiny.

I když Bučinovo jméno není dnešním generacím tak známé jako jména jeho souputníků, jimiž byli např. Karel Plicka, Karel Hájek, Rudolf Janda, Josef Sudek či jeho osobní přátelé Ladislav Sitenský a Sláva Štochl, rozhodně tohoto fotografa nelze považovat za zapomenutého. Ostatně o poznávání a popularizaci díla Ferdinanda Bučiny se dlouhodobě a soustavně stará spolek nesoucí jeho jméno.

Právě vydaná kniha je tak příležitostí k retrospektivnímu setkání s tímto významným autorem. Představuje Bučinu jako tvůrce s velmi širokým záběrem, který, ač rodák z Prahy, působil na mnoha místech naší vlasti. Přibližoval jako časopisecký fotograf čtenářům na svou dobu moderní reportážní formou život v méně známých koutech republiky, fotograficky mapoval život Prahy, byl výborným znalcem přírody, zabýval se i makrofotografií rostlin a živočichů. Zejména v poválečných letech byl však i žádaným tvůrcem filmového dokumentu.

Jako mladý objevil krásy a zádumčivost Podkarpatské Rusi. Svou výraznou stopu zanechal i zachycením života na kopaničářském pomezí Moravy a Slovenska. A právě tento odkaz, spočívající v kolekcích fotografií krajin a jejich obyvatel pořízených v období první republiky a během smutné doby potektorátní, je pro dnešní oko až romanticky líbezný. Nabízí skvělé sondy do života v tehdejších odlehlých a chudých oblastech našeho státu, což zdůrazňuje i jeden z autorů, historik a slavista Václav Štěpánek, který snad i proto nazval svůj příspěvek „Krajiny srdce“, ve kterém mimo jiné popisuje historický kontext Bučinovy tvorby.

Cílem hledáčku jeho fotoaparátu byli obyčejní lidé v autentickém prostředí kulturní krajiny a jejich pastevecké a zemědělské žití. Není proto náhodou, že další spoluautorka sociální antropoložka Gabriela Fatková vyzdvihuje Bučinovo dílo z pohledu našeho národopisného výzkumu a řadí jej na roveň dílům Plicky či Barana. Obdobně si etnolog Vít Trachtulec velmi detailně všímá Bučinových fotografií z Horňácka jako vzácného a jedinečného dokladu života někdejších obyvatel regionu, který si dodnes ponechává onu až výjimečnou úctu k folklornímu dědictví. Ostatně právě fotografie pořízené na dodnes malebných místech Horňácka, které jsou díky výstavám Bučinova díla místním lidem známy, nepochybně upevňují identifikaci místních se stále živými folklorními tradicemi.

Mimořádným počinem F. Bučiny, které autoři připomínají, je i jeho bohužel nevydaná publikace „Zrání. Vzpomínka na Javorník“, kterou vzdal hold dalšímu z překrásných koutů naší země.

Jiným nezpochybnitelným pilířem fotografova díla je dokumentace života města, odkud pocházel, tedy Prahy. Příspěvek „Bučinova Praha všední i magická“ historičky Marcely Starcové potvrzuje, že se autor dlouhodobě a soustavně věnoval životu Pražanů, zachytil dnes už zapomenutá řemesla a činnosti (vorařství, ledařství), ale i zajímavá a dnes často již zaniklá místa města i jeho periferií, zákoutí a život našeho hlavního města v období války i po ní. Není divu, že lze Bučinovo „Pražské nocturno“, vydané v roce 1957 v němčině, považovat za vrcholné dílo, které musíme vnímat jako jednu ze zásadních pragensií.

Celá kniha je uvedena podrobnou biografií Ferdinanda Bučiny z pera jednoho z editorů, profesionálního fotografa Tomáše Rasla, a je bohatě ilustrována Bučinovými fotografiemi, rukopisnými poznámkami, skicami, dokumenty, ukázkami titulních stránek dobových časopisů a obálek knih, či jejich maket. Grafická úprava je vkusně účelná a střídmá s akcentem kladeným na prezentaci černobílých snímků. V neposlední řadě je potřeba vyzdvihnout hodnotný i podrobný poznámkový aparát v podobě přehledných seznamů děl a výstav. Samozřejmostí je anglické resumé.

Především Tomáši Raslovi, ale i výtvarnici Kateřině Vytejčkové, se podařila výjimečná věc. Spolu s dalšími autory v této odborné monografii pro nás objevují celoživotní dílo svého předka, který mnoho dokázal a zanechal hlubokou stopu v dějinách naší fotografické a filmové tvorby 20. století. Tento nesporný počin si zaslouží náš obdiv a velkou úctu.

Tomáš Rothröckl


Knihu vydal Spolek Ferdinanda Bučiny v roce 2020, 224 stran. Bude možno objednat prostřednictvím www.ferdinand-bucina.cz.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu