VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jana Táborská (1973) po studiu oborů ochrana životního prostředí na Masarykově univerzitě a krajinná ekologie na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně pracovala jako botanička v NP Podyjí ve Znojmě. Od roku 2003 žije v Maďarsku, kde pracuje na katedře botaniky a v botanické zahradě Eszterházy Károly katolické univerzity v Egeru. Několik let kreslila rostliny do Maďarské květeny. Její ilustrace rostlin a živočichů byly publikovány v přírodovědných periodikách a knihách (např. Flora Pannonica, Kitaibelia, Thayensia, Global Ecology and Conservation, Biotropica, Flora of Gabon, Bombina).

Ptát se botaničky, jak se dostala ke kreslení rostlin, je asi zbytečné… tak trochu jinak; co bylo dříve: chuť kreslit, přenést na papír tvary a barvy rostlin, protože jsou prostě krásné, nebo snaha zdokumentovat, zachytit spatřené, přesně, rozpoznatelně?

Asi obojí. Ale na začátku byly určitě jen ty tvary, barvy přišly na scénu až mnohem později. Nevím přesně, jestli to bylo v maďarské pustě, kde mají pár zvláštních kytek, které u nás nerostou nebo jsou extrémně vzácné - ty asi skončily ve skicáku mezi prvními. Anebo to byl výlet do Středomoří, kdy jsem už na odjezdu nechala svůj foťák na letišti a zbylo mi tedy jen pero a papír. A nakonec jsem byla ráda, vznikly z toho narychlo črty trav, jetelů, orchidejí a jiných „drobniček“, ve kterých jsou ty vzpomínky parádně uchované.

Kdy jsi s kreslením začala? Bylo to pozvolné, nebo lze najít nějaký milník?

Já si jako první pamatuji samozřejmě princezny a tu chválu, co jsem za ně dostávala. A pak to byla určitě paní učitelka výtvarky na základce, která byla přísná a chtěla, abychom nakreslili opravdu to, co vidíme, a věděla, jak na to. Vzala nás třeba kreslit ven starou zeď a strom a dvůr - to bylo tehdy divné, taky chtěla, aby ti hasiči, co jsme je kreslili, měli chodidla, tedy boty, tak dlouhé jak hlavu - kdo to nedá, má za pět. Prostě nás naučila koukat, to mě fascinovalo. Na výšce jsem pak kreslila plakáty pro brontíky - černobílé - líp se to kopírovalo. To mě bavilo, vymýšlet něco, co upoutá - myšlenkou, humorem či podivností.

Kromě kreseb rostlin máš několik kreseb ptáků, motýlů, ilustrovala jsi Klíč k určování čmeláků. Jak moc je to jiné kreslit místo rostliny čmeláka? Kreslila jsi jen podle fotek? Měla jsi k tomu dopředu nějaký manuál od odborníků „co má být vidět“? Nebo se tyhle detaily řešily v průběhu, nad kresbami?

Vědeckou ilustraci musí člověk kreslit co nejvěrněji, já spíš znám kytky, takže čmeláka či jiné zvíře musím nakoukat z pokud možno dobrých fotek nebo obrázků. To ale platí i pro rostliny. Vždy se snažím posbírat co nejvíc podkladů, třeba i klíčů, nákresy detailů, popisy, a ano, konzultace s odborníky jsou velmi důležité. Stalo se mi, že jsem malovala kuňku žlutobřichou, a nakonec jsem dostala pochvalu za „krásného hybrida“ kuňky obecné - takže všechno znova… (fotky na internetu jsou někdy špatně určené).

Kromě vědecké ilustrace kreslíš i snivé kresby pro děti i pro dospělé. Volné i na konkrétní zadání - Jóga karty pro děti, ilustrace ve Slabikáři nejen pro sborové zpěvačky, v knížce Nezhášejte světýlka: O dětské moudrosti a rodičovském neštěstí či obrázky do Kalendáře pro ÚHUL Brandýs nad Labem… Jsou to dost rozdílná zadání. Práce na zakázku může být výzvou, často radostí, ale často také zdrojem pochyb a nejistot, zda člověk našel tu správnou řeč, správný kód… potrápila tě některá? A naopak, co z toho šlo nejlépe?

Volná zadání jsou vždy lepší, ale i tak je dobré zjistit, jak moc konkrétní představu má zadavatel. Někdy dostanu i příklad stylu, jak by to mohlo vypadat, a někdy radši opatrně namaluji 2-3 obrázky a hned je pošlu, jestli by to tak vyhovovalo. Tím se ta nejistota trochu smaže. Co z toho se mi kreslilo nejlépe? Asi ilustrace do knížky Nezhášejte světýlka. Zaprvé text obrázky načrtl sám o sobě a zadruhé jsem použila digitální kreslení, které do toho vneslo nové možnosti, jak si s tím hrát. Co se mi kreslilo zpočátku těžko, to byly obrázky na psychologická témata, spousta cizích slov, kterým jsem nerozuměla - musela jsem si je nejdřív vyjasnit, a pak už to šlo. Z rostlinné tvorby jsou pro mě stále výzvou ostružiníky - musí být totálně přesně nakreslené, v klíči je jejich popis většinou velmi rozsáhlý, maluji je skoro vždy z konkrétních, pečlivě vybraných herbářových položek a občas to musím přemalovat.

Máš nějaký kreslířský sen? Vysněné zadání? Krajinu, v které bys chtěla putovat a kreslit?

Určitě bych se chtěla naučit rychlou skicu, prostě být na výletě a zachytit krajinu, architekturu, lidi, cokoliv, co tam v tom okamžiku je - je to můj okamžik a vím, že se o něj budu chtít později podělit. Ano, i s fotkou to lze, skoro, ale fotek je mnoho, a tak nějak se ztratí a zapadnou. S vlastním rukopisem by to mohlo být jiné. Pak bych ráda jednou koukala přes rameno těm kreslířům, kteří malují pro velké botanické zahrady nebo muzea. To musí být velice náročná práce a to bych ráda zkusila - něco se od nich přiučit.

S Janou Táborskou rozmlouval Petr Čermáček.