VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V letošním roce vyšla v nakladatelství Academia obsáhlá publikace, která podrobně pojednává o životě a díle Karla Absolona. Jeho osobnost je spojena především s objevováním a zpřístupňováním jeskyní Moravského krasu a také s archeologickými výzkumy na Moravě, korunovanými nálezem Věstonické Venuše. Začínal však jako zoolog studiem temnostní fauny. Absolon byl mimořádně úspěšným manažerem; dokázal své objevy zviditelnit a zpopularizovat. Byl však také člověkem nesmlouvavým, který na cestě za slávou neváhal použít ostré lokty.

Narodil se 16. června 1877 v Boskovicích. Jeho otec, lékař Vilibald Absolon, zemřel poměrně mlád na plicní chorobu. Absolonova matka Karla Absolonová-Wanklová (později Bufková) byla jednou ze čtyř dcer známého krasového badatele, rovněž lékaře, archeologa a speleologa Jindřicha Wankla. Již v dětství trávil Absolon hodně času se svým dědečkem při jeho výzkumech na Moravě a to zcela jistě ovlivnilo jeho životní dráhu. Na střední škole pak Absolon dosahoval spíše podprůměrných výsledků, nicméně v roce 1898 úspěšně odmaturoval.

Vysokoškolská studia zahájil v roce 1899 na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Již v tomto období aktivně navštěvoval Moravský kras. Ve Sloupských jeskyních zkoumal troglobiontní a troglofilní bezobratlé živočichy. Roku 1900 popsal nové druhy jeskynních chvostoskoků. Zároveň s těmito výzkumy začal provádět i průzkumy speleologické a ve Sloupských jeskyních učinil první objevy nových prostor. Největším Absolonovým úspěchem z dob jeho počátečních speleologických průzkumů byl v roce 1900 objev Nagelovy propasti. Zároveň pokračoval ve studiu a dokumentaci temnostní bezobratlé fauny, kterou začal doplňovat i revizí nasbíraného a determinovaného materiálu z mnoha jeskyní Evropy.

V letech 1901-1907 zorganizoval celkem pět výzkumných expedic na dno Macochy s cílem nalézt pokračování směrem k vývěru Punkvy v Pustém žlebu. To se mu sice v tomto období výzkumu nepodařilo, zato však pořídil řadu fotografií a map různých částí propasti. Zároveň pokračoval v systematických průzkumech a dokumentaci dalších jeskyní Moravského krasu, přičemž řadu jeskyní nebo částí známých jeskyní sám objevil.

V roce 1909 se Absolon spolu s dalšími členy sekce pro výzkum jeskyň při brněnském Klubu přírodovědném zaměřil na jeskyně v blízkém vývěru Punkvy v Pustém žlebu. Jedna z jeskyní byla klíčem k objevu prvních prostor Punkevních jeskyní, kam badatelé pronikli dne 26. září. Zároveň se členové sekce podíleli i na objevu pokračování Kateřinské jeskyně. V roce 1910 byly tyto jeskyně upraveny, elektricky osvětleny a zpřístupněny veřejnosti. Absolon tak začal naplno využívat i své již zmíněné mimořádné manažerské schopnosti. Zpřístupňovány pak byly další objevované části Punkevních jeskyní a v roce 1914 se je podařilo propojit se dnem Macochy, která tak mohla být také zpřístupněna veřejnosti. V letech 1908-1922 podnikl Absolon celkem 9 expedic do krasových oblastí Chorvatska, Bosny, Hercegoviny a Černé Hory, kde objevil a popsal řadu nových taxonů troglobiontních bezobratlých živočichů.

Ve 20. letech Absolon pokračoval v průzkumech a zpřístupňování Punkevních jeskyní po proudu i proti proudu Punkvy. Po odstřelení Wanklova sifonu v roce 1920 byly objeveny nejen jeskynní prostory protékané Punkvou ale i chodby a dómy s překrásnou krápníkovou výzdobou. O rok později byly již tyto části Punkevních jeskyní zpřístupněny na člunech. V tomto období se Absolon začal zabývat také archeologií. Když roku 1922 došlo při rozšiřování cesty v polích u Dolních Věstonic k náhodném nálezu shluku kostí mamuta, začal se Absolon o lokalitu zajímat. Po prostudování historických materiálů z oblasti zahájil v roce 1924 v místě nálezu první archeologické vykopávky. Lokalita výzkumu v Dolních Věstonicích se postupně rozšiřovala a rozsáhlé množství archeologických a paleontologických nálezů z období osídlení lovci mamutů před 25-30 tisíci lety bylo korunováno nálezem nejslavnějšího artefaktu moravské archeologie - Věstonické Venuše. Objev byl učiněn roku 1925. Absolon se pak významně postaral o obrovskou propagaci nálezů z této lokality hlavně v zahraničí. Na základě těchto objevů nechal Absolon vybudovat v brněnských Pisárkách pavilon Anthropos, kde roku 1928 představil výsledky svých prací formou atraktivní expozice. Projekt podporovali mj. T. G. Masaryk či Tomáš Baťa. Pavilon s expozicí původu a pradějin lidstva, který byl samozřejmě mnohokrát přemístěn a obměněn, patří dodnes k nejvýznamnějším hmatatelným monumentům Absolonovy práce.

Ve 30. letech Absolon dovršil své objevy na aktivním toku Punkvy v Punkevních jeskyních. Roku 1933 překonal soustavou pump poslední překážku - Zlý sifon a tím se podařilo propojit dno Macochy s Pustým žlebem také vodní cestou. Ve skalním masivu nad Zlým sifonem byla nad hladinou vystřílena chodba a od 1. července slavnostně zahájena vodní plavba Punkevními jeskyněmi v takovém rozsahu, jak je známa dnes. I v pokročilém věku pak Absolon organizoval průzkumné práce v řadě lokalit Moravského krasu. Jeho snahou bylo proniknout do hypotetického nejrozsáhlejšího jeskynního systému mezi ponory zdrojnic Punkvy a Macochou v severní části Moravského krasu. Tento dnes nejdelší jeskynní systém České republiky, Amatérskou jeskyni, však objevili speleologové Plánivské skupiny až v roce 1969, tedy 9 let po Absolonově smrti.

Nelze opomenout ani Absolonovu obsáhlou publikační činnost. Již od prvních let svého bádání na konci 19. století začal vydávat odborné články v našich, později i zahraničních časopisech. V roce 1905 vydává první svoji monografii Propasť Macocha. V této době začaly vycházet i sešitové díly výpravné velkoformátové publikace Kras Moravský a jeho podzemní svět. Od zpřístupnění Punkevních jeskyní a Kateřinské jeskyně vycházely aktualizované knížečky o Moravském krasu v podobě průvodců. Mezi tím vycházely Absolonovy odborné články a separáty o biospeleologických i speleologických výzkumech u nás i v zahraničí. Od 20. let pak psal i články a publikace archeologického zaměření. Na sklonku života připravoval Absolon několik obsáhlých publikací o výzkumech na Balkáně, které však vydány nikdy nebyly, zůstaly pouze v unikátní rukopisné podobě. Zároveň připravil i obsáhlé dvoudílné dílo Moravský kras, které vyšlo v nakladatelství Academia až 10 let po jeho smrti. Karel Absolon zemřel v Brně 6. října 1960 ve věku 83 let.

Petr Zajíček (1965) se již přes 20 let zabývá popularizací výzkumu jeskyní nejen v České republice, je zkušeným fotografem podzemních prostor a je spoluautorem monografie o Karlu Absolonovi, která vyšla v letošním roce. Kromě toho napsal dalších 5 knih o jeskyních. Pracuje v oddělení péče o jeskyně na Správě jeskyní ČR.