Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Kůrovcové cesty


Václav Štěpánek, č. 4/2021, s. 38
Přírodní park Halasovo Kunštátsko.
Přírodní park Halasovo Kunštátsko. Foto V. Štěpánek

Řekl bych, že na kůrovcové kalamitě v současnosti není možná ani tak nejhorší to, že zmizely hektary smrkového lesa. Zmizely totiž často na místech, kde neměl smrk v rámci lesního vegetačního pásma co dělat. Rovněž zmizely lesy z bývalých polních a lučních pozemků, a to jak v pohraničí, kde došlo po odchodu (eufemisticky řečeno) německého obyvatelstva k dramatickému úbytku hospodářské půdy na úkor právě lesů (často uprostřed hlubokých lesů naleznete kamenné meze vyskládané z polí, terasy a další znaky dřívějšího obhospodařování), tak třeba na Českomoravské vysočině, která je dnes o polovinu více zalesněna než na konci 19. století. Kůrovec je tak dědictvím špatného hospodaření v lesích v dobách minulých, které se ale příliš nezměnilo ani v dobách současných.

Kůrovcová těžba se ovšem na mnoha místech uskutečňovala či stále uskutečňuje bez ohledu na cokoli jiného. Kubíky se rubou způsobem, který připomíná doby úderníků na šachtách. Výsledkem jsou kilometry naprosto neprůchodných cest rozježděných harvestory tak, že už nikdy nebudou použitelné. Hluboké bahno, paseky k nevíře poježděné těžkými stroji, na nichž zůstávají tuny dřeva, ať už větví, ať už slabších klád a odřezků, které nikdo neodstraní, metry klád zapřených jen tak o živé buky… Úkol je splněn, kubíky jsou vytěženy. O nápravu se nikdo ani náznakem nepokouší, ona často už ani není možná. Firma bez ohledu na cokoli zdevastuje cesty či vytěžená místa a odjede. Lesním hospodářům, v případě Lesů ČR, je to zřejmě úplně jedno (čest výjimkám). Jako balzám na duši pak člověk přivítá malé kousky soukromých selských či obecních lesů, které kůrovce také nebyly ušetřeny, ale kde jsou větve z těžby, většinou citlivě, vytahány z paseky, poskládány a připraveny k využití, zbytek lesa upravený, podobně i lesy šlechtické. Holt, majitelé mají smysl pro povinnost a také pro dědictví předků a pohlídají si to. Ale i jim často zbydou jen oči pro pláč, pokud se přes jejich cesty a pozemky přeženou těžké těžařské mechanismy a zanechají za sebou spoušť horší než tu zanechanou tureckými nájezdníky v 17. století (viz vpravo článek starostky Jasenné Dany Daňové). S naprosto neprůchodnými či alespoň zásadně poškozenými lesními cestami se tak budeme setkávat dlouhá léta. Možná časem nějak zarostou, ale historii věků, do nich vepsanou, již nikdo neobnoví.

Václav Štěpánek

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu