VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Možná se budete ptát, proč právě takovýto titulek v časopise, který se zabývá problematikou ochrany přírody. Odpověď je jednoduchá. Účinná ochrana přírody nemůže fungovat bez účasti vlastníků půdy, zemědělců a lesníků. Nemůže fungovat bez přispění osvícených hospodářů. Právě způsob hospodaření drtivé většiny rodinných farem je příznivý pro zlepšování životního prostředí, pro udržování živé půdy a vytváření pestré krajiny, která vedle funkce produkční má i všechny funkce mimoprodukční, bez nichž bychom neměli stabilní životní prostředí.

Rodinné farmy jsou protiváhou velkých agropodniků hospodařících velkoplošným intenzivním způsobem, který nebere ohledy na mimoprodukční aspekty krajiny. Výsledkem podnikání agropodniků je narušená fádní krajina bez krajinných prvků a biodiverzity. Krajina, která nezadržuje vodu, krajina s degradovanými půdami a rozšířenou větrnou i vodní erozí. Velké agropodniky podnikají většinou na pronajaté půdě pro co největší momentální zisk a snaží se maximalizovat produkci bez dlouhodobého výhledu do budoucnosti.

Rodinné farmy hospodaří většinou na svých pozemcích a tam, kde pracují, tak také celé rodiny po generace žijí a majetku, který se dědí z generace na generaci, si váží. Tím majetkem je půda a krajina, kterým péče a láska hospodářů svědčí. Lokality, kde hospodaří sedláci z rodinných farem, pozná člověk snadno. Rozdíl od okolních ohromných agrolánů řepky, kukuřice a pšenice bývá na první pohled znatelný. Sedláci hospodaří na menších honech polí, střídají více různých plodin, využívají k zelenému hnojení meziplodiny, časté jsou různé biopásy a úhory. Skoro na každé rodinné farmě najdete různá hospodářská zvířata chovaná přirozeným způsobem s ohledem na jejich životní a biologické potřeby. Mezi poli mívají dostatek různých krajinných prvků, ať už jsou to meze, kamenné snosy, nelesní zeleň ve formě alejí, remízků nebo jednotlivých solitérních stromů. Mnohde na jejich pozemcích uvidíte rybníky, tůně nebo různé mokřady. Přestože často produkují regionální výrobky s vyšší přidanou hodnotou, aby se na menších výměrách uživili, tak jejich hospodaření v krajině je většinou extenzivní a výrazně přispívá ke tvorbě krajinného rázu oblasti a vytváření biotopů pro pestrou škálu rostlin a živočichů. Výjimkou nejsou ani opravené drobné sakrální památky, zřízená odpočívadla, rozcestníky a opečovávané studánky. Bohužel tato hospodářství jsou v současnosti v České republice oázami v poušti většinového velkoplošného intenzivního využívání krajiny, které je dědictvím násilné komunistické kolektivizace z padesátých let minulého století, následného procesu paradoxně nazvaného „intenzifikace zemědělství“, který probíhal od 70. let 20. století a docházelo při něm ke sjednocování původních jednotných zemědělských družstev do velkých podniků a následných špatných řešení po roce 1989. Na tak dlouho dokázala komunistická ideologie rozvrátit náš venkov, zlikvidovat staré tradice, přerušit kontinuitu selských rodů a výrazně poškodit krajinu. Ve srovnání s okolními zeměmi, a to nejen západu, ale i Polska a Maďarska, kde selský stav žije, kde rodinné farmy jsou základem zemědělství, venkov je životaschopný a krajina je pestře strukturovaná, naše země výrazně zaostává a preferováním velkých agropodniků jde špatnou cestou do slepé uličky vylidněného venkova, degradované půdy, fádní krajiny bez života a celkově poškozené přírody.

Dlouhé roky marně poukazujeme na příklady okolních zemí. Vždy nám bylo odpovědnými resortními orgány i vládnoucími politiky odpovídáno, že u nás je situace zcela jiná a zkušenosti a příklady ze zahraničí se nedají u nás využít. Proto jsme v Asociaci soukromého zemědělství ČR v roce 2018 vytvořili, společně ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou Suchdol a výraznými osobnostmi, jako jsou prof. Bedřich Moldan, prof. Jakub Hruška a rektor ČZU prof. Petr Sklenička, program nazvaný Pestrá krajina. Program má za úkol vyhledávat na území České republiky rodinné farmy a sedláky, kteří hospodaří tradičním způsobem a jsou českým nebo moravským příkladem dlouhodobého trvale udržitelného hospodaření, při němž se snoubí místní regionální produkce potravin a dalších výrobků s péčí o krajinu a půdu. Vytvořili jsme několik kritérií, která pokud jsou splněna, tak rodinná farma získá certifikát Pestrá krajina pro příslušný ročník. Rodinné farmy, které získají tento certifikát potom prezentujeme na všech možných platformách a v médiích jako příklady dobré praxe hodné následování a podpory společnosti. Rodinné farmy s certifikátem Pestrá krajina byly odbornou komisí v tom konkrétním roce posouzeny a uznány jako hospodářství, která produkují potraviny a přitom zlepšují stav krajiny a půdy a posilují mimoprodukční funkce krajiny. Tím vykonávají v době klimatické krize velice potřebnou společenskou službu a pomáhají adaptovat naše území na extrémní výkyvy počasí a probíhající klimatickou změnu. Pestrá krajina má za sebou již čtvrtý úspěšný ročník a jeho vyhlášení proběhne jako každý rok na konferenci v budově velké auly na ČZU Suchdol 26. ledna 2022.

Rodinné farmy a sedláci jsou popelkou a na okraji zájmu Ministerstva zemědělství ČR a ostatních státních institucí a mají mnohem menší podporu státu než „jezeďácké“ agrárnické podniky.

Program Pestrá krajina tedy má za úkol pomoci stávajícím rodinným farmám ve zlepšení podmínek pro jejich práci, má pomoci zvednout informovanost o tomto způsobu života a obživy, má přispět ke vzniku nových rodinných farem, kde budou pracovat noví hospodáři, ze kterých se opět stanou svobodní, soběstační sedláci žijící v souladu s okolní přírodou. Má také dopomoci k vytvoření a přijetí zákona o rodinných farmách. Budeme-li podporovat obnovu venkova, znovuvytvoření pestré krajiny, rodinné farmy a „svého místního sedláka“, podpoříme tím zároveň ochranu přírody v naší zemi.

Daniel Pitek (1966) je soukromě hospodařící rolník a lesník v Černčicích pod Milešovkou, člen Rady Asociace soukromého zemědělství ČR. Za rok 2015 získal Cenu Josefa Vavrouška.