Čtení na tyto dny

Dětská prosba

Přivez mi něco živého -
- utíká Katka k tatínkovi
startujícímu mezi paneláky auto

Něco živého  Určitě
Nezapomeň tati

(Jindřich Zogata)

 

 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Byl jsem tam všude


Petr Veselý, č. 4/2021, s. 44

„Byl jsem tam všude,“ reagoval nedávno můj otec při rozhovoru s několika známými u stolu na verandě na jejich obdivné pohledy a nevědomky tak citoval slova kouzelníka Arnoštka z Vančurova Rozmarného léta.

Až po pár dnech jsem si uvědomil zázračnou povahu té chvíle, kdy otec sám sobě náhle uvěřil, že na všech těchto místech, která snad toužil uvidět (a možná ani ne), o kterých však vlastně měl sotva jen povědomí, že tedy na těchto místech skutečně BYL! Ne jako ve zhmotnělých vzpomínkách, protože v tomto smyslu nebylo na co vzpomínat, ne jen ve své představivosti. Být, být právě teď, tady a právě proto i tam, v Alpských kopcích na jihovýchodě Francie v nejznámějších stoupáních slavné Tour de France. Být tam svou myslí, tehdy stejně jako teď. Ano, byl jsem tam, jen jsem to dosud nevěděl, náhle jsem se rozpomněl, ano, vím to, teď už to vím! Není již třeba nic předstírat, dokazovat, ale celou svou bytostí, jak je to prosté, být. Uvěřit.

I takovými cestami vede snad cesta do krajin vlastního srdce, cesta do míst jinak z nejrůznějších důvodů nedostupných, vzdálených, zapovězených. Prohraných? Ze svého útlého dětství si pamatuju, jak otec vyprávěl, že ve škole míval rád zeměpis, že v něm nad spolužáky vynikal. A dokazoval to při různých příležitostech v paměti uloženou znalostí zemí, měst a míst, jako by měl před sebou rozloženy mapy všech světadílů. Vidím ho, jak vyjmenovává moře a oceány, ale taky městečka a vesnice u nás. A jak vzpomíná, že si je ve škole kreslil barevnými pastelkami do sešitu. Všude tam přece byl(?).

Nevím, ale právě nedostupnost, nepřítomnost nějaké věci, osoby, situace, učinila je mnohem naléhavějšími, přítomnějšími, bližšími… Jako je přítomen někdo, kdo chybí, místo již nedostupné. Jak přítomné je takto samo bytí…

Petr Veselý


Petr Veselý je malíř, básník a výtvarný pedagog. Žije v Brně-Jundrově. Vydal básnické sbírky Jundrov a Kovadlina (Větrné mlýny 2014, 2021). V roce 2009 mu byla udělena Cena města Brna.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu