VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

„Byl jsem tam všude,“ reagoval nedávno můj otec při rozhovoru s několika známými u stolu na verandě na jejich obdivné pohledy a nevědomky tak citoval slova kouzelníka Arnoštka z Vančurova Rozmarného léta.

Až po pár dnech jsem si uvědomil zázračnou povahu té chvíle, kdy otec sám sobě náhle uvěřil, že na všech těchto místech, která snad toužil uvidět (a možná ani ne), o kterých však vlastně měl sotva jen povědomí, že tedy na těchto místech skutečně BYL! Ne jako ve zhmotnělých vzpomínkách, protože v tomto smyslu nebylo na co vzpomínat, ne jen ve své představivosti. Být, být právě teď, tady a právě proto i tam, v Alpských kopcích na jihovýchodě Francie v nejznámějších stoupáních slavné Tour de France. Být tam svou myslí, tehdy stejně jako teď. Ano, byl jsem tam, jen jsem to dosud nevěděl, náhle jsem se rozpomněl, ano, vím to, teď už to vím! Není již třeba nic předstírat, dokazovat, ale celou svou bytostí, jak je to prosté, být. Uvěřit.

I takovými cestami vede snad cesta do krajin vlastního srdce, cesta do míst jinak z nejrůznějších důvodů nedostupných, vzdálených, zapovězených. Prohraných? Ze svého útlého dětství si pamatuju, jak otec vyprávěl, že ve škole míval rád zeměpis, že v něm nad spolužáky vynikal. A dokazoval to při různých příležitostech v paměti uloženou znalostí zemí, měst a míst, jako by měl před sebou rozloženy mapy všech světadílů. Vidím ho, jak vyjmenovává moře a oceány, ale taky městečka a vesnice u nás. A jak vzpomíná, že si je ve škole kreslil barevnými pastelkami do sešitu. Všude tam přece byl(?).

Nevím, ale právě nedostupnost, nepřítomnost nějaké věci, osoby, situace, učinila je mnohem naléhavějšími, přítomnějšími, bližšími… Jako je přítomen někdo, kdo chybí, místo již nedostupné. Jak přítomné je takto samo bytí…

Petr Veselý

Petr Veselý je malíř, básník a výtvarný pedagog. Žije v Brně-Jundrově. Vydal básnické sbírky Jundrov a Kovadlina (Větrné mlýny 2014, 2021). V roce 2009 mu byla udělena Cena města Brna.