Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Zmije polní a zmije lesní


Roman Zajíček, č. 4/2021, s. 49

Jednoho dne se mi před lety na displeji telefonu rozsvítilo číslo Městské policie Brno. Hovor začal klasicky: „Jste prosím v Brně? Máme nahlášenou zmiji ležící před portálem Husovického tunelu.“ Odpověděl jsem, že v Brně jsem, na hada se určitě zajedu podívat, ale pokud to je zmije, tak se určitě nejedná o naši zmiji obecnou, ale jiný druh a had musel někomu utéct z terária, protože zmije obecné v Brně ani jeho blízkém okolí nežijí a nikdy nežily. Mírně rozpačitě mi bylo sděleno, že se určitě jedná o zmiji, protože paní, co nález nahlásila, se v hadech určitě vyzná, protože jim sdělila, že pracuje v brněnské zoo. To mě začalo zajímat a ptal jsem se, kde k nálezu došlo. Dozvěděl jsem se, že zmije leží na svahu Husovického tunelu před jeho portálem, vyhřívá se a paní i hlídka jsou stále na místě. Na nic jsem nečekal a vyrazil. Před tunelem na chodníku stálo auto Městské policie s majáky a starší paní, která mi ukazovala na svah, kde se vyhříval had. Jak jsem již dopředu tušil, nejednalo se o zmiji, ale o užovku hladkou. Ke zděšení policistů i staré paní jsem hada chytil holou rukou a vysvětlil jim, že se opravdu jedná o neškodnou užovku hladkou, která má ráda suché teplé biotopy a osluněný svah Husovického tunelu je pro ni úplně ideální. Stejně jako tady, žije na mnoha místech v okrajových částech Brna a například
v Husovicích se ráda vyhřívá mezi pražci na okraji kolejí. Pobaveně jsem se paní zeptal, proč byla tak sebejistá v tvrzení, že se jedná o zmiji, a kde v Zoo Brno pracuje. Po pravdě přiznala, že tam už nepracuje, ale pracovala tam před lety - prodávala vstupenky při vstupu. Její herpetologickou kvalifikaci jsme tedy znali, ale paní si stále trvala na svém: „A je to zmije, určitě je to zmije, poznám ji, když jsem byla malá, naučil mne je poznávat starý pan hajný Jedlička a ten se v hadech vyznal! Do dneška si pamatuji, že existují dva druhy zmije, zmije lesní a zmije polní!“ Usmál jsem se, že se hajný Jedlička v hadech moc nevyznal, protože ani jeden z těchto druhů neexistuje. Teprve za chvíli mi došlo, jaký pozorovací talent hajný Jedlička asi měl, a opatrně jsem se paní zeptal, jaká z těch dvou druhů zmijí to tedy podle ní je. Bez zaváhání odpověděla, že samozřejmě zmije polní, protože ta má ráda teplo, zatímco zmije lesní má ráda les a vlhko. A že zmije polní má tu klikatou čáru takovou divnou, zatímco ta lesní ji má větší a širší. A byl jsem doma. Hajný opravdu nebyl herpetolog, ale byl skvělým pozorovatelem přírody. Naše zmije obecná má opravdu na zádech silnou nepřerušovanou černou čáru, má ráda chladnější místa na okrajích vlhkých lesů a lesní osluněné paseky. Užovka hladká nemá na zádech klikatou čáru, jen množství jednotlivých skvrn a má ráda suché, teplé osluněné stepní lokality. Aniž tedy hajný znal názvy obou hadů, pojmenoval si je podle biotopů jako zmiji lesní a zmiji polní, dokonale to podle místa jejich výskytu na tyto druhy sedí. Paní jsem vysvětlil, že její zmije polní je ve skutečnosti neškodná užovka hladká, poděkoval jsem jí za nález, hada jsem poponesl dále od tunelu, vypustil zpět do přírody a vrátil se zpátky do kanceláře. Od té doby si pokaždé, když potkám v přírodě zmiji nebo užovku hladkou, vzpomenu na starého hajného Jedličku a jeho krásné pojmenování našich dvou druhů plazů - zmije lesní a zmije polní…

Roman Zajíček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu