VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V letošním roce oslavily národní parky Podyjí a Šumava a chráněné krajinné oblasti Broumovsko, Poodří a Železné hory 30 let své existence. Pro českou ochranu přírody a krajiny celkem významný rok. Na zemědělství a s ním související stav české a moravské přírody a krajiny bude mít zásadní vliv právě dokončovaný Strategický plán podpory Společné zemědělské politiky EU 2021-2027. Evropská unie podmiňuje čerpání zemědělských subvencí dodržováním dvou základních strategií - od zemědělce ke spotřebiteli a v oblasti biologické rozmanitosti. Mezi pilíře biologické rozmanitosti zemědělské krajiny patří její pestrá struktura a také šetrné využívání. Během své téměř pětadvacetileté praxe referenta státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny jsem vyzkoušela leckterou slepou cestu, ale našla též některé funkční postupy, jak sladit zemědělství a ochranu krajiny. Věřím, že mohou být inspirací i jinde, proto mi dovolte, abych se o své zkušenosti podělila.

Oblast Podyjí byla soustavně osídlena již od počátku neolitu a k této době také datujeme její první zemědělské obhospodařování. V době bronzové a zejména v laténu intenzita hospodaření postupně vzrůstala díky příznivým půdním a klimatickým podmínkám i technologickému pokroku. Razantních změn krajiny zůstala pro svoji nepřístupnost ušetřena většina strmých svahů říčního kaňonu. Výjimkou byly pasené stráně, dnes již minimálně století opuštěné, a také louky, které vznikly v blízkosti vodních mlýnů na řece Dyji, nebo proslulá vinice Šobes, kde se vinná réva pěstovala již od středověku. V příznivějším terénu mimo kaňon vznikly během staletí postupným odlesňováním plochy orné půdy, sadů nebo vinic. Na méně úrodných plochách se za přispění dlouhodobé pastvy postupně vyvinula unikátní keříčková vegetace vřesovišť a stepních lad. Šíře jednotlivých typů biotopů je proto v národním parku (NP) Podyjí unikátní i z celorepublikového hlediska a řada těchto typů biotopů by bez pravidelné a dlouhodobé péče člověka-zemědělce zcela jistě zanikla.

Zemědělské hospodaření v celém příhraničním regionu Znojemska je zatíženo následky řady společenských veletočů zejména v posledním století. Počínaje masovým odchodem česky mluvícího obyvatelstva po připojení tzv. sudetoněmeckých území k nacistickému Německu, který byl následován mnohem větším poválečným odsunem moravských Němců, přes éru kolektivizace zemědělství až po masivní dodnes trvající trend samozřejmého používání průmyslových hnojiv a prostředků ochrany rostlin. Ani v tržním prostředí se způsoby hospodaření na zemědělské půdě a vztah k ní příliš nezměnily. Následky můžeme sledovat napříč celou republikou - eroze, utužení půdního horizontu, nedostatek organické hmoty v půdě atd. Negativní ovlivnění kdysi pestré struktury krajinné mozaiky se vinou intenzivní průmyslové velkovýroby a honby za maximální efektivitou ještě prohloubilo. Přispěly k tomu krátkozraké prodeje velkého objemu státní půdy omezenému počtu subjektů i systém zemědělských dotací preferující platbu na plochu a nikoliv na výsledek. Starým šlechtickým rodům (na jižní Moravě např. Liechtensteinům) trvalo více než 300 let, než uspořádaly svoji pozemkovou držbu do soudržného, výnosného a trvale udržitelného celku. Výsledkem byl hospodářský komplex vzájemně se podporujících prvků od lesnictví přes zemědělství až po zpracovatelský průmysl či územní plánování. Naopak některé podnikatelské subjekty v porevoluční éře prakticky opanovaly zemědělskou prvovýrobu na celých katastrech i zpracovatelský průmysl za méně než 20 let, ovšem bez návaznosti na další součásti krajiny a bez ohledu na její mimoprodukční funkce.

Pro ochranu NP Podyjí je klíčovým faktorem krajina ochranného pásma a hospodaření v ní, protože značná část pozemků je situována na svazích ukloněných dovnitř národního parku k údolí Dyje. I proto se Správa NP snažila získat příslušnost hospodařit na řadě zemědělských pozemků ve vlastnictví státu (neoprávněně rozorané trvalé travní porosty, pozemky nad vodními plochami, v dráhách soustředěného odtoku či na vrcholech erozních svahů apod.), aby mohly být využity pro potřeby ochrany přírody a krajiny. Proces převedení státní půdy od Státního pozemkového úřadu (dříve Pozemkového fondu ČR) do příslušnosti hospodaření Správě NP byl však velmi zdlouhavý a nebyl ani po 30 letech existence národního parku dokončen!

Nejrychleji se podařilo zlepšit stav zemědělských pozemků ve vlastnictví státu, kde již Správa NP příslušnost hospodařit měla. Tyto pozemky byly místy zatravněny, někde zalesněny, některé jsou propachtovány zemědělským subjektům, které byly ochotny na nich hospodařit šetrně, na jiných byl zaveden speciální management ve vlastní režii Správy NP. Na tomto příkladě se ukázalo, jak je i v případě zemědělské půdy důležité a ve své podstatě i nejlevnější, aby co nejvyšší podíl pozemků v národním parku byl ve státním vlastnictví. Kromě možnosti nastavení ochranářského managementu tzv. „na míru“ nemusí být vypláceny také újmy za případné omezení zemědělského hospodaření.

Velkým přínosem pro šetrné zemědělské hospodaření byl nástup agro-environmentálních opatření v rámci Programu rozvoje venkova (nyní agro-environmentálně-klimatická opatření), z nichž je vyplácena podpora vázaná na hospodaření s respektem ke krajině a biodiverzitě. S pomocí těchto titulů jsou obhospodařovány velké celky vřesovišť a stepních trávníků ve východní části národního parku, louky v údolí Dyje nebo v čížovské enklávě. Významná je rovněž podpora integrované produkce révy vinné, neboť vinice tvoří zejména ve východní části ochranného pásma národního parku značnou část pozemků a jejich podíl stále roste. Velmi příznivě lze také hodnotit trend zvyšování podílu ploch ekologických vinic v ochranném pásmu.

Bezesporu nejvýznamnější změnu pro zemědělské pozemky NP Podyjí za posledních 30 let však přinesla novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, která je účinná ode dne 1. června 2017. Pro Podyjí byla klíčová novelizace ustanovení týkajících se přímo zemědělství, neboť novelou bylo na celém území národních parků zakázáno používat biocidy a na pozemcích mimo zahrady také umělá hnojiva, kejdu, silážní šťávy nebo pozemky vápnit. Tato pravidla se prakticky neslučují s konvenčními systémy zemědělské produkce a věcně odpovídají systémům ekologického zemědělství ve smyslu zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Správa NP proto následně vydala všem zemědělským subjektům hospodařícím na území národního parku rozhodnutí, ve kterém přesně specifikovala s ohledem na nové zákonné podmínky způsob zemědělské výroby na jimi obhospodařovaných pozemcích na území národního parku. Od této chvíle tudíž na území NP Podyjí hospodaří všichni zemědělci ekologicky (ať už jako registrovaní ekologičtí zemědělci, nebo bez registrace), což je jistě meta, která stojí za zmínku.

Výše zmíněná novela se příliš nedotkla režimu v ochranném pásmu, protože možnosti ovlivnění zemědělského hospodaření ze strany orgánu ochrany přírody jsou v tomto případě značně omezené. Přesto se leccos dobrého podařilo realizovat i zde, a to zejména na pozemcích s příslušností hospodaření Správy NP, přičemž některé z nich byly získány i výkupem. Téměř 13 ha skladebných částí územního systému ekologické stability (ÚSES) přineslo výraznou změnu zemědělské krajiny v Lukově a na Hradišti u Znojma. Další pozemky byly zatravněny, postupně jsou obnovovány staré sady nebo byly založeny nové prvky rozptýlené zeleně - stromořadí, aleje, remízky nebo skupiny solitérních stromů. Pokud jsou stromořadí či aleje vysazovány mezi zemědělskými pozemky, používáme velké spony (např. 15 m), aby byla zajištěna průjezdnost pro velkou zemědělskou techniku. Tím se značně snižuje riziko poškození výsadeb při hospodaření a krajinné prvky jsou i lépe akceptovány zemědělci. K omezení splachů biocidů do území národního parku byly na zemědělských pozemcích lemujících jeho hranici stanoveny pásy, v nichž není povoleno užívat biocidů a umělých hnojiv. Pokud v těchto pásech leží státní pozemky s příslušností Správy NP hospodařit, byly na několika místech zatravněny, případně tu byly vytvořeny sukcesní pásy k plynulému přechodu mezi polem a lesem. Všechny tyto krajinné formace přispívají k větší ekologické stabilitě ochranného pásma národního parku, lepšímu hospodaření s vodou i ke zvýšení jeho druhové diverzity.

Příklad NP Podyjí a jeho ochranného pásma ukazuje, že i při zachování zemědělské velkovýroby lze dosáhnout jistého pokroku ve prospěch pestrosti a stability krajiny. Prostřednictvím realizace skladebných částí ÚSES, zatravňování, tvorby ochranných lemů podél chráněných území či citlivých biotopů i dalších drobných krajinotvorných opatření se situace postupně zlepšuje. O to smutnější pohled se však ekologicky smýšlejícímu člověku naskytne za hranicemi našeho chráněného území. Velké lány se 32 let po sametové revoluci prakticky vůbec nezměnily. I maximální velikost dílce půdního bloku pro jednu plodinu o výměře 30 ha, jak byla nově nastavena jako jedna z podmínek pro čerpání základních podpor, se jeví v obrovských lánech jižní Moravy jako poněkud bezzubá. Může malý ostrůvek v Podyjí zachránit naši zemědělskou krajinu? Možná ne, ale vyzkoušené postupy mohou napomoci těm, kteří by chtěli zlepšit nějaký další kousek naší krajiny.