Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

O jednom trsu koniklece


Kristýna Bradáčová, č. 2/2021, s. 41

Když jsem s prací v „koniklecové hlídce“ začínala, často se mi stalo, že lidé reagovali slovy jako: „A nepřeháníte to trochu… to už je snad trošku moc, ne… nepřehánějte!“ Byla jsem z toho mírně na rozpacích a zviklaná. Je to opravdu potřeba říkat lidem, aby nedělali krok z cesty? Vždyť se přece zas tolik nestane. Postupem času jsem ale názor změnila.

Při své první směně jsem si všimla místa, kde bych mohla stát snad pořád. Dva metry od cesty rozkvétal překrásný trs konikleců. A nebyla jsem jediná, kdo se nad ním rozplýval. Snad každý, kdo šel kolem, zajásal a potřeboval si ho vyfotit. Pro pěknou fotku udělal dva kroky z cesty. A další a další a další… Z tohohle místa bych mohla lidi vyhánět celý den. Když jsem přišla po pár dnech, všimla jsem si, jak je přes naši snahu tráva kolem krásného trsu ušlapaná.

A po třech dnech další směna. Místo před trsem už bylo odkryto na holou půdu, a navíc lidem už šlo dost těžko vysvětlit, že to není pěšina. Za několik dní už to na první pohled pěšina byla a eroze půdy mohla směle pokračovat, o pošlapaných poupatech konikleců kolem ani nemluvě. Toto místo samozřejmě nebylo jediné, podobné věci se vlastně dějí v celé rezervaci.

Kristýna Bradáčová


Více v předchozím článku V. Jurka: Pandemická situace v chráněných územích.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu